Muž, který sázel stromy
Jean Giono
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448353/bmid_muz-ktery-sazel-stromy-qac-448353.jpeg
5
3923
3923
Mistrovská povídka z roku 1953 v překladu Jiřího Reynka a s nádhernými ilustracemi Pavla Čecha. Stylově čistá a dějově jednoduchá povídka vypráví o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provenci, s nímž se v roce 1910 autor poprvé setkal a který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1945 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se s vodou vrátil život a lidé. Touto povídkou chtěl Jean Giono vzbudit zájem o zalesňovací program. V té době sám netušil, že jeho próza, rozsahem nevelká, v celé řadě překladů záhy oběhne svět, a že navíc splní autorův záměr – stane se inspirací pro ochránce přírody k zalesňování celých oblastí. Dotisk 2009 a 2012.... celý text
Literatura světová Novely Duchovní literatura
Vydáno: 2006 , Literární čajovna Suzanne RenaudOriginální název:
Lhomme qui plantait des arbres, 1953
více info...
Přidat komentář
Nejdřív jsem si říkala, co to zase bude, ale nakonec jsem z tohoto příběhu byla hrozně uchvácená. Myšlenka, která je do příběhu vložená je strašně krásná a působivá. Ukazuje, s jakým natšením muž pracoval, byl to smysl jeho života. Krásné.
Poučný příběh ... snad je světě pár lidí jako popisovaná postava Elzéard Bouffier, o kolik by byl život krásnější :-), nádherné grafické zpracování.....
Fascinující životní příběh neobyčejného muže, který donutí k zamyšlení, jestli je vůbec moderní člověk schopen něčeho takového......Prostě úžasné!
Úžasně pozitivní a inspirativní příběh o tom, že nikdo není tak malý, aby nemohl udělat něco velkého. Stačí myšlenka a odhodlání a i po malých krocích je možné dosáhnout velkých cílů. Příběh má (pro současnou českou společnost zvláště) velmi aktuální poselství nesobeckosti a sociálnosti.
Působivé. Pobavilo mne, když přišla do lesa kontrola a upozornila muže, který ten les vysázel, že tam nesmí kouřit.
Tak trochu reakce na to, co píše JP: no, je to jednoduché, je to vlastně moralita, která jednoduchost potřebuje, aby poučila, ale za tím je vcelku komplexní pohled; znám lidi, kterým tahle knížečka změnila život. Jak člověk stárne, uvědomí si, že svět nemůžeš změnit, ale můžeš změnit sebe. Já jsem taky rozzuřenej tím, co se děje, ale co mám jako dělat? Napadnout se zrezivělou brokovnicí Čínu? Ne, snažím se měnit sebe. A snad taky občas někomu pomoct vidět věci z jiné strany. Mimochodem, když vysadíš les, nebo jen pár keřů, uvidíš, jak se tam objeví i zvířata, to už přijde a začne se to rozrůstat. Ostatně o Provenci asi – přes Camargue a tamní koně – těžko uvažovat jako třeba o Serengeti; natož o království českém, kde je původní krajina už jen na Šumavě. Navíc, krajina je celek; a málo se mluví v dnešní rozcestované a cestující době o tom, že je také potřeba zůstávat na jednom místě a tím to místo „produchovňovat“. Taky si myslím, že jsou lidi v hajzlu, ale taky věřím, že si vzpomeneme na to, že každý z nás má v sobě od Boha jiskru a z toho svrabu se už po kdovíkolikáté vytáhneme – třeba po šňůře od splachovadla, co já vím.
Aj na poviedku trochu minimalistické. Skôr to pripomína malinko dlhší nekrológ. No posolstvo tohto príbehu nezlomnej vôle a nezdolného ducha je naozaj mocné! I keď, u otrlých jedincov slabej pamäti (ako napr. ja)...
Nelíbil se mi styl psaní typu "novinový článek". Zdá se mi, že příběh, který má ohromný potenciál, byl poněkud strohý a nedokázal dost barvitě vyjádřit svou vlastní výjimečnost. Ale snad to byl i účel, aby tak oslovil jen ty vnímavé, kdo ví... Každopádně víc než styl, jakým je příběh sepsán, se mi líbí jeho poselství, což je asi hlavní :)
Skvělá knížka..moc hezky napsaná..poučně a nenásilně..moc se mi líbila a mohu jedině doporučit..:)) Viděla jsem i krátký film na motivy této knihy..moc hezké..:)
Neskutočne krásny, ľudský, krehký a inšpiratívny príbeh... Jedna z tých kníh (v tomto prípade knižôčiek), ku ktorej sa budete neustále vracať a vždy v nej nájdete čosi nové... moja absolútna srdcovka! :)
Nádherný příběh, který ukazuje, že i zdánlivě zbytečná činnost může ovlivnit generace.
Byl horký červnový den a slunce hřálo. Ale zde, v končinách vysoko položených a bez jakéhokoliv přístřeší, fičel vítr nesnesitelně prudce. Mručel mezi zdmi domů jako šelma, kterou vyrušili, když se krmila.
Musel jsem jít dál. Šel jsem už pět hodin a ještě jsem nenašel vodu. A nic nedávalo naději, že ji najdu. Všechno bylo vyprahlé a všude rostly jen drsné traviny.
Najednou se mi zdálo, že v dálce vidím stát malou postavu. Myslel jsem, že je to kmen osamoceného stromu. Jen tak nazdařbůh jsem tam zamířil. Byl to pastýř. Asi třicet ovcí leželo kolem něho na rozpálené půdě a odpočívalo. Dal mi napít vody. Po chvíli mě zavedl do ovčína v zákrutu náhorní roviny. Tu znamenitou vodu čerpal z velice hlubokého přirozeného zdroje. Nad ním postavil jednoduchý rumpál.
........
Vytrvale plnil svůj prostý úkol. Ale když jsme se vraceli vesnicí domů, viděl jsem, jak v potocích, od nepaměti vyschlých, teče voda. Byl to ten nejúžasnější výsledek práce, jaký jsem kdy viděl. Ve velice dávných dobách v těch vyschlých potocích také tekla voda. ... Všechno se tu změnilo, dokonce i vzduch byl jiný. Místo prudkých větrů, vysušujících a nemilosrdných, foukal lehký větřík, plný vůní. Z kopců bylo slyšet šumění, podobající se zvuku tekoucí vody. Bylo to šumění větru v lesích...
Mile a skromně krátká avšak zanechávajicí pocit,že sázet naději a vypěstovat štěstí umí vážně člověk vyjímečného charakteru..
Úžasný příběh jednoho muže. Při každém další přečtení mi ukazuje stále něco nového. A pak, že jeden člověk nedokáže ovlivnit celý svět.
Autorovy další knížky
| 1998 |  Muž, který sázel stromy |
| 1995 | Hlasy země |
| 1934 | Člověk z hor |
| 1936 | Kéž tonu v radosti |
| 1994 |  Silné duše |
Jaký moudrý a krásný příběh někoho tak malého a zároveň tak velkého. Jak verze tištěná, tak i grafická jsou úžasné. Číst se dá klidně i 3× po sobě a vždy něco dá. Pěkně, pěkné.