Muž, který sázel stromy
Jean Giono
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448357/bmid_muz-ktery-sazel-stromy-FYP-448357.jpeg
5
3880
3880
Mistrovská povídka z roku 1953 s ilustracemi Heleny Konstantinové. Stylově čistá a dějově jednoduchá povídka vypráví o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provenci, s nímž se v roce 1910 poprvé setkal a který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1933 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se s vodou vrátil život a lidé. Vydání v rámci nakladatelství Vyšehrad šesté.... celý text
Literatura světová Novely Duchovní literatura
Vydáno: 2016 , VyšehradOriginální název:
Lhomme qui plantait des arbres, 1953
více info...
Přidat komentář
Včera mi v komentářích připomněl Ladislav73 tuhle perlu.
Četla jsem před lety a opravdu jsem začala s pokusy sázet celé borovicové a smrkové šišky ( jednotlivá semínka nevyrostla) a vlašské ořechy od souseda.
Nejlépe a rychle vyrostly 2 vlašáky, přesadila jsem je k pangejtu a rostou jako z vody.
Ze šišek mám už 2 pěkné malé borovičky a 2 smrčky, rozsadila jsem je a s vnučkami je budeme na jaře přesazovat k lesíku, odkud jsme šišky přinesly, už se těší.
Letos jsme s holčičkami zahrnuly několik žaludů, tak uvidíme. Jeden dub bych si ráda nechala na zahradě.
Takhle mě osobně ( a doufám, že i vnučky) ovlivnil Muž, který sázel stromy.
Vloni pohlazeni po duši v podání Marka Ebena.
PS: Založily jsme s děvčaty herbáře, zatím malují a milují taraxacum a calendulu, prý to zní čarodějnicky.
Ke knížce jsem se dostala přes Čtenářský klub, jinak bych si ji sama nevybrala a musím říci, že jsem byla mile prekvapena. Důležité téma, krásně zpracované do povídky.
Přesně, Tetraodkafe. Tahle knížka mi nejde z hlavy a stále dodává látku k přemýšlení.
Muž, který sázel stromy má pouhých 52 stran. Přes to je to obsahově hutná kniha. Čas, který čtenář tráví jejím čtením, je zanedbatelný v porovnání s časem, ve kterém o ní bude po dočtení přemýšlet. Je to kontemplativní kniha o naději. O tom, že i jediný obyčejný a nepatrný člověk dokáže změnit věci k lepšímu, inspirovat ostatní a přetvářet svět.
Knížečka je velmi krásně výtvarně zpracovaná. Jedná se o nádherné umělecké dílo.
Vede k zamyšlení, a to je to, co mě na knížce bavilo nejvíce.
Sice krátká, ale velmi inspirující kniha. Ukazuje, že i jednotlivec dokáže velké věci. Ukazuje také, že člověk může být šťasný i když žije velmi jednoduchý život. A možná právě proto, kolikrát si věci spíše komplikujeme :)
Příběh knihy se dá aplikovat na jakoukoliv aktivitu, ale myslím, že volba tématu je velmi přirozená a přístupná.
Dlouho jsem přemýšlela, jak co nejlépe vyjádřit pocity, které ve mně vyvolala tato kniha. Bylo to podobné, jako kdyby vám z hlavy vytryskl proud myšlenek a vy netušíte, kterou chytit dřív.
Pak mě ale napadlo, že jako s každou jinou knihou, tak i u této si čtenář odnese a zapamatuje to, co ho nejvíce osloví, popř. si poselství této knihy spojí s nějakou životní situací, jež právě prožívá. Tohle dílo toho v sobě má tolik, že si v něm každý najde to svoje a nejde tudíž přesně popsat a zobecnit, o čem vlastně pojednává.
Pokud bych měla zmínit alespoň to nejdůležitější, pak by se jednalo o: naději, lásku k přírodě, pokoru, trpělivost, vytrvalost, odhodlanost a nesobeckost.
Mám ráda, když si z knih můžu něco dobrého odnést, ať už se jedná o zajímavou myšlenku, poznatek, který jsem ještě nevěděla anebo minimálně si u nich odpočinu a příjemně se odreaguji. Mrzí mě proto a zároveň i štve, kolik negativních, smutných, beznadějných a nervy drásajících příběhů v dnešní době vychází a naopak pozitivních, milých a nadějeplných je jako šafránu. Netvrdím, že by se měl člověk uzavřít v nějaké "radostné bublině" a nepouštět k sobě nic jiného, než co je usměvavé a pozitivní. Je jasné, že problémy a starosti tu s námi budou pořád nehledě na to, jak moc se budeme snažit jim zabránit... A proto se mi tak moc líbí tato kniha. Autor v ní poukazuje na to, že i když je nějaká situace vážná a zoufalá, vždycky se v ní dá najít zrnko naděje - cesta, po které když se člověk vydá, tak ho může dovést k dobrému cíli. Někdy je samozřejmě hodně dlouhá, nepříjemná, krkolomná, bolestivá, nebezpečná a nemá zaručený úspěch. Přesto stojí za to ji zkusit a nevzdávat se. Může se totiž stát, že naše vytrvalost, ochota a píle nepřinesou užitek jen nám ale i druhým či další generaci.
Jako další chci zmínit toto - kolikrát se nám během dne stává, že brbláme na svoje okolí, na to, co všechno zkazili druzí a jak moc nám ublížili? A naopak kolikrát za den se zamyslíme sami nad sebou? Na to, jak se k druhým chováme my? A nejenom k lidem ale i k přírodě/zvířatům? Je hodně obtížné a velice nepříjemné nastavit zrcadlo sami sobě, připustit, že i my chybujeme a musíme na sobě pracovat. Tento příběh však znázorňuje, jak moc je to důležité a nezbytné pro to, abychom se pohnuli kupředu a nezabředli v jedné verzi sebe sama, která - přiznejme si - častokrát není nejlepší.
Moc ráda bych řekla, že je tato kniha vhodná pro všechny věkové kategorie, obávám se však, že děti by toto hluboké poselství ještě nedokázaly plně pochopit a ocenit. Všem ostatním ji vřele doporučuji. Pokud budete při četbě vnímaví, otevření a budete číst mezi řádky, vyvolá ve vás příběh celou škálu pozitivních emocí. Pro mě nádherná a nezapomenutelná kniha.
Překvapilo mne, jak je knížečka malinká. Než jsem si knížku sehnala, myslela jsem, že si počtu...
Spíš je to knížečka o pár stránkách s krásnými ilustracemi na zamyšlení.
Je obdivuhodné, co ten pán v letech dokázal.
Co mne hrozně mrzí je, že knížku máte přečtenou doslova za 10 minut...
Ale zase o ní člověk může přemýšlet dlouhé hodiny... :-)
Tahle malinkatá knížečka dokáže udělat radosti i mnohem více, nebo alespoň stejně, protože jsem strašně nerozhodnej, než lahvinka třešňovice na čundru v lese, prokvetlým pořádným mrazem.
Když je mi smutno ze světa ve kterým musim žít a z lidí, se kterejma se musím bavit, vytáhnu tuhle knížečku, pomalu si v ní listuju a hned se mi nálada vynoří někam nad hladinu a oči zase vidí slunce. Proto si to vždycky rád přečtu. Kolikrát bych se sebral a šel někam do pustejch hor, koukal do kraje, sázel třeba stromy a nestaral o dění ve světě.
Bohužel, jsem zhejčkanej výstřelkama a vymoženostma dnešní doby, který maj neblahý vliv na na zdraví duševní i to obyčejný. Naprosto nepolepšitelnej břídil. Potřeboval bych mít v kapse trochu rozdrobenýho tabáku, placatku se šnapsem a v chatrči zásoby na doplnění. Pak bych koukal do kraje, jak se blíží bouřka a pozoroval diskotéku na obloze.
Dávám jednoznačně 5 *****. Za příběh i za formát. Doporučuji opravdu všem. Nejvíce těm, kteří "nemají čas" číst. U těch by to mohlo vyvolat několik efektů. ;-)
Útlá knížka se silným příběhem napsaným podle skutečnosti. Mám pocit, že v současné společnosti je podobných lidí jako šafránu a tahle povídka dokáže znovu v čitateli probudit víru v dobro člověka.
Je to velmi inspirativní příběh, který jsem četla už několikrát a motivuje mě být lepší víc, než sáhodlouhé knížky o rozvoji osobnosti.
Doporučuji každému k uvědomění si, že není nutné změnit svět, stačí změnit sebe a začat dělat něco, aby byla Země lepším místem pro všechny. Kdyby se dle této filozofie řídí většina lidí, měli bychom kolem sebe hezčí svět.
Krásný příběh, velmi krátký, ale o to silnější. Povídka o člověku čisté a hodné duše.
Člověk bere strašně moc věcí ve svém životě jako samozřejmost. Neměl by.
Krásný, prostý příběh. Inspirativní. Není to úplně typ knihy, která by mne vtáhnula od začátku do konce. Je tak nějak vhodné si ji přečíst naráz, bez rušení vnějšími vlivy. To se mi poprvé nepodařilo. Napodruhé už jsem ji přečetla úplně naráz a v klidu. Ohromilo mě při druhém čtení poselství, které je mimořádně silné: vytrvalosti se lze naučit, dokáže to kdokoli. Stačí se odhodlat začít. Teď. Každý může přispět ke kráse krajiny, ve které žije. Každý může být Stvořitelem. Čtete-li knihu v klidu a pohodě, vyvolá Vám před očima dokonalý obraz. Četlo se vlastně lehce: jako by člověk pozoroval malíře a jeho tahy štětcem.
V rámcí knižní výzvy 23 přečteno znovu k tématu "kniha, kterou nebudete číst poprvé" a zvedám hodnocení o jednu hvězdu. Asi dosti záleží v jakém životním období/věku si příběh přečtete :-)
Velmi příjemná jednohubka s hezkým poselstvím. Velmi dobře se mi knížka četla, odsýpala, ale na plný počet mi ještě něco málo chybělo.
Velmi krásné poselství. Každý si v tom najde to své. Potřeba stromů (lesů), dobrých lidí a nesmyslnost byrokracie, to je to, co jsem si odnesla já. Na takto kratičký příběh je to opravdu nacpané poselstvím. Každý dobrý člověk v tom uvidí, co vidět má. Krátkozraký člověk v příběhu jen uvidí blázna, který sází stromy.
Knihu jsem četl s odstupem času asi 2x nebo 3x, viděl i zfilmovanou variantu. Ani netuším, jak jsem se k ní dostal, protože podle popisu by mne určitě nezaujala tak, abych ji začal číst.
Je to netypické kouzelné dílo, které v člověku dokáže probudit emoce, dokáže vás dojmout, zpomalit a zamyslet se nad dnešní uspěchanou stresující dobou. Krásná kniha, kterou upřímně ani nedokážu dostatečně popsat slovy.. 5/5
Štítky knihy
příroda stromy francouzská literatura budoucnost lesy poselství
Autorovy další knížky
| 1998 |  Muž, který sázel stromy |
| 1995 | Hlasy země |
| 1934 | Člověk z hor |
| 1936 | Kéž tonu v radosti |
| 1994 |  Silné duše |
Malá kniha, která je krátká. Velká kniha, která má přesah.