Muž, který sázel stromy
Jean Giono
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57005/bmid_muz-ktery-sazel-stromy-Rl5-57005.jpg
5
3833
3833
Povídka prostoupená fascinací prostým člověkem a jeho dokonalým splynutím s přírodou. Obraz provensálského pastýře je oslavou neokázalé vytrvalé činnosti, která si nedělá nárok na odměnu, a přece se svým výsledkem blíží aktu stvoření. Jean Giono vzbudil touto povídkou zájem o zalesňovací program. Stala se pro ochránce přírody inspirací k zalesňování celých oblastí. 1.vydání... celý text
Literatura světová Novely Duchovní literatura
Vydáno: 1997 , VyšehradOriginální název:
L’homme qui plantait des arbres , 1953
více info...
Přidat komentář
Príjemné, čítala som kedysi dávno.
Pôvodne na objednávku Reader's Digest . Musím sa priznať, že ma trochu rozčuľuje, kvôli tomu, že les sa vysadiť nedá a pridáva mi prácu vysvetľovať, že sadenie stromčekov nemá zmysel :) (netýka sa ovocnej záhrady a javora pred panelákom ofkors)
Přečteno snad za půl hodiny... krátká fiktivní povídka. Knížečka je graficky krásně ztvárněná, myšlenka je také moc hezká. Na knihu mi to však přijde bohužel málo.
Krásná kniha. Pohladí na duši. A motivuje člověka taky něco udělat. Se sebou. Ale ne pro sebe. Moc příjemné čtení. Určitě se k této knize vrátím.
Na tuhle knihu jsem se dlouho těšila, ale je pro mě zklamáním. Námět a poselství jsou sice pěkné, ale asi je to na mě prostě krátké a díky tomu nemůžou být ani postavy, ani témata nijak hlouběji propracovaná.
Výborná poviedka. Aktuálna, dôležitá, no stále iba poviedka. Prečo iba ? Pretože existuje x-y rovnako skvelých a dôležitých poviedok, no tie si ľudia neprečítajú, pretože nemajú krásne ilustrované vydania, ale sú súčasťou zbierok, ktoré nikto nečíta, nekupuje a vlastne sa ani nevydávajú. A to je strašná škoda.
Úžasná povídka Jeana Giona s nádhernými ilustracemi Pavla Čecha. Stojí za to si ji přečíst.
Tuhle krásnou malou knížečku jsem prvně četla před dvanácti lety. Často jsem na ni myslela. Asi v březnu ji měli u nás v knihkupectví za výlohou. Koupena, přečtena. A nedokázala jsem napsat komentář. Je v ní taková síla a klid, že to nedokážu slovy vyjádřit ani teď. Zase jsem ji vyndala z knihovny a zase čtu.
Neobyčejný příběh.
Nádherné ilustrace.
Moc pěkné zpracování.
Jedním slovem NÁDHERNÁ knížka.
Čekala jsem na ni rok...přečteno za chvíli...ale zůstane ve mně napořád... Krásná slovy, myšlenkou i ilustracemi.
Strom sázím za každé své dítko... Žaludy sází každý podzim můj nejstarší syn...
Krátký jednoduchý příběh o síle lidského ducha, pokoře, skromnosti, naději, víře, houževnatosti, o zázraku jménem příroda, o životě, harmonii a vnitřním naplnění... Životní filozofie s minimem slov bez okázalé nabubřelosti. Lepší než mnohá současná motivační literatura. Doporučuji.
Na knihu jsem narazila jen náhodou a jsem za takové náhody ráda. Krátký, ale velmi silný příběh mě nutí přemýšlet nad tím, jací jsme. Kdo z nás dokáže nezištně tvořit a pracovat pro blaho ostatních bez vidiny ovací a uznání?
Chtěla bych najít smysl toho mého života a hlavně mít přesvědčení, že je to ta správná cesta.
Tak tohle byla láska na první „pohled“ :-) Příběh o tom, jak úžasné a neobyčejné věci může dokázat jeden jediný člověk…příběh o muži, jehož život měl opravdový smysl. Po přečtení, i zhlédnutí filmového zpracování jsem v sobě měla tolik pozitivních emocí. Tenká knížka s výjimečným poselstvím, která ve vás zanechá opravdu mnoho. Věřím, že každý z nás může udělat to své, třeba i úplně malinkaté, "něco", díky čemu bude svět o trochu lepším místem.
Jean Giono v kratičkém a přece tak velkém příběhu o pasáku ovcí vyjadřuje své niterné pocity a svou celoživotní filozofii. Inspirace, která z něj prýští, se valí hned dvěma širokými koryty vod. Dává a dává - sází a osazuje, den po dni, měsíc po měsíci, rok po roku. Nikoho však nepoučuje, nikomu neradí a taky a především nikdy nic za svou mravenčí práci nečeká. Jeho práce je smyslem jeho života. Život je smyslem jeho života. Stromy jsou život. Většinou přemýšlíme, co (velkého) po nás zůstane. Jak je vidět, někdy stačí dávat do země malá semínka. Podobně jako stačí vločka, na kterou se nabalí další a další, až vznikne sněhová koule, která se kutálí a valí dál a dál a je větší a větší. Myslím, že (normálnímu) člověku není vždy úplně vlastní konat pro obecné dobro a vůbec nic za to nečekat. Tak či onak, bez ohledu na naše pohnutky, "sázet stromy" můžeme všichni :-).
Štítky knihy
stromy francouzská literatura budoucnost lesy poselství
Autorovy další knížky
| 1998 |  Muž, který sázel stromy |
| 1995 | Hlasy země |
| 1934 | Člověk z hor |
| 1936 | Kéž tonu v radosti |
| 1994 |  Silné duše |
Krátká povídka se zajímavou myšlenkou.