Muž, který už nikdy nebude spát vedle mě
Silvia Arazi
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/412986/bmid_muz-ktery-uz-nikdy-nebude-spat-vedl-hQd-412986.jpg
3
77
77
„Dívám se na muže spícího vedle mě, který od zítřka navždycky bude mým bývalým manželem a pravděpodobně už nikdy nebude usínat po mém boku“ Příběh začíná během poslední noci společného života po jedenácti letech manželství, které pomalu dozrálo k rozchodu. Lucie posléze prochází situacemi, bolestnými a někdy až komickými, které jí tato změna přináší do života. Niterné vyprávění plné osobních vzpomínek na dětství a drobných příhod všedního života postupně vykresluje celý Luciin příběh a ukazuje ji jako dceru, matku, sestru, kamarádku i ženu. V dětství neustále zastíněnou starší sestrou, s otcem skrývajícím zásadní tajemství a chladnou, sebestřednou matkou, jejíž život nabere ke konci dramatický obrat. Lucie je silná, upřímná hrdinka s realistickým pohledem na svět. Prochází všemi nejistotami a naprostou destabilizací, které rozvod přináší dospělé ženě, matce dítěte, a celé její rodině. Někdy si je úplně jistá svým rozhodnutím i tím, že svého bývalého muže už nemiluje, jindy má pochybnosti Výborně napsaný román úspěšné argentinské spisovatelky s lehce nostalgickým nádechem přiměje čtenářky k novému pohledu na vlastní citový život. Muž, který už nikdy nebude spát vedle mě je zamyšlením nad láskou, manželstvím a osamělostí.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2019 , MetaforaOriginální název:
La separación, 2017
více info...
Přidat komentář
Příběh o jednom rozvedeném manželství, prožitcích, pocitech a naději, která možná neumřela. Kniha není úplně špatná, i když jsem na podobné téma už četla zdařilejší. Navíc nám umožní náhled do života lidí v Argentině.
Kraťoučká oddychovka na pár hodin. Na můj vkus byl příběh takový odfláknutý a nijaký.
Slabá kniha na rozečtení se po čtecí krizi také moc nezabrala... Vadilo mi skákání z různých časových linek do jiných...
V něčem jsem se tam trochu našla, i když postavy v průběhu byli o něco starší a řešili složitější věci....
Příjemná kniha na jedno odpoledne. Vyhovovalo mi zasazení myšlenek do kratičkých kapitol.
Kniha nenabízí žádné návody, rozuzlení, není protkaná žádnými výčitkami, nabízí pouze vhled do života rozvedené ženy, která bez větších emocí popisuje střípky ze svého života
Já jsem to vůbec nepochopila... Už vím, že nejsem cílová skupina. Rozvod jsem nezažila a pravděpodobně proto mi ta kniha přišla dost zvláštní. Na mě už ty kapitoly byly opravdu krátké a celkově mě to nebavilo. Neodkládám knihy, dočetla jsem, ale opravdu jen tak tak. Věřím, že si čtenáře najde, ovšem já těch 171 stran přetrpěla. Ani "konec" mě neuchvátil...
Knížka se mi moc líbila. Má moc hezkou atmosféru. Krátké, čtivé kapitolky, myšlenky ženy. Kniha je optimistická a mile jižansky jiskří.
Příjemně nostalgické, avšak bez zbytečného patosu. Osud ženy, kterou postihla ztráta jako spousty jiných žen - a přesto pro ni nepředstavuje tragédii, ale přijímá ji jako další životní výzvu. Nejde o žádnou litanii, ale o proces postupného smíření, vyrovnávání se s novou situací a nalézání sebe sama. Nemáme před sebou klasický příběh s dějem. Autorka s citem proniká do psychiky zralé ženy, zaměřuje se na její zážitky, úvahy, postřehy, vzpomínky a mnohdy vtipné náhledy do minulosti. Nenáročná oddechovka a milá jednohubka, v níž se najde mnohá žena.
"Pedro. Vzpomínám si, s jakou radostí jsem tohle slovo vyslovovala v prvních letech našeho vztahu. Písmena, která tvoří jeho jméno, klouzala po jazyce hladce jako sladké ovoce a mně se pokaždé během okamžiku vybavil jeho pohled, jeho vůně, vzpomínka na jeho kůži. Pedro, opakuju znovu, jenže po patnácti letech manželství, na pokraji odloučení, má jeho jméno nahořklou pachuť."
"Jako vždycky mě zaskočí slovo dámy. Ano, už jsme zralé ženy. Když vidím mladé, dvacetileté nebo třicetileté slečny, nedá se ten rozdíl přehlédnout. Všechno je jiné - pohled, pleť, hlas, způsob, jakým se smějí, prostě všechno. Už jsme nejmladší, to je pravda, ale pokaždé to člověka překvapí. Kdy jsme vlastně překročily tu hranici mládí, které se nám teď zdá tak zářivé a o němž jsme si myslely, že bude trvat navěky? Kdy jsme vstoupily do období, které pro nás bude vždycky záhadné a cizí a jemuž se říká dospělost?"
Rozvod může být příležitostí pro nový začátek, ale někdy se člověk po hledání sama sebe ocitne opět tam, kde vše začalo.
Situace ze života ženy, které nám mohou být až bolestně povědomé.
Je to nejen o rozchodu, ale i o rekapitulaci života. Vyplouvají vzpomínky na dětská léta, ale vidíme i život po rozchodu s manželem. Prožíváme všední dny jedné ženy, která by mohla žít vedle vás. Možná znáte sami její příběh, nebo něco podobného zrovna prožíváte.
Příběh o životě a to nejen v manželství. O tom, že rozvod ještě neznamená konec a o tom, že někdy nový začátek může vést ke stejnému konci.
Na mě to zapůsobilo jako kdyby místo kamarádky přišla kniha a já místo abych poslouchala tak jsem četla. Takže i tak se dá napsat trochu jiná, ale dobrá kniha.
Také jsem myslela, že se dozvím o konkrétních příčinách rozpadu manželství hlavní hrdinky, ale vlastně jde jen o takové pojednání, proč vlastně dochází k rozchodům a jak se s tím snažíme vyrovnat. Působí to na mě jako zpověď a rozbor emocí, které lidé v této situaci většinou prožívají. Aby měl příběh větší přitažlivost, bylo by dobré, kdyby se čtenáři více dozvěděli o tom, jaké bylo soužití této dvojice před samotným rozchodem.
Čekala jsem příběh o rozcházejícím se páru, ve kterém se dozvím, proč k takovému rozhodnutí dospěli a proč nejsou schopni spolu dál žít. Četla jsem příběh o ženě, která se po čerstvém rozchodu vyrovnává se svým novým životem a snaží přijít na to, kam její kroky povedou. I přesto se mi kniha četla lehce, autorka skvěle popsala Luciiny pocity a vykreslila ji jako silnou ženu.
Taková malá jednohubka. Spíš zamyšlení se nad minulostí a současnou situací hlavní hrdinky po rozvodu se svým manželem než příběh samotný.
Také jsem čekala příběh o manželství, které končí, ale šlo spíš jen o myšlenky a vzpomínky rozvedené ženy. Po pár stránkách jsem to chtěla vzdát, ale dala jsem knize ještě šanci a dočetla ji. Myslím, že kdybych ji nedočetla, o nic bych nepřišla.
Není to zrovna můj žánr. Čekala jsem že to bude více o manželství, o tom co se mezi těmi lidmi děje po rozvodu, tak jak to slibuje, ale jsem ráda že jsem ji přečetla.
Moje první setkání s edicí 7lásky. Vyprávění Lucie o tom, jak se vyrovnává s rozvodem, o její rodině a jejím životě bylo pro mě takovým průměrem. Nic zásadního se v příběhu vlastně nestalo.
Těžko hodnotitelná kniha. V podstatě je to proud myšlenek hlavní hrdinky, která se po rozvodu snaží poskládat život dohromady a naučit se po mnoha letech žít sama. Autorka odhaluje myšlenky Lu, které se týkají různých témat.
Nebylo to úplně to, co jsem čekala. Podle anotace jsem čekala něco na bázi příběhu jednoho manželství, které dospěje do svého posledního dne. Místo toho je to naopak a navíc jsou zde zachyceny hlavně myšlenky a pocity, takže to není přímo dějové a nelze úplně přesně říci, o čem celá kniha je. I přesto je to ale zajímavý náhled do nitra rozvedené ženy, což se třeba ne každému podaří poznat.
Nepřijde mi, že by autorka toto dílo psala za cílem ohromit a prodat, cítím v tom spíše zpověď, touhu předat něco dál, niterně, ze sebe. Není to velká kniha, ale dle mého o to ani nešlo. Někdy člověk potřebuje něco takového sepsat a pustit to ven.
Až poetickým způsobem jsou v knize předloženy pocity a úvahy hlavní hrdinky. Po dočtení knihy je však obtížné shrnout do jedné věty, o čem vlastně byla, protože se dotýkala více témat, některá z nich byla rozvinuta více, jiná méně.
Muž, který už nikdy nebude spát vedle mě
Příběh Lucie, která od rozvodu se svým manželem přemýšlí nad svým životem, manželstvím i bývalým manželem. Popisuje situace, které jsou pro ni nové. Některé bolavé, jiné až komické.
Potřebovala jsem něco jednoduchého, milého, odpočinkového a přesně to jsem od této knihy dostala. Budete ji mít přečtenou za jeden večer, ale je v ní toho spoustu
Není tu žádný velký děj, i když příběh určitý vývoj má, ale spíš je to rozjímání nad stavem života hlavní hrdinky. Myšlenky a postřehy jsou ze života a díky nim se v příběhu můžete třeba i sami najít.
Krátké kapitoly, jednotlivé příhody a zážitky, nám ukazují ucelený obrázek o tom, jak Lucie vnímá své manželství a svůj život. Díky tomu, že jsem v podobném věku jako hlavní hrdinka, mi to přijde blízké a dokážu se do ní dobře vcítit.
Je to úsměvné i dojemné, milé, i když o vážných věcech. Díky knize se dostaneme do Argentiny, krásné, energické prostředí. Co mám v příbězích ráda, tak zmínky o jiných knihách a o lásce k nim, a i to tady najdeme. Jsou tu použity krásné věty, nádherné myšlenky, čtení jsem si opravdu užívala.
Celkově mi bylo v příběhu dobře a myslím, že je to kniha, kterou si v budoucnu ještě přečtu.