Muž, který viděl démona
Jiří Jilík , Bořek Žižlavský
Kniha Muž, který viděl démona vypráví příběhy lidí, kteří se setkali s tajemnými, často obtížně vysvětlitelnými jevy. Zavítáme s nimi na místa, kde působí temné síly, zjevují se přízraky, lidově řečeno straší. Navštívíme zámek v Březolupech, majestátní hrad Buchlov nebo sousední pohřební kapli Barborka na vrchu Modla. Přiblížíme si také osudy jedinců, kteří zasvětili svůj život objasňování dávných historických záhad. Budeme spolu s nimi pátrat po hrobě praotce Čecha, věrozvěsta Metoděje, ale i tajemné minulosti zvonu z Nivnice. Vydejte se spolu s autory Jiřím Jilíkem a Bořkem Žižlavským po stopách dosud nevysvětlených záhad. Věřte, že to bude stát za to!... celý text
Přidat komentář
Knížka mě zaujala především proto, že jsme kolem Buchlova strávili loňské prázdniny, a ráda jsem si připomněla zdejší kraj. Příběh nivnického zvonu byl zajímavý právě osobou amatérského badatele Františka Hromčíka, který neváhal cestovat přes půl Evropy, aby se pokusil rozluštit záhadný nápis. Kapitola o Řípu a praotci Čechovi mě absolutně nic nového ani zajímavého nepřinesla a nechápala jsem, proč je vložena mezi buchlovské příběhy.
Dobrá oddechovka, ale příliš poučení v ní nenajdeme, což by ovšem literatura faktu přinést také měla. Osobně pokládám za nejzdařilejší kapitolu o nivnickém zvonu. Zde mě hodně zaujalo putování amatérského nadšence do Bulharska, aby vyluštil nápis na zvonu. Jeho deníkové záznamy jsou krásně naivní.
Podstata duchařských zjevení se racionálně vysvětlit nedá, ale hezky se o nich čte. Ještě zajímavější jsou však vyprávění o zvonu z Nivnice a o kopání na Hrobech. Řazení příběhů v knize postrádá jednotící linku. Očekávala bych, že alespoň buchlovské budou následovat po sobě.
Výborná kniha, moc mě bavila. Škoda, že se nějaká ta záhada neobjasnila, ale možná je to i dobře... I když moc by mě zajímalo jak je to ve skutečnosti s Nivnickým zvonem. Pánovi, který po něm pátral jsem moc fandila, opravdu klobouk dolů před ním.
Hrad Buchlov je opravdu dominantou našeho kraje a já se vždycky na něj podívám, mám ráda ten hrad z každé strany. Mám hrůzu z Buchlovských hor, kde černá paní buchlovská předpovídá kolik lidí každý rok v horách zemře. Prý se vždycky věštba vyplní. A proto ocenuji práci pana Jílíka a Žižlavského, že tyto pověsti , co si lidé vypráví mezi sebou , zapisují a ověřují. Pan Jilík jel i na horu Říp, další, vzdálenou ikonu naší krásné vlasti.