Muž na pokraji vzplanutí
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/399527/bmid_muz-na-pokraji-vzplanuti-VXN-399527.jpg
4
60
60
Haiku z diáře 2017–2018. Úspěšný spisovatel Jiří Hájíček (nar. 1967) je v české literatuře zaveden především jako autor povídek a románů. Kdysi však s verši začínal. I v posledních letech se příležitostně věnuje poezii, právě ve formě haiku, z nichž nakladatelství Host přináší tento komorní výbor nazvaný Muž na pokraji vzplanutí. „Píšu na kousek papíru první slova dne. Někdo si po ránu luští sudoku, aby rozcvičil mozek, já si píšu haiku. Mysl je po ránu zvláštně zastřená a zároveň rozjitřená. Bývá skoupá na slovo, a to je pro takové psaní dobře,“ říká o své práci autor. Postřehy a momentky ze života. Miniatury, útržky dnů a příběhů, drobné imprese, atmosféry. Verše připsané k poznámkám o odjezdech vlaků a čteních, poznámky k „odjezdům v lásce“. Život koncentrovaný v ostře řezaných obrazech, „Hájíček jinak“, ve svých základních akordech však dobře rozpoznatelný. Poezie civilní, neokázalá, s hlubokým osobním ručením. Drobný, bibliofilsky laděný svazek s barevnými ilustracemi akademického malíře Matěje Lipavského (nar. 1985), v elegantní úpravě grafičky Lucie Zajíčkové, může zaujmout nejen autorovy příznivce, ale i řadu čtenářů, kteří tento žánr obvykle nevyhledávají.... celý text
Přidat komentář
Příjemný kontrast domácky založené první půlky a druhé vzdorné. Moc krásná obálka napomáhá atmosféře.
Pro mě velké překvapení. Sedlo mi více než autorovy prózy. Kdo má rád stručné, výstižné a pocitové momentky...
Na rozdíl od komentáře Tilte by mě nikdy ani nenapadlo, že budu někdy od Hájíčka číst haiku, ale jsem moc ráda, že jsem tuhle knížečku díky DK objevila. A podobně jako Jizi mi vůbec nevadilo, že není zachován klasický rytmus 5 - 7 - 5, protože tady mi to více než dostatečně vynahradil obsah. Cestovní haiku: skvělý nápad a výborné provedení!
první paprsky dne
v matném kovu spotřebičů
hledám záblesky ducha
Po besedě s Jiřím Hájíčkem jsem dostala touhu si po roce zase přečíst nějakou jeho knihu a v knihovně mi padl zrak na útlou knihu haiku, o které byla řeč.
Přečteno na sluníčku u kávy a jahod se šlehačkou. Ideál.
JIŘÍHO HÁJÍČKA mám rád. Četl jsem od něj už 6 knih včetně této knihy. V této knize se nachází HAJKU, což je lyrický útvar, který je tvořen trojverším s 17 slabikami.
Kniha je doopravdy na jedno posezení. Je to krátká knížka, kterou jsem měl přečtenou během 20 minut. Kniha je rozdělena na 2 části: V kuchyni po ránu a No direction home. Kniha má pěkné ilustrace.
To bylo moje první seznámení s hajku. Nikdy předtím jsem nic podobného nečetl. Některé hajku se mi líbily více, jiné méně. Asi je škoda, že kniha je tak krátká.
Citáty z knihy:
prosincový děšť
se leskne na střechách
studí mě, na co pomyslím
kuchyně po ránu
je stříbrné orchestřiště
světlo hraje v žaluziích
déšť se protlouká k ránu
na stříšce balkonu
v říjnu umřel básník Listopad
Jen tak v poledne
osmdesát dvě haiku
z pera Hájíčka
...
Přečteno na pár nádechů.
Rád do ní nahlížím a kochám se.
Haiku očima Jihočecha, který umí prožít a napsat o tom těch skromných sedmnáct slabik. Navíc má knížečka krásné zpracování.
Za mě ano!
Další dílo od současného autora. Velmi zajímavá sbírka, mám tenhle typ poezie rád. Krátké postřehy ze všedního dne, za srdce Vás chytí hned úvodní haiku, které odkazuje na název sbírky. V tomto díle je také cítit inspirace Petrem Hruškou. Doporučuji.
Asi úplně nejsem ten, kdo by mohl hodnotit poezii. Že je to haiku tak napůl, to jsem poznala i já. Ale některá místa mě fakt bavila, jiná donutila k představám či zamyšlení. Takže podle mě to svůj úkol splnilo.
Líbilo se mi to tak půl na půl. Některá haiku se mi vryla pod kůži, bez jiných bych dokázala žít dál. Každému se líbit jen tak nebude :)
Pominu-li, že většina veršovánek nesplňuje formu haiku, tak mne tyhle "intimní střípky a postřehy" mého jinak velmi oblíbeného autora, za srdce vůbec nevzaly. S nadějí čekám na další román....
Bylo to někdy kolem Dešťové hole, když mi Jirka Hájíček poslal do mailu první haiku. Ale ten útlý ohmataný diář, který mu dělá věrnou společnost ve vlaku i při ranním šálku earl greye, jsem ho uviděla otevřít až na besedě v Mahenově památníku. S nápadem přepsat básně z diáře do opravdové básnické sbírky přišel o rok a půl později redaktor Hosta Martin Stöhr: „Vánoční bibliofilie. Bude to krásný.“ Když jsem pak Jirkovi vylíčila nápad o růžovém pauzáku na přebal, s Martinem usadila poslední báseň a v tiskárně odsouhlasila barevnost ilustrací Matěje Lipavského, haiku bylo na světě. A bylo to krásný.
V podtitulu - "haiku z diáře 2017-2018" - je obsaženo vše, co o knize potřebujete vědět.
Anebo vlastně ne, Hájičkova haiku nedodržují počet slabik 5-7-5, ale vůbec to nevadí. Nebo aspoň mně ne. Jsou to střípky okamžiků, momenty před mrknutím, chvíle před vydechnutím. A jsou krásné.
"rozmíchávám v šálku
standardní mletou směs
snění a probuzení" (s 23)
"paprsky slunce
prozářily kuchyňský kout
snídani obětuji bohu Ra" (s 35)
"na sněhu obtisknutý anděl
od něho vedou
dětské stopy" (s 47)
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Docela pěkné básničky. Stručné, jak mám ráda, ale některé jsem nepochopila. To však asi nevadí.