Muž z nástupiště č. 5
Robert Llewellyn
Taková socka, ani k politování už není, stojí na nástupišti a zapisuje si čísla projíždějících vlaků, kdo by si ho všiml…? Všimnou si ho dvě nevlastní sestry z nóbl anglických kruhů. Sedí ve vlaku, který má porouchanou lokomotivu, a z nudy se hádají. Když dojde na vize společenského uspořádání-jedna hlásá možnost proměny člověka v lepšího, druhá jeho determinovanost-rozhodnou se mladíka z nástupiště využít pro praktický experiment. Od té doby se život Ianovi promění tak, že ho sám nepoznává. Náhle je v péči bohaté mladé dívky Eupheme, která se stará o jeho šatník, žaludek, peněženku i vzdělání a snad by neodmítla stát se i jeho milenkou. Jenže to by tu nesměla být její sestra Grasham, která v předtuše prohry onen poslední krok učiní sama, a to v předvečer vlastní svatby s notně noblesním, avšak už teď zjevně nevyhovujícím ženichem.... celý text
Přidat komentář
Na knihu jsem se moc těšila, protože mě zaujala anotace. Bohužel pro mě byla zklamáním. Nesedl mi styl psaní a nebyla mi sympatická snad ani jedna postava. SPOILER: Grasham byla mrcha a Ian měl mozek v kalhotách. Nechápu Eupheme, že s ním nakonec navázala vztah, poté co měl s její nevlastní sestrou.
Jako fanoušek Red Dwarfa jsem si knihu Roberta Llewellyna prostě musela přečíst. Zápletka je velmi prostá a dost neoriginální, ale to mi ani nevadí, i tak jsem se pobavila. Najde se tu humor a najde se tu i zmínka o Chrisi Barriem a spol., což mě velmi potěšilo a téměř mi to stačilo k spokojenosti. Taky se mi líbí mírně feministické (nejsem si jistá, jestli to můžu tak odvážně tvrdit) vyznění knížky, hodně mi to k Robertovi sedí.
Ten příběh už tu stokrát byl. Typická Pygmalion, jen obráceně. Znuděné dámy si najdou primitiva a uzavřou sázku, Jenže Ian žádný primitiv není, je to normální chlap , jen není znuděný a bohatý. Není to špatné ale příběh mi neustále připomínal jednu epizodu ze seriálu Simpsonovi, kdy Líza takhle předělá školníka Willyho a to se mi líbilo víc.