Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/258631/bmid_muzi-kteri-nenavidi-zeny-258631.jpg
5
8332
8332
Milénium / Millennium série
1. díl >
Novinář Mikael Blomkvist má za úkol vyšetřit starý kriminální případ: Harriet Vangerová, vnučka průmyslníka Vangera, zmizela beze stopy téměř před čtyřiceti lety. Blomkvist se seznámí s Lisbeth Salanderovou, mladou svéhlavou ženou, nepřekonatelnou hackerkou, která se stane pro jeho pátrání nepostradatelnou. Blomkvist a Salanderová tvoří neobvyklý pár, ale dokonalý tým. Společně začnou brzy rozkrývat temnou a krvavou rodinnou historii. Trilogie Milénium nové hvězdy švédské kriminální literatury Stiega Larssona sklidila ihned po svém vydání mimořádný úspěch u čtenářů i kritiky. První díl (Muž, který nenávidí ženy) dostal v roce 2005 cenu za nejlepší skandinávský kriminální román, druhý díl (Dívka, která si hrála s ohněm) byl oceněn jako nejlepší švédský kriminální román roku 2006, a poslední (Ztracené vzdušné zámky) získal cenu Kniha roku.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
Män som hatar kvinnor, 2005
více info...
Přidat komentář
Velmi časově, prostorově a postavově náročný úvod knihy je odpuštěn, jakmile se dostaneme všem zásadním aktérům pod kůži a nechceme odtud pryč. Kniha má pomalejší tempo na začátku, snad i občas mohou vadit přílišné detaily, ale možná právě proto tento thriller, či detektivka, vyčnívá z řady. Přes 500 stran strhujícího příběhu Harriet, Mikaela a Lisbeth utečou jako voda a Vy litujete toho, že jste si nedali rezervaci na druhý do knihovny o něco dříve. :o)
tento příběh se mi líbil nejvíc z celé trilogie, ale sem tam jsem se ztrácela mezi tolika jmény. Pro ty kdo nečetli, můžu jedině doporučit.
Jenom několik kusých poznámek.
1) Za svůj život už jsem pár knížek přečetl. Vlastně jich bylo docela dost. Možná tolik, že kdyby mi je někdo nanosil do bytu, musel bych si postel a psací stůl přenést do sklepa. (To jenom tak na okraj, abych nebyl považován za někoho, kdo padne na zadek před každou literární novinkou, kterou kritici vychválí, opatří svatozáří a lid obecný pak dotlačí na žebříček bestselerů.)
2) Co se týče detektivní literatury, je to s ní jako s ostatními žánry. Vedle braku a „odpadu“ na straně jedené tam najdeme jak doširoka rozevřený vějíř více či méně zdařilého průměru, tak díla a autory vpravdě geniální.
3) Se vší vážností (a plně si vědom poznámky z bodu číslo jedna), zde chci uvést toto: Trilogie Stiega Larssona patří mezi to nejlepší, co jsem kdy četl! A nic na tom nezmění fakt, že někteří (viz jeden konkrétní komentář níže) ji považují za dílo ďáblovo.
P.S. k tomuto bodu: Vždy se snažím respektovat názory jiných lidí a považuji za naprosto legitimní odsoudit něco, co se mi nelíbí. A většinou se i pokouším názorům těchto oponentů porozumět. Leč přiznávám, že ne vždy se mi to daří. Možná kdybych dostal odpovědi na nabízející se otázky („Proč tolik zloby?“ „Kde se v člověku bere taková nenávist?“ „Není potřeba spíše hledat problém v samotném čtenáři, než v autorovi a jeho díle?“), pochopil bych…
4) Ale zpět k Larssonovi. Asi by nebyl problém vyjmenovat tady teď důvody, proč trilogii dávám pět hvězdiček (a proč bych jí dal i hvězdičku šestou, kdyby to šlo), ale nepovažuji to za nutné. Výrazy jako „skvěle vybudovaný příběh“, „výborné dialogy“, „uvěřitelné postavy“, to jsou všechno jenom klišé. Pravdou zůstává, že po přečtení „Milénia“ VĚTŠINA lidí nakonec chtě nechtě přijme za svůj onen „masový“ názor ostatních čtenářů, totiž že Stieg Larsson dokázal napsat jeden z nejlepších detektivních románů všech dob. A můžeme jenom litovat, že mu smrt nedovolila celé plánované dílo dokončit. Tak alespoň (spolu s „rakytnikem“) smekněme: „Čest jeho památce.“
Nejsem člověk, který by měl rád detektivky, ale pokud nějakou čtete do 4 hodin ráno a vůbec Vám to nepřijde, tak je dle mého vážně dobrá. Musím říct, že tuto trilogii jsem si prožil do posledního slůvka. Čest památce pana Larssona.
Strašně mě to bavilo. Napínavé, dobře napsané. Jen se, proboha, nedívat na film. Ani na jeden!
Je fajn si přečíst netuctový komentář (kiddlinka). Výhradám rozumím, přesto se mi to četlo dobře. Vtáhlo mě to ....
První díl této trilogie je prostě boží. Čte se lehce, dobře napsané postavy, pátrání v minulosti, sex a násilí, záhady a tajemnosti, pak trocha sexu a malinko záhad a konec. Ideální na víkendové večery. Škoda jen, že druhý díl už je trošku více někde jinde.....
Na můj vkus zbytečně dlouhý. Kdyby se osekal začátek a konec, byla by to fajn odpočinková detektivka. Bohužel to všechna ta vata degradovala na průměrný zážitek...Plusem je bezpochyby postaba Lisbeth.
Všechny tři knížky jsou super, všechny tři jsem přečetla jedním dechem. Larssona obdivuji, že dokáže vymyslet něco tak geniálního.
Úžasná kniha, asi jedna z nejlepších detektivek, co jsem četl. Prvních 200 stránek mě přislo jako takové hodně seznamovací, ale od jistéí chvíle vás to tak pohltí, že proste nemůžete přestat číst. Je to opravdu zážitek číst něco tak dobře napsaného, takže můžu ostatním jenom doporučit a už se těším, až si přečtu další díl.
Konečně se mi poštěstilo narazit v knihovně na volný výtisk a knihu si půjčit. Zhltnul jsem ji za pár dní. Je to bezva čtení, i když jazyk mi přijde spíše novinářský, než literární, navíc by si paní překladatelka měla trochu lépe procvičit český jazyk - na chyby jsem narážel častěji, než je zdrávo - ale stejně to nic nemění na tom, že se kniha čte dobře. A nic na tom nemění ani skutečnost, že jsem již zhlédnul obě zfilmované verze - jak původní švédskou, tak novější Fincherovu. Ačkoliv se filmy drží celkem zdatně předlohy, nemohla se do nich vlézt spousta infomací, které v knize jsou, takže se při čtení příběh rozrůstá do mnohem větší šíře a čtenáři jsou zodpovězeny otázky, které ho mohly při sledování filmu napadnout, ale film na ně neodpověděl.
Že jsou MKNŽ neskrývanou agitkou, jsem věděla, ale s mizerně napsanou osočující tirádou (sebe)nenávistného komouše jsem opravdu nepočítala. V prvé řadě bych chtěla vyvrátit onen mýtus, že ač je kniha asi tak hluboká jako louže na Sahaře, představuje aspoň čtivou ukázku dobře odvedeného řemesla. Nepředstavuje. Larsson nezvládá nejzákladnější požadavky na tvorbu postav a (detektivního) příběhu a cizí jsou mu i ty nejsamozřejmější zásady při psaní literárního textu. Styl knihy se dá popsat jedině jako novinářský: nikoli orwellovsky novinářský, se smyslem pro detail a stručnou výstižnost, nýbrž suchý, užvaněný a plný vyprázdněných klišé. Autor se nedokázal ani rozhodnout, zda vyprávět z pozice vševědoucího vypravěče (kteroužto techniku si plete se zapáleným brojením na blogísku) či omezené er-formy, a tak oba postupy střídá klidně i několikrát v rámci jedné kapitoly. Oddíly prokládané zásadně na těch nejnepřirozenějších místech prozrazují nulový cit pro plynutí textu, popisy jsou strojovými seznamy činností a předmětů bez informační či estetické hodnoty a princip „show, don’t tell“ Larsson očividně považuje za fašounský koncept. Příběh nelíčí detektivní úsilí a souboj mozků, ale je citováním statistik příležitostně přerušeným několika deus ex machina. O chybách v rešerši přípustných leda tak u 13letého začátečníka nemluvě (ne, zamlklá propadající žákyně by nebyla celým učitelským sborem jen tak odmávnuta, páč je to pohodlnější, a to ani na měšťance někde v Ulanbátaru). Mnohem problematičtější jsou však MKNŽ ideově, neboť jsou v podstatě dokonalou definicí misandrie. Kniha není ničím jiným než sadistickou power fantasy o převrácení rolí v údajně patriarchální společnosti a mstě na (přirozeně mužských) utlačovatelích. Při zohlednění klasického levičáckého tropu "zlý bílý, heterosexuální křesťan" neexistuje v celém textu jediná kladná mužská postava – pouze Blomkvist se přibližuje přípustnosti, a to jenom proto, že je dobrovolně a ve všech ohledech naprosto pasivní, a tedy neškodný. Přístup k mužům obecně je doporučován preventivně raději podezřívavý, neb i za maskou řádného občana s neposkvrněným veřejným obrazem se s nejvyšší pravděpodobností skrývá násilnický sadista (nápověda: protože má penis!) Larsson dokonce povrchně zavadí i o dávné filosofické problémy „výchova/prostředí vs. přirozenost“ a "vina, již nese společnost za asociální jedince", které v jeho podání vypadají přibližně takto: ženy jsou špatné, jen pokud zkažené společností, a muži naopak inherentně prohnilí a spasitelní jen metaforickou kastrací a naprostým odzbrojením. Je mi jedno, že o mrtvých jen dobře: Larsson byl odpornou nápodobou člověka a já se stydím za společnost, kde je nenávist k mužům nejen přípustná, ale patrně též žádaná – kdyby byl jen zlomek z toho, co vyplodil Larsson, namířen na ženy, vláčeli bychom ho kanálem. Avšak misandrie sbírá jedno ocenění za druhým.
Tak tenhle 1. díl Milénia jsem na dovolené přečetla EIN, ZWEI :-) Takže jenom shrnu: velmi čtivá knížka se zajímavým příběhem a interesantními knižními postavami.
Výstavba příběhu famózní, vyústění trochu slabší, závěrečný epilog mě vyloženě naštval. 4 hvězdičky za to, že většina knihy byla výborná.
Dlouho jsem se k tomu chystal, dokonce tak dlouho, že už úplně opadlo původní neskutečné nadšení okolo knihy. A já ho asi musím znovu rozvířit, protože mě kniha opravdu zaujala. Dokonce se odvažuji polemizovat s ostatními komentáři, že "začátek nic moc", protože i popisování manipulací na finančních trzích bylo zachyceno moc zajímavě. A dál? Jakmile se začnete nořit do skrývané historie Vangerů, přestanete vnímat čas...
Další kniha, kterou prostě nejde jen tak přestat číst...
Jsem však velice zvědav, o čem mají být další díly...
Štítky knihy
vraždy detektivní a krimi romány zfilmováno sérioví vrazi tajemství hackeři pomsta psychická traumata psychologické thrillery švédské detektivky rodinná tajemství dobro a zlo světová literatura napětí a spádAutorovy další knížky
| 2008 |  Muži, kteří nenávidí ženy |
| 2009 | Dívka, která si hrála s ohněm |
| 2010 | Dívka, která kopla do vosího hnízda |
| 2010 | Milénium 1–3 (box) |
Občas zbytečně zdlouhavé popisování, ale jinak nemohu knize nic vytknout. Zatáhla mě do obsahu a nedovolila přestat číst. Viděla jsem jako první film, ale i tak mě kniha oslovila víc než jsem očekávala. Poutavý příběh u kterého musí člověk zapojit mozek, aby chápal děj - přesně takové knihy miluji :)