Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Milénium / Millennium série
1. díl >
Známý novinář a spolumajitel časopisu Milénium Mikael Bloomkvist dostane po prohraném soudním sporu s finančním magnátem Wennerströmem záhadnou nabídku – má možnost objasnit téměř čtyřicet let staré zmizení Harriet Vangerové, praneteře slavného průmyslníka Henrika Vangera. Mikael, který je téměř na dně, přijme Vangerovu nabídku rok pracovat na objasnění případu. Při pátrání se seznámí s geniální hackerkou, nonkonformní Lisbeth Salanderovou. Vytvoří neobvyklý pár, ale dokonalý tým. Společně se vydají po vychladlých stopách, skládají dohromady mozaiku indícií a souvislostí, otvírají dávno pečlivě zamčené dveře. Rozkrývají temnou a krvavou historii rodiny Vangerů a zároveň pronikají do zákulisí nejvyšších pater švédského průmyslového byznysu.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2012 , OneHotBookOriginální název:
Män som hatar kvinnor, 2005
Interpreti: Martin Stránský
více info...
Přidat komentář
Ze zacatku jsem se nemohla zacist diky rozsahlemu popisu postav, ale stalo za to vydrzet. Vyborna kniha, ostatne stejne jako cela serie Milenium.
Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2020 – "6. Kniha, která vás zaujala svým názvem"
Dobré? Ano. Skvělé? Nemyslím si. Trilogie Milénium má takřka kultovní status a já jsem moc rád, že jsem první díl napasoval do výzvy (zcela upřímně... název mě před lety zaujal na první dobou). Osobně jsem se z toho ale úplně na zadek neposadil.
Měl jsem neodbytný pocit, že šlo z cca 500 stránek hravě stovku ořezat a o nic bychom nepřišli. To, že měl Larsson nezkrotné nutkání popisovat, jak postavy každý druhý odstavec pijí kávu, nebo na ni "staví" (aby ji mohli o odstavec dále pít, samozřejmě) mne neskutečně iritovalo. Larsson také na můj vkus dost často sklouzává do odstavců suše popisujících kde se co nachází až do posledního šroubku, aniž by to bylo důležité či přínosné. V práci často sepisuji "Protokol o ohledání místa činu" a některé odstavce mi ho v mnohém připomněly. Což není dobře z žádného úhlu pohledu.
Maličko mi nevychází také tvrzení, že při 120 mil. chovaných ovcí vyváží Austrálie 700 mil. tun skopového ?! V thrilleru, který s fakty, čísly a informacemi silně pracuje mne podobný nesmysl (rád se nechám vyvést z omylu) prostě vadí.
To, že z knihy nemetám kozelce však neznamená, že je mizerná. Jak mne v některých momentech Larsson rozčiloval, jindy mne naopak neskutečně bavil a napínal (třeba Lisbeth a její odplata). Protagonisté příběhu jsou relativně uvěřitelné a mnohavrstevné postavy, které však nejsou prvoplánově sympatické.
Pozvolné odkrývaní tajemství zmizelé Harriet Vangerové dovede krásně rozvířit čtenářovu detektivní mysl a konec, který v určitých ohledech není úplně příjemný, utkví v paměti. Potěšilo mne také, že jde nakonec o ucelené dílo a na dohru (nejen) mediálního souboje Blomkvist vs Wennerström nemusíme čekat do další knihy, jak jsem se dlouhou dobu obával.
Zakoupeno v roce 2018 za 137,- Kč z e-shopu Megaknihy.
Zkráceně? Švédský thriller s pamětihodnými postavami a zajímavým tajemstvím, který by však mohl být místy poutavěji napsaný. Raději bych věděl více o vztahu ústřední dvojice než o tom, že zrovna 26. června vypili tři šálky kávy.
Hodnocení na DK v době přečtení: 93 %; Moje hodnocení: 75 % jako 6428. hodnotící.
Upřímně řečeno jsem od knihy čekala víc. Prvních cca 300 stran byla hrozná nuda a zajímavé to začalo být až ve chvíli, kdy spolu Mikael a Lisbeth začali spolupracovat. Bylo to dobré, ale zase nic, z čeho bych se posadila na zadek.
Ze začátku jsem se musela do čtení nutit, ale jelikož nemám v povaze jen tak odložit knihu, obzvláště půjčenou knihu na něčí doporučení, rozhodla jsem se ji dát šanci. Když se proškrábete asi prvních 200 stran, kde Vás autor seznamuje s prostředím a postavami, nebudete pak chtít knihu odložit. Ano, některé části se zdají být dost přitažené za vlasy, ale to už k severským autorům tak nějak patří. Takže pokud máte rádi akci, zvraty, rodinné neshody a detektivní práci, vřele knihu doporučuji.
Teda za mně jako docela zklamání. Kolem knihy jsem dlouho chodila a říkala si jednou jednou a když to přišlo, asi jsem měla přehnané očekávání. Dlouhý předlouhý úvod, nuda jak prase. Nějak jsem nepobírala souvislosti, fakt jsem se nutila do čtení..říkám si tyjo, tím se prokoušu a bude to kult. Ale prostě nějak ne. Dobré to bylo, ale že bych mohla tvrdit, že to byla nejlepší kniha co jsem kdy četla, tak to ani náhodou.
Klasická severská detektivka, čtu je jako protiváhu románovým věcem, ale není to tak úplně můj šálek kávy.
Určitě napínavé, čtivé, ale na mě někdy zbytečně brutální (jako Nesbo).
Tuto knihu poslouchám v autě cestou do práce, k určitým pasážím se vracím i v knize. Za mne pecka, krásně namluveno. Říkám si, proč ta cesta není delší a najednou uprostřed silnice si stojí jelen. Probralo mne to, jsem ještě v Čechách :).
audiokniha je skvostně namluvena Martinem Stránským, vřele doporučuji
Dobře napsaný příběh, i když konec se přímo nabízel. Trochu zbytečná mi přišla druhá dějová linka kolem Wenerstroma, ale jako celek velmi dobré.
Kdyby měla kniha o 200 stránek méně a zmizel z ní tak zbytečně dlouhý a nezáživný úvod a pak některé další nezáživné pasáže, dala bych 5*. Když pominu toto, tak děj i zápletka a konečné rozuzlení se mi líbilo. Jsem zvědavá na další díly.
Záměrně jsem si šetřila tuhle čtenářskou lahůdku, takže se k ní dostávám až víc jak 10 let od největšího boomu. Mezitím jsem přečetla hromadu jiných severských detektivek, které se na téhle vlně svezly a více či méně se Larssonem inspirují.
Muži, kteří nenávidí ženy jsou opravdu asi to nejlepší co jsem z tohoto žánru dosud četla. Je to čtivé, chytlavé a má to skvělou atmosféru. Jediné co mě trochu zklamalo bylo, že větší část pointy knihy a vraha jsem odhalila dlouho před rozuzlení celého příběhu. Ne že bych byla takový Poirot, ale tím, že mám v tomhle žánru už dost načteno, vidím snadněji ty vzorce chování postav, a vím na co se zaměřit. ¨
Každopádně to byla moc příjemná záležitost a hned navazuju dalším dílem ze série.
Ze začátku jsem se do knihy nemohla začíst, ale postupně se začal rozvíjet napínavý příběh. Doporučuji.
Hrozně dlouhý rozjezd, 150 stránek nudy, to už se Agatha takřka blíží k závěru, takže pro mě opravdu nic moc. Navíc ta brutalita, popisnost, nevím, proč je tato detektivka tak adorována. Další díly ještě nudnější...
četla jsem už před nějakou dobou,ale tato kniha ve mě hodně zanechala a stále si děj pamatuji. kniha je naprosto úžasná a pro mě nejsilnější kniha tohoto žánru, jakou jsem četla. určitě doporučuji každému přečíst
Řekněme, že severské detektivky nebudou mým "cup of tea". Vadí mi na nich jedna věc; špatně se mi orientuje v severských jménech a celkově i v severských názvech. To je však jen malý postřeh; detektivka je skvěle napsána, překladatel si dal záležet na stylu, díky tomu se kniha čte velmi dobře a svižně. Jelikož jsem velkým obdivovatelem A. Christie, tak se nevyhnu srovnávání; celkově více tíhnu k anglickému ostrovu než ke studeným severských zemím, možná i proto mám tvorbu této autorky radši než skandinávské autory. Dílo Larssona je ale velmi poutavé a pro milovníky severských detektivek je Larsson jedním z nejobdivovanějších autorů.
Co se týče přímo tohoto díla, úvod knihy byl stylizován do velmi "pomalého tempa". Bylo nutné doslova přetrpět asi 150 nezáživných stran, než příběh dosáhl kýženého detektivního spádu. Chápu, že příběh tohoto kalibru potřebuje nějaký úvod, ale tento rozsah byl až zarážející. Konec se snažil tento nedostatek vykompenzovat, myslím si však, že mu zůstává dlužen. Velmi se mi líbilo vykreslení akčních scén, autor měl pro tyto pasáže velký cit.
Pokud máte v těchto chladných dnech náladu na studenou severskou detektivku, tak doporučuji.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány zfilmováno sérioví vrazi tajemství hackeři švédské detektivky rodinná tajemstvíAutorovy další knížky
2008 | Muži, kteří nenávidí ženy |
2009 | Dívka, která si hrála s ohněm |
2010 | Dívka, která kopla do vosího hnízda |
2010 | Milénium 1–3 (box) |
Kdysi jsem viděla kus filmu a byla nadšená, jenže jsem u něj usnula. Ale věděla jsem, že kniha se mi bude líbit moc. A odkládala jsem ji, že si ji přečtu, až tohle a až támhleto a konečně jsem se do ní pustila přes víkend!
A i když jsem počítala s tím, že to bude pecka, i tak kniha předčila moje očekávání. Fakt, nekecám.
Je to mnohovrstevnatá detektivka, záměrně nepoužívám slovo thriller, protože se to pro tuhle knihu prostě nehodí, ve které je prostě všechno a ještě neskutečně velká přidaná hodnota.
Žádná hluchá místa i přes objem knihy. Obsahově i stylisticky super.
Hlavní postavy jsem si bezkonkurenčně zamilovala, jak Mikaela, tak mrdlou Lisbeth. I celá rodina Vangerů má do sebe hrozně moc.
No a je tam i sex, je tam nebezpečí, je tam fakt promakaná zápletka, i když všem je od začátku určitě jasné, kdo je ten psychopat, je tam krásná švédská příroda. A opravdu to všechno dohromady není žádná hovadina!
S dnešními thrillery, co vycházejí jako na běžícím pásu se zlatými nálepkami bestseller, se vůbec Larsson nedá srovnat. Tohle je klenot.