Muži mi to vysvetlia

12.05.2021

Tahle knížka je dobrá, ne více, ne méně. Není to žádné veledílo, navíc byla napsaná okolo roku 2012, takže už je skoro deset let stará (eseje nebyly psány najednou, takže některé jsou novější, některé starší). Autorka má v řadě ohledech rozdílnou zkušenost (od té mojí) - patří k jiné generaci, jiné zemi... Ale přesto mi poskytla určité zrcadlo a nápady, jak se na některé věci podívat zas trochu jinak. (Předem se omlouvám za megacitace, ale nemohla jsem si pomoct...)

"A similar kind of aggression against the slipperiness of the work and the ambiguities of the artist’s intent and meaning often exists in literary criticism and academic scholarship, a desire to make certain what is uncertain, to know what is unknowable, to turn the flight across the sky into the roast upon the plate, to classify and contain. What escapes categorization can escape detection altogether.
There is a kind of counter-criticism that seeks to expand the work of art, by connecting it, opening its meanings, inviting the possibilities. A great work of criticism can liberate a work of art, to be seen fully, to remain alive, to engage in a conversation that will not ever end but will instead keep feeding the imagination. Not against interpretation, but against confinement, against the killing of spirit. Such criticism is itself great art.
This is a kind of criticism that does not pit the critic against the text, does not seek authority. It seeks instead to travel with the work and its ideas, to invite it to blossom and invite others into a conversation that might have previously seemed impenetrable, to draw out relationships that might have been unseen and open doors that might have been locked. This is a kind of criticism that respects the essential mystery of a work of art, which is in part its beauty and its pleasure, both of which are irreducible and subjective. The worst criticism seeks to have the last word and leave the rest of us in silence; the best opens up an exchange that need never end."

Dobrým příkladem může být hned první esej, nemyslím, že jsem v téhle situaci někdy skutečně byla - samozřejmě se mi stalo, že někdo můj názor ignoroval (pasivně i aktivně), ale nemám pocit, že by to bylo spojené s mým genderem (nebo alespoň ne primárně). Nicméně mi to pomohlo nahlédnout důvody toho, proč často zcela jasně neformuluji svůj názor, nebo ho ostře neprosazuji, nebo proč se cítím nejistě, když se najednou ukáže, že jsem v opozici proti ostatním...
Většina ostatních esejů je velmi zaměřená na americké prostředí (což je taky část důvodu, proč jsem tak překvapená, že knížku přeložili) a proto je těžké nějak si je vztáhnout k vlastnímu životu (mimo hlavní poselství). Většinou jsou těžce depresivní a znovu, moje osobní zkušenost je jiná - čímž nechci říct, že si autorka vymýšlí, ale spíš, že se mi zdá, že situace v České republice je lepší než v USA a Indii. Místy mi přišlo, že autorky trochu zlehčuje domácí násilí páchané na mužích (to, že málokdy končí smrtí neznamená, že jde o menší problém - nebo... jak můžeme vůbec porovnávat, co je menší a co větší problém, všechno je to hrozné). Ale chápu, že to nebyl její záměr a jen se chtěla věnovat něčemu jinému (přesto myslím, že trochu taktnější formulace by místy neuškodily).

"My own task these past twenty years or so of living by words has been to try to find or make a language to describe the subtleties, the incalculables, the pleasures and meanings – impossible to categorize – at the heart of things. My friend Chip Ward speaks of “the tyranny of the quantifiable”, of the way what can be measured almost always takes precedence over what cannot: private profit over public good; speed and efficiency over enjoyment and quality; the utilitarian over the mysteries and meanings that are of grater use to our survival and to more than our survival, to lives that have some purpose and value that survive beyond us to make a civilization worth having.
The tyranny of the quantifiable is partly the failure of language and discourse to describe more complex, subtle, and fluid phenomena, as well as the failure of those who shape opinions and make decisions to understand and value these slipperier things. It is difficult, sometimes even impossible, to value what cannot be named or described, and so the task of naming and describing is an essential one in any revolt against the status quo of capitalism and consumerism. Ultimately the destruction of the Earth is due in part, perhaps in large part, to a failure of the imagination of to its eclipse by systems of accounting that can’t count what matters. The revolt against destruction is a revolt of the imagination, in favour of subtleties, of pleasures money can’t buy and corporations can’t command, of being producers rather than consumers of meaning, of the slow, the meandering, the digressive, the exploratory, the numinous, the uncertain."

Esej o Virginii Woolfové lehce vyhrává v mých očích první místo (z něj jsou také obě citace). Vhled, který má autorka do literatury a síly slov je úžasný.
Jako největší problém téhle knihy ale vnímám naprostou absenci bibliografie (pokud ji do překladu náhodou nepřidali...). Autorka sama to v doslovu reflektuje s tím, že by poznámky byly příliš obsažné a že se dají dohledat v online verzích... No... nesouhlasím. Zaprvé, jako líný moderní čtenář musím podotknout, že přeskakovat mezi dvěma verzemi kvůli poznámkám je hrozná otrava. Zadruhé, je poznámka o existenci poznámek až na konci knihy. Zatřetí, například esej o Virginii ani žádnou online podobu nemá, protože se původně jednalo o přednášku. Pokud byla bibliografie moc dlouhá, mohla nám alespoň dát nějakou zkrácenou verzi... Například mě zaujala zmínka o tom, že některé národy Evu uctívaly za to, že lidstvu přinesla "plnou lidskost", ale které to byly, nebo kde vůbec takovou informaci vzala...

Závěrem, dobrá kniha k zamyšlení s určitými nedostatky. Taky skvělá reklama vlastním knihám, na pár z nich se rozhodně chystám...

13.09.2018

Nenechajte zmiasť rôznorodosťou esejí a článkov, autorka ich písala v rôznych obdobiach pre rôzne magazíny a noviny, preto sa niekde opakuje. Rozhodne to nie je stereotypizujúca, anti-mužská literatúra, za mňa najlepšie sú eseje o Virginii Woolf a rozvojovej pomoci.