Muži v ofsajdu
Karel Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/179382/muzi-v-ofsajdu-179382.jpg
4
443
443
Otec a syn Habáskovi žili v Praze.Otec byl krejčí.Syn neměl práci a jen se toulal po Praze a chodil na fotbalové zápasy. Na jednom z nich se seznámil s panem Načeradcem, který ho zaměstná a mimo jijé musí sním chodit na fotbal.
Přidat komentář
Krásná humorná kniha. Jakožto příznivec sportů jsem si ji velmi oblíbil. Je zde promítnuta ta česká fanouškovská mentalita, kterou lze pochopit jedině tehdy, pokud jste opravdu oddanými fandy některého celku. Fotbal je někdy více než cokoliv jiného. V tomto případě to je podstatou bytí všech hlavních postav. Ať žije Viktorka!
Děj nemá moc tah na branku, ale komu to vadí, když se předvádí kvalita a vysoká třída, forward je sestaven excelentně a souhra vnitřního tria příkladná. Hasiči jedou a fandovství se netrpí. Krása.
Mění se doba, společnost, i samotný fotbal od herního projevu a taktiky až po řízení klubu. Co se však nikdy nezmění, je opravdové zanícení velkých příznivců kopané, kteří mají merunu za božskou modlu. Takže doba, zvyky, mluva i oblečení se změnily, ale i dnes najdete na fotbalových hřištích a stadionech plno Habásků a Načeradců.
Tato kniha která mě jako tehdejšího nadšence aktivního sportu velmi potěšila i film se velice povedl.Je zajímavé jak si pan Načeradec vyložil doporučení od lékaře aby provozoval nějaký sport.Tak chodil na fotbal jako divák.Zde se humorně ukázala povaha některých lidí.Přečetl jsem to jedním dechem.Ty pasáže pana Načeradce jak fandil a jak se snažil vnucovat,nenásilně svoje teorie o fotbalu a sportování vůbec,mladému muži,že to skončilo na policejní stanici.A tady vlastně začíná náherně napsaná humorná kniha.
Krásná, vtipná a čtivá knížka a to i pro mě, která chápe fotbal jen jako nesmyslné honění party chlapů za merunou....ale ty dialogy pana Načeradce s Emanem nebo Hedvikou, to špičkování mezi fotbalovými nadšenci, to prvorepublikové nadšení ze hry...dobře jsem si početla!
Jen zaslechnu ten název, vzpomenu si na mojí asi nejoblíbenější část, kde vystupuje pan Načeradec.
Bylo to, myslím, přibližně takhle - knihu jsem jiz delší dobu nečetla (doufám, ze se mi brzy naskytne nová prilezitost):
P. Načeradec: »Papejte, dětičky.«
Když se děti půl hodiny šťourají v jídle, povídá pan Načeradec
»Jezte, děti.«
Jenže děti se v jídle šťourají další hodinu a pan Načeradec už nemá sil:
» Ž E R T E !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!«
Už jen tu vůni staré knížky jsem si užila, i samotné čtení mě bavilo ač nejsem fanoušek žádného klubu fotbalového.
Nádherná čeština. Po letech jsem se k této klasice vrátil a jazykem jsem byl uchvácen.
Moc pěkná kniha, u které jsem se několikrát upřímně pobavil. Zde mi Poláčkův jazyk a humor naprosto sedly. Nejlepší pasáže předvedla paní Hedvička s panem manželem Načeradcem, to jsem se nasmál, jak autor jejich soužití popisoval. Celkově je knížka pohodová, odpočinková, nenáročná, která určitě potěší. Musím si pustit film s panem Haasem, to může být koncert.
A zcela a naprosto a totálně a naplno jsem rozuměl panu Načeradcovi, pokud šlo o fotbal a výsledky. Když se vyhraje, skáče se do stropu a tancuje se. Když se prohraje, svět přestává existovat :-))
Kolísavá kvalita, ale z větší části sranda. Bavil mne jazyk, kterým byla knížka do syta protkána
Nesmál jsem se úplně často, ale nemohl jsem se od toho odtrhnout. Knížka mě dostala hlavně v pasážích, kdy popisuje potýkání rozhádaných Habáčků. Fotbalové kapitoly mě kupodivu zase tolik nezajímaly. Možná i proto, že jsou vesměs na jedno brdo.
Muži v Offsidu jsou pro mě víc film s Hugo Haasem, Emanem Fialou a Jindřichem Plachtou, ale bez knihy by to nešlo. Poláček dovede kouzlit se slovy, dialogy jsem měl tendenci číst opakovaně, fotbalová hantýrka prostupuje celou knihou,ale člověk nemusí být fotbalovým fandou, aby si knihu užil. Paráda.
Hezká knížka pro fandy fotbalu i fandy starého Žižkova. Poláček do ní pěkně propsal i svůj svérázný pohled na židovství, jehož byl sám "podílníkem". Z pravdivé předpovědi, že "Židé přijdou k vyhubení", doslova mrazí.
Autorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1965 |  Muži v ofsajdu |
| 1966 | Edudant a Francimor |
| 1967 | Hostinec U kamenného stolu |
| 1958 | Dům na předměstí |
Vypravování o časech, kdy fotbal byl "jenom hra".
Ta knížka je tak roztomilá, že jí odpustíte i některé drobné nedostatky.
A třebas to, jak pan Načeradec zdůvodnil sám sobě i své ženě, že prostě potřebuje pomocníka do krámu, to nemá chybu! A nebo jak paní Načeradcová pravidelně odcházela od manžela k mamince... :-)
Karel Poláček "svým" lidem a lidičkám prostě rozuměl.
Tak aspoň kousíček:
"Po jeho (Emanově) odchodu počal pan Načeradec prudce poletovat kolem pultu; pak zastavil se před záznamní pokladnou a vyzývavě se otázal:
„Kdo si přivede domů chlapa?“
„No, kdo si přivede domů chlapa?“ opáčila záznamní pokladna.
„No, já jsem si přivedl domů chlapa?“
„No, kdo si přivede domů chlapa?“
„Nemluv mi takový řeči, já to nemůžu slyšet. Já si žádnýho
chlapa nepřived, já si angažoval sílu, co mně má v obchodě
vypomoct –“
„Má vypomoct, když není co dělat,“ dala se záznamní pokladna slyšet.
„Co se chce ode mne?“ rozčilil se tlustý pán. „Chce se ze mě trhat kusy za moje starosti. Chce se mě připravit do hrobu?“
„No, to jsem jaktěživa neviděla,“ zasténala paní, „co já musím zkoušet, to už není k vydržení. Má zlatá maminko! Tys měla pravdu, když jsi říkala, a já tě neposlechla a teď to mám, patří mně to, já jsem cu moc velká dobračka… Ale už je toho na mě moc. Ani minutu nezůstanu s takovým nevzdělancem!“
A paní Načeradcová učinila pohyb, jako by si nasazovala klobouk. V dřívějších dobách skutečně končila se domácí hádka tím, že si paní nasazovala klobouk, aby naznačila, že s „tím člověkem“ nemíní dále žít. Je zaznamenáno, že jednou skutečně odešla na celé odpoledne k své matce."