Muzikant na jezeře
Mirek Vostrý
Příběhy Mirka Vostrého vyprávějí o mužských ctnostech. Jejich hrdinové vědí, co nejspíš bude správně, avšak těžce váhají, protože okolnosti správným rozhodnutím prostě nepřejí. Situace odehrávající se ve válce, na vojně, v nemoci nebo za zoufalé nespokojenosti vyžadují víc než jít širokou cestou. Napětí, smutek, záhady a humor v chytrých dávkách činí ze sbírky povídek hezký čtenářský zážitek. - Hana Pinknerová, spisovatelka Narodil jsem se v roce 1968. Mám skvělou ženu a tři děti (rovněž skvělé). Rád cestuju po Česku, Slovensku, ale i jinde pěšky, na kole nebo na kánoi. Mojí srdeční záležitostí je Podkarpatská Rus. Baví mě kreslení a fotografování. V posledních letech jsem ke svým zálibám připojil psaní příběhů. Proč? Začalo to takovým nečekaným nápadem – měl jsem sen (zní to divně, ale mně se to fakt v noci zdálo) a přišlo mi škoda ho jen tak nechat plavat. Takhle vznikl první příběh. Ty další už jsem psal i pro rodinu a pár přátel. A co když je víc lidí, které budou moje příběhy bavit? Tak teď si je můžete přečíst i vy. - Mirek Vostrý... celý text
Přidat komentář
Jestli mám některý žánr opravdu velice ráda, tak jsou to povídky. Spousta maličkých příběhů a každý nabídne něco jiného, zatímco jeden příběh Vás nudí, druhého zasáhne. Zatímco jeden Vás rozesměje, druhého rozesmutní.
Kniha je plná příběhů, smutných i dojemných, ale co musím jako čtenářka vyzdvihnout nejvíce, tak čtivých. Autor má talent, kterým dokáže zaujmout a nepustit Vás, dokud nebudete mít dočteno. Většina povídek mě donutila se zamyslet nad věcmi nad kterými bych v běžném životě vůbec nepřemýšlela. Nebylo výjimkou, že jsem po přečtení příběhu koukala pár chvilek do zdi.
Za mě opravdu velmi pěkné a zajímavé čtení! Pokud, stejně jako já, milujete povídky, tak Vám musím Muzikanta na jezeře od Mirka Vostrého vřele doporučit. Autor mě velmi zaujal a v blízké době se určitě pustím do jeho dalších děl. Nejvíce mě zaujaly knihy: Kočičák a Čarodějnice, tak snad budou stejně tak skvělé, jako tato kniha!
Protože mám všechny předešlé sbírky přečtené, nebo - v případě Nejrychlejšího koně - právě rozečtené, nová knížka mě zaujala.
Zjistila jsem ale, že obsahuje povídky, které už někde mám. Tak rychle dočítám ty z Nejrychlejšího koně, které jsem ještě nečetla.
A musím konstatovat, že výběr povídek do této sbírky byl proveden tak, že se mi absolutně trefil do vkusu. Z předešlých sbírek jsou sem vybrané ty opravdu top povídky.
Takže ano, jsem přesvědčena a jdu se poohlédnout po výtisku i této knihy, abych ji přidala do poličky srdcovek.
Všechny povídky z knihy se mi hodně líbily, všechny jsem hodnotila na max. počet bodů, což se mi u povídkových knih jiných autorů nikdy nestalo. Přesto však mám nějaké nezapomenutelné favority:
- Noční výpravčí - první povídka, kterou jsem od autora četla a taky první, na kterou si vzpomenu, když vidím jeho jméno. Tajemná atmosféra kolem nádraží mě pohltila. Nádraží a prostředí kolem něj je jedním z častých námětů povídek Mirka Vostrého a vždycky si to maximálně užiju.
- Poslední vánoce na frontě - druhým tematickým okruhem vedle prostředí kolejí jsou vojáci apod. Toto je jedna z povídek tohoto ražení. Jak nevyhledávám veteránské historky a válečné vyprávění, tak tahle povídka mě taky vtáhla.
- Nejrychlejší kůň na světě - atmosféra, že by se dala krájet, musíte číst dál a dál. Něco tušíte, ale jako i u ostatních povídek, pointa je i přes tušení ještě trochu jiná, vyšperkovanější.
- Muzikant na jezeře - stejně jako Nejrychlejší kůň se týká útěku za železnou oponu, tady zase trochu z jiného pohledu a s jiným výsledkem, ovšem o nic méně zajímavá pointa.
Všechny povídky nejen z této sbírky mají atmosféru, dokážou čtenáře dostat velmi rychle a hluboko do příběhu a (aspoň u těch ze sbírky "Noční výpravčí" to už mohu potvrdit) zůstanou dlouho v paměti.
Hlavními postavami jsou živoucí, obyčejní lidičkové, muži, kteří se stávají hrdiny, aniž by o to sami stáli. Ukazují svou odvahu a charakter neokázalým způsobem, tak, že jsou nám blízcí tak, jako by si s nimi mohl člověk sám povykládat u piva. I těžká témata popisuje M. Vostrý laskavě a s nápadem. Každá povídka má jasnou pointu.
Toto byla radost číst. Vřele doporučuji, zas jedna knížka, kterou budu vnucovat kamarádům :)
K úplné dokonalosti chybí souboru ještě povídka Tunelář ze sbírky Čarodějnice, takže si ještě pořiďte tu Čarodějnici :).
Muzikant na jezeře mě donutil zamyslet se nad životem. Zamyslet se nad minulostí, nad historií. Povídky jsou plné správných mužů, kteří ještě nevymřeli a snad ani nevymřou. Každá povídka na jiné téma. Válka, emigrace, hledání sama sebe, staré rodinné křivdy, komunismus, tajemno, ve kterých byli muži, kteří mi byli sympatický svým přístupem k životu.
Ač povídky opravdu nevyhledávám, protože než se stihnu začíst, tak je jiná postava, jiná situace. Navíc v každé povídkové knize je pár hezkých povídek, ale další jsou ani tak ani tak, no když už to čtu, tak to přečtu. Ale v téhle knize to tak nebylo!!
Sedl mi styl psaní autora. Nevím jak to dělal, ale hned po první straně jednotlivé povídky jsem byla v obraze jako bych postavy znala. Hlavní hrdinové mi byli sympatický. Správný, rovný chlapi, žádní křiváci.
Spoustu věcí a myšlení hlavních postav jsem poznávala i ze svého okolí nebo rodiny. Prostředí ve kterém se příběhy odehrávali bylo hezké. Spoustu událostí se točilo kolem českých drah a vlaků, to mě zaujalo.
Marně hledám, co bych vytkla, ale nic mě nenapadá. Slibuju, že od teď se budu rozhlížet i po povídkových knihách.
Povídka MOJE POUŤ DO SANTIAGA mi vzala srdce. Moc děkuji a doporučuji.
Štítky knihy
Část díla
Autorovy další knížky
2018 | Noční výpravčí |
2018 | Kočičák |
2023 | Muzikant na jezeře |
2018 | Kostelníkova závěť |
2020 | Čarodějnice |
Muzikant na jezeře je povídkovou sbírkou, na kterou jsem natrefila díky @navratdomuknihy . Pokaždé, když od nich čtu nějakou knihu, vím, že to nemusí být lehké čtení, ale jedno je jisté. Bude to stát za to, protože si něco odnesu!
.
Tentokrát jsem se tedy vrhla na Muzikanta na jezeře. Moc jsem si o knize nezjišťovala, pouze mě zaujala anotace a to, že se jedná o povídkovou sbírku od českého autora.
.
Při prvním prolistování jsem se trochu lekla délky povídek a písma. Není to úplně můj žánr, ale pomalu jsem se do knihy pustila...
.
A musím říct, že jsem více než příjemně překvapená. Autorův styl mi sedl, nijak do ničeho extra nezahýbá, postavy jsou popsané tak, že víte o kom je řeč. Mezi jednotlivými povídkami jsem si dávala pauzy, ale jen proto, že jsem knihu nechtěla přečíst příliš rychle. Ke konci jsem se dokonce načapala, jak schválně zpomaluji..
.
Každý z hrdinů jednotlivých povídek je vystavěn nějaké zkoušce. Jejich příběhy jsou často smutné, ale i dojemné. Vystřídalo se mi při čtení na obličeji mnoho emocí... A dokonce, autor často zabíhá do historie, a mě to nevadilo!
.
Nedokážu vyzdvihnout jen jednu povídku. Každá je jiná a má něco do sebe. Řekne Vám něco jiného.. Prostě si to musíte přečíst.
.
Jsem moc ráda, že jsem se do knihy dala, a ač to normálně nedělám, chci si ji v budoucnu dát ještě jednou. S lepíky, tužkou a značit si myšlenky, kterých je kniha plná.
.