My
David Nicholls
Od svojho prvého bozku žijú šťastne. A odrazu je koniec! MY - román o manželstve, rodičovstve a kríze stredného veku od autora sfilmovaného svetového bestsellera Jeden deň Davida Nichollsa. MY je tiež príbehom muža, ktorý sa usiluje zachrániť svoj vzťah so ženou, ktorú miluje a snaží sa zblížiť so synom, ktorý mu občas pripadá ako cudzí. Čo s dvadsaťročným manželstvom vedca a maliarky, keď rodinné hniezdo ostane prázdne? Douglas Petersen je dosť nevýrazný, uzavretý vedec zažratý do svojej výskumnej práce. Má „celkom fajn tvár, oči, ktoré sú možno láskavé, ale aj najhnedšie, aké pozná, nos ani veľký, ani malý, a úsmev, ktorý fotografov vždy zaskočí“. Za jeho rezervovaným správaním sa však skrýva svojský zmysel pre humor. Vďaka nemu, napočudovanie, presvedčil krásnu Connie, aby s ním išla aj na druhé rande… a nakoniec sa zaňho vydala. Teraz po vyše dvadsiatich rokoch od svojho prvého bozku žijú šťastne a spokojne na predmestí so svojím náladovým synom Albiem zvaným Vajce, ktorý sa práve chystá na univerzitu. A odrazu Connie manželovi oznámi, že sa chce rozviesť! Nemohla si to načasovať horšie. Connie naplánovala mesačnú rodinnú okružnú cestu po európskych mestách v snahe podporiť umelecké sklony svojho potomka a ukázať mu najslávnejšie svetové výtvarné diela. A hoci sa chce s manželom rozísť, tento plán zrušiť nemieni. Douglas verí, že ak sa výlet uskutoční, azda všetko nakoniec dobre dopadne. Tajne dúfa, že mu to pomôže zachrániť manželstvo a pritom sa aj zblížiť so synom, ktorý mu niekedy pripadá ako cudzí. A tak sa začne jeho odysea od slávnych parížskych múzeí cez amsterdamské ulice a benátske kaviarne až po barcelonské pláže. Bude to Douglasovo posledné leto v úlohe manžela, alebo nastane okamih, keď sa jeho manželstvo a možno aj celý život zmení?... celý text
Přidat komentář
Trvalo mi delší dobu to přelouskat. Hlavně z důvodu toho, že tam není vyloženě napínavý děj, který vás nutí neustále číst a číst. Ale rozhodně bych za to knihu nehanila. Byl to příjemné čtení.
Je to taková rodinná vztahová kniha, kdo nemá rád psychologii a sdělování pocitů a dává přednost akčnosti a knihám, které jsou nabité dějem, tak ať tuto raději ani nečte....Dle mého názoru jsou zde skvěle vykresleny a velmi bohatým jazykem popsány vztahy.... vztah mezi manžely, kteří jsou povahově naprosto rozdílní - on vědec - ona umělkyně, mezi otcem a jeho pubertálním synem, který má ambice stát se fotografem, vztah mezi matkou a synem... to vše do detailu rozpitvané a okořeněné suchým anglickým humorem a sem tam zajímavými zamyšleními nad životem obecně...Se mnou "zacloumala" pasáž, kdy hlavnímu hrdinovi zemřela matka a on to popisoval těmito slovy: "Truchlil jsem i já, dokonce víc, než bych čekal, vzhledem k tomu, že můj vztah s matkou rozhodně nebyl přehnaně blízký nebo srdečný. Právě proto se mi těžko hledala souvztažnost mezi ukrutným smutkem, který mě po její smrti posedl, a naší blízkostí - nebo spíš jejím nedostatkem, dokud byla živá, a napadlo mě, že zármutek je možná stejným dílem lítost nad něčím, co nebylo, jako smutek z toho, co jsme ztratili."
Vlastne ani neviem, čo k tejto knihe napísať. Všetci traja ma iritovali svojim správaním. Aj keď zčasti som ich chápala. Sympatické boli opisy jednotlivých miest a galérií, ktoré neboli únavné. Pripomenulo mi to moje návštevy napr. Amsterdamu, Benátok.
Zpočátku jsem se nemohla začíst, ale tím, že autor rozdělil knížku na poměrně kraťoučké kapitoly, dala se kdykoli odložit a bez problémů k ní vrátit. A když se skutečně začtete a zamyslíte se nad "jádrem pudla" budete mile překvapeni. Sice to na první pohled vypadá, že jde o vztah mezi mužem a ženou, ale mě jako rodiče více zaujal vztah mezi otcem a synem, který je dosti problematický. Za mě doporučuji přečíst a nevzdat to, i když to čtení třeba nepůjde tak snadno
Zajímavé v dobrém i horším slova smyslu.
Pokud Vás nebaví detailní popisy zážitků z cest s detailními popisy navštívených míst, tak se Vám tato kniha bude moc líbit. Něco nového se dozvíte, ale nebude to úmorné, ani děj zatěžující. Tím pro mě však bohužel klady končily.
Chyby v překladu jsem už dlouho (ne-li vůbec) neviděla v takové míře jako zde. Chápu, že se překladatel přepsal, ale číst např. chybu typu /uvádím příklad, ne však doslovně/ “byl dotčeno”, ještě, když je podmět rodu ženského, je přinejmenším zvlášťní i s ohledem na to, že to první berete jako svou chybu a čtete větu třikrát. To se ale může stát, nicméně (a to mě už dost vytáčelo) aby bylo psáno na střídačku, že jednomu protagonistovi je x let (nechci spoilerovat, tak neuvádím konkrétně), pak je mu o rok méně, následně opět let tolik, kolik bylo uváděno předtím a tak pořád dokola, je dost šílené. Avšak to už nevím, zda je chyba překladatele či autora samotného.
K samotnému obsahu: Poprvé v životě mi nebyl žádný z protagonistů knihy sympatický a výslovně jsem je všechny nesnášela. Současně jsem i tak nějak dokázala vnímat, proč se protagonisté nemají rádi navzájem. S Douglasem jsem sdílela názor na výchovu (ano, jsem zatím bezdětná, takže jen do mě :-D), ale jinak mi byl stejně jako ostatní dost nesympatický, co se týče chování.
Dvě hvězdičky za snahu autora, jednu za vykreslení manželství po 25 letech (autor má na toto nejspíš talent, jak už projevil v knize “Jeden den”) a za to, že cestopisné části byly nadmíru zajímavé (nikoliv vysilující či ubírající na ději).
"Us" je jednohlasá, britská (starší) verze "Věcí, na které nastal čas".
Je příběh páru, ve kterém se jeden snažil příliš a druhý udělal rozumné, praktické rozhodnutí. Je to příběh, ve kterém se mísí nesmírná bolest s bolestí o něco menší, vyvěrající z jiného zdroje - z nepochopení, z marné snahy, z energie směřované snad vždycky špatným směrem.
Přes to přese všechno to není smutné čtení, naopak. Je to příjemné, místy až groteskní, ať už budete s hlavním hrdinou soucítit a budete v něm nacházet jisté paralely s vlastním životem nebo vám bude naopak naprosto cizí.
Douglas, přírodovědec, trochu suchar, ale ne bez smyslu pro humor, potká Connie. Malířku a bohémku a krásku, která mu vyrazí dech. Connie se rozhodne, že Douglas je po všech těch karambolech přesně to, co právě teď, na prahu třicítky, v životě potřebuje. Je pro ní racionálním rozhodnutím, asi jako když si řeknete, že byste toho mekáče už opravdu měli nahradit brokolicí. A tak Connie žvýká brokolici, protože je pro ni dobrá, a Douglas se snaží, aby to, co je, Connie stačilo, jenže jeho okraje prostě nesahají do jejích kruhů a s tím zkrátka někdy nejde nic dělat. Pak přibude do rovnice neznámá, aby zase zmizela a další, aby zůstala. Syn Albie je ale jen kružnicí uvnitř té Connieiny a veškeré Douglasovy snahy jsou od prvopočátku odsouzené k nezdaru.
A teď má Albie odejít na vysokou a Connie čtvrtstoletí soužití bez průsečíků a společné plochy asi stačilo. Asi chce od Douglase odejít. Jenže Douglas se bez boje rozhodně nehodlá své rodiny jen tak vzdát.
Opravdové, všední, civilní a přesto strhující. Jedna z knih, která mi zůstane dlouho "pod kůží".
Zajímavý pohled muže na manželství a rodinu, dobře napsané a cesta po městech Evropy byla pro mě úchvatná - vtipně komentovaná stěžejní umělecká díla a k tomu ještě příběh rodiny a rodinné vztahy. Moc se mi líbilo.
Takhle jsem se u knihy už dlouho nepobavila! Přitom šlo o vážné téma, ale bylo odlehčené chytrým britským humorem.
Bylo to pro mě zas něco nového, běžně současnou prózu moc nečtu, ale rozhodně jsem ráda, že jsem do toho šla. Bylo to zajímavě napsané, většinu času jsem se těšila hned na další pasáž, až na pár hluchých míst, kdy mi to přišlo až moc popisné nebo rozvláčné. Spoustu z těch míst jsem sama viděla i znala, ale i místa,. kde jsem nikdy nebyla, jsem si dokázala představit. Bylo mi Douglase líto, byla jsem na jeho straně a přišlo mi, že ho žena a syn dost šikanují a celkově se k němu nechovají hezky. Úplně jsem nepochopila, proč si ho Connie kdy vzala a co na ní vlastně viděl. Za konec jsem ráda, čekala jsem ho, ale vlastně jsem i tak trochu doufala v jeho opak. Rozhodně mě ale jako anglofila potěšil typický britský humor. Čteno v AJ.
Ze začátku mne kniha neskutečně bavila, postupem času mne ale nadšení opouštělo, líčení evropských galerií a pojednání o umění mne ke konci nudilo a přeskakovala jsem, ke konci už mi kniha přišla rozvleklá, za mne to mohlo mít trošku rychlejší spád. Celkově bych konec zhodnotila jedním slovem: zvláštní. Přesto je kniha psána čtivě, některé pasáže mne vyloženě bavily, některé vůbec.
Příjemná kniha, jejíž závěr mě tedy dostal a nepotěšil. Vykreslení různých charakterů, jejich soužití a jak jej ovlivní příchod dítěte se mi moc líbil. Bylo mi až líto hlavního hrdiny, který rodinu rozbil sám svým chováním, aniž by si to uvědomoval. Zvlášť, když se člověk v některých situacích úplně vidí.
Mám trošku pocit, že dneska už píše knihy kdejaká kuna, knihkupectví pořád doporučují nové a nové knížky, ale najít nějakou slušnou je kumšt. Ale u Nichollse jsem konečně po dlouhé době zažila takový to, jak se těšíte na nějakou volnou chvilku, až si knížku zase budete moct vzít do ruky a začíst se do příběhu. Příjemně se četlo. Určitě na něj ještě mrknu.
Postarší britští manželé se vydávají na velkou cestu po Evropě se svým mladistvým synem. Bohužel pro hlavu rodiny jím ale syn pohrdá a manželka mu oznámí, že po dovolené od něho odejde.
Hlavním hrdinou románu od mého nového oblíbence Davida Nichollse je právě tento tatínek, kterého musí většina čtenářů hned instinktivně litovat a fandit mu. Je to racionální vědec, který se svým logickým pohledem na svět často naráží u umělěcky založené manželky i syna. Ale snaží se a navíc svou manželku léta vroucně miluje. Postupem času se však ukazuje, že situace v rodině není vůbec tak jednoduchá a že za napětí v rodině může především on sám. V knize se proplétá přítomnost (dovolená) a minulost, v níž zjišťujeme, jak se s manželkou seznámili, jak se k sobě přistěhovali, vzali se, počali dítě... A je čím dál smutnější sledovat, jak se hlavní hrdina postupem let proměnil. Začal být žárlivý, egocentrický, majetnický a ještě víc asociální. Kdybych si měl pomoct seriálem Teorie velkého třesku, tak se změnil z Leonarda v Sheldona.
V každém případě nečekejte nějakou vážnou sociologickou studii - Román Tři na cestě je především velice zábavný a hlavně překvapivě napínavý. Nicholls si umí udržet čtenářovu pozornost, takže sem tam přijde nečekaný zvrat a vy nejspíš budete chtít vědět, jak tohle asi dopadne. Navíc kdo už něco od Nichollse četl, ví, že tohle není obyčejná romanťárna, takže to může dopadnout opravdu všelijak.
I když zase musím říct, že si u Nichollse trochu připadám, jako když čtu romantickou knihu napsanou pro chlapy. Super britský humor a pohled muže na věc třeba ocení i ženy, ale nemohl jsem si nevšimnout toho, že ženské postavy v jeho knihách bývají... prostě super. I zdejší manželka je parádní. Je krásná, inteligentní, zajímavá a k nedostatkům svého manžela velice trpělivá. Neříkám, že je dokonalá - ale k dokonalosti má zatraceně blízko.
Tři na cestě je šíleně zábavná kniha o jedné rozpadající se rodince plná humoru i smutných momentů.
Devět chlapských romanťáren z deseti.
Nevím, jak hodnotit. Do půlky až do dvou třetin mě to docela nudilo, spíš cestopis než román, ale pak už to bylo lepší. Ne že bych knihu nějak moc vychvalovala nebo doporučovala, ale špatné to taky nebylo.
Prázdninová cesta po Evropě, ale také cesta společným životem těch tří. Jdou životem vedle sebe a přitom se jeden druhému vzdalují. Najdou se, až zase najdou sami sebe. Je to dřina, ale suchý britský humor pomůže.
Štítky knihy
manželstvíAutorovy další knížky
| 2011 |  Jeden den |
| 2012 |  Otázka za deset |
| 2015 | Tři na cestě |
| 2013 | Záskok |
Kniha se četla dosti těžce.Je velmi popisná,minimum dialogů.Vypravěč Douglas se často vrací vzpomínkami na začátek vztahu s Connie ,během jejich cesty po Evropě,kdy jejich vztah definitivně skomírá na úbytě.Můžeme se divit Connie že pouští k vodě chlapa jako je Douglas?Který na sobě nechává štípat dříví a podrobuje se jejím vrtochům?