My dva ho nenapsali
Zuzana Hrnčířová , Daniel Hrnčíř
Zpověď bývalých manželů o tom, proč skončil jejich vztah krátce po svatbě a co nového to oběma přineslo do života. Vyprávění o světě a lásce k němu navzdory ztrátě lásky osobní. Ona v horách, on na moři. Ona sama, on s přáteli. Oba milující svět. Oba vnímající jeho krásu. Pár, který se nemohl rozpadnout. A také pár, který se rozpadl. Bývalí manželé, kteří upřednostnili lásku k životu před láskou vzájemnou. Oba neschopní včas vidět očima toho druhého. Mluvit o svých pocitech a přáních. Oba na cestě tichého, postupného odloučení. A rovněž na cestě životem a napříč kontinenty, kde stále je z čeho se radovat. Dva živly, zprvu stejné, a později tak nesourodé, přesto ochotné vyprávět svůj příběh.... celý text
Přidat komentář
V první řadě bych ráda vyjádřila upřímný obdiv Danovi i Zuzce a to nejen za skvěle napsanou knihu, ale za obecné zvládnutí celé situace. Fascinuje mě, že jste si i přes to všechno k sobě dokázali zachovat respekt a to do té míry, že jste schopni na něčem takovém spolupracovat. Musela to být docela brutální terapie. Co se týká knihy samotné, byla jedním slovem dojemná. Něžná, místy vtipná, ale taky občas neskutečně smutná, až se mi z toho chtělo brečet. Od takových roztomilých začátků (tady jsem si s trochou nostalgie zavzpomínala na "staré časy", protože jsem na tom generačně podobně) až po ten postupný rozpad vztahu, který se vám i přes to všechno podařilo ustát. Krásná, hluboká knížka...
Knihu jsem dostala jako dárek a proto jsem ji přečetla. Klobouk dolů, že o tolika osobních věcech píšou dva lidi, co se rozešli. Asi tento počin pro ně byl důležitý a prospěšný. Jako čtenářka jsem byla svědek, pozorovatel a až mi to bylo místy nepříjemné vidět tak moc do niterných pochodů lidí, které vůbec neznám.