My, Evropa a svět
Václav Klaus
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/191788/bmid_my-evropa-a-svet-1WP-191788.png
3
22
22
Směřování dnešního světa se odchyluje od hodnot a principů, jakými jsou svoboda, tržní hospodářství a parlamentní demokracie, kterých jsme rychle dosáhli na počátku 90. let. Tento neutěšený stav mne trápí a vidím jej nejen v naší zemi, ale také v Evropě a celém západním světě. Proto název knihy My, Evropa a svět. Tento text jsem záměrně napsal a čtenářům předkládám až v posledním roce svého prezidentování. Zdůrazňuji to, neboť jsem chtěl knihu vydat před jeho ukončením, ještě do jisté míry svázán s prezidentskou funkcí. Nejsou to žádné paměti, na ty se ještě necítím, ale je to vážné zamyšlení nad uplynulými dvěma desetiletími. Toto období bylo pro mne - stejně jako pro miliony lidí v naší zemi - vytouženou érou života bez těžkého krunýře, kterým nás svazoval, brzdil a tlumil komunismus.“... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stěhování národů s.r.o. |
| 2007 |  Modrá, nikoli zelená planeta |
| 2020 | Sebedestrukce Západu |
| 2011 | Evropská integrace bez iluzí |
| 2009 | Kde začíná zítřek |
Zaujímavá a v mnohom poučná kniha, ktorej potenciál byť hodnotným prínosom do prípadnej celospoločenskej diskusie je vopred pochovaný už samotným faktom, že jej autorom je Václav Klaus.
„E. F. Schumacher v 70. letech ve svém “Small is Beautiful” přesně říkal, že intelektuálové mají oproti neintelektuálům jednu velkou výhodu: ‚nejsou svázáni pouty dílčích vědomostí. Mají záviděníhodnou svobodu a duchovní rozlet ignorantů a nic jim nebrání osnovat nejdalekosáhlejší plány – nemají se prostě ve svém rozletu o co zarazit.‛ “
„Semínka se samozřejmě zasévají ve světě idejí. Stoupenci jakékoli nové myšlenky, jakékoli nové teorie, nejdříve překypují aktivitou, díky tomu získávají jednu pozici za druhou, dobývají odborné časopisy a vědu reprezentující instituce, jsou jimi oslněni novináři i intelektuálové (a celá „lumpen-intelligencia”), méně vědci. Jejich názory se stávají většinově přijímanou pravdou. Kdo se vzpírá, je považován za zpátečníka, za člověka se zlými úmysly, za pesimistu či skeptika, za narušovatele jediného evidentně rozumného názoru, za nepřítele pokroku. Přesně to se stalo i v případě ideologie globálního oteplování.
Úspěch nové myšlenky bývá tím větší, čím je myšlenka jednodušší, čím je pro laiky srozumitelnější, čím více se komplikovaná teorie o složitých jevech dá ztrivializovat a zjednodušeně vykládat, čím více na tuto teorii navazující ideologická doktrína vypadá jako přístup politicky korektní – po marxisticku odmítající trh, kapitalismus, ekonomický rozvoj a po rousseauovsku obhajující chudé, přírodu, zvířata. To – skoro všechno – doktrína globálního oteplování nabízí, s výjimkou toho, že není útokem na bohaté a že není obhajobou chudých.“
V knihe možno nájsť mimo iného napr. aj zmienky a úvahy o Rímskom klube, globálnom otepľovaní, environmentalizme, intelektuáloch, vede, 60-tych rokoch, ľudských právach a NGO (neštátnych organizáciách).