My jsme Valaši, jedna hospoda

06.04.2022

Krátké situační útržky a momentky ze života obyvatel několika vesnic z okraje Valašska.
Je to takový humorný návrat do doby, kdy místo hospod existovala pohostinství, jejich majiteli byly Jednoty, kdy jejich návštěvníci zapisovali svoje zkušenosti a dojmy do knih přání a stížností, kdy politika nebyla středobodem vesmíru, kdy neexistovaly mobily a jediným způsobem vzdálené komunikace byly většinou nefunkční telefonní budky, kdy se po silnicích proháněly žigulíky a trabanty, kdy ženy nosily krimplenové kabáty, kdy autobusy jezdily tak přeplněné, že když přistoupil předními dveřmi nový cestující, zadními jeden stávající vypadl ven, kdy na všechno dohlíželi speciální dohlížecí výbory plné uvědomělých občanů, a kdy třeba knížka stála asi deset korun…jako tahle.
Je to útlá knížka plná úplně jednoduchého, lidového, občas vulgárního humoru…takového, nad kterým není nutné se vůbec zamýšlet, ale který sem tam při správném naladění dokáže svou nenáročností třeba aspoň trochu zlepšit náladu. Některé kapitoly byly skvělé a opravdu mě donutily k úsměvu (zejména díky obrazné představivosti), některé zase pochopitelně trochu slabší a nudnější. Celá kniha je doplněna výstižnými obrázky Petra Urbana…už tento fakt dokáže napovědět, co od knihy očekávat. Co mi na knize trochu vadilo, byla absence typické valaštiny. Pouze sem tam se objevilo nějaké valašské slovíčko. Vzhledem k tomu, že z tohoto kraje pocházím, ten spisovný (a občas bohužel pro mě nepochopitelně přímo „pražský“, viz i citace z knihy dole) jazyk mi s knihou vůbec nekorespondoval. Celé to pak ztrácelo trochu ze své osobité zemité atmosféry této oblasti, která je pro Valachy právě i díky tomu svéráznému nářečí tak typická.
Ale jinak…samozřejmě že se nejedná o žádný literární skvost ani perlu humoru, ale k občasnému vyčištění hlavy pro ty, kteří neuznávají výhradně inteligentní humor, posloužit umí.
„Ale ono to není zase tak jednoduchý, jak je to vevnitř složitý, umět udělat ze sebe v pravý čas blbce. Víš, já jsem v těhle záležitostech profík! Jenže já už jsem takový profesionál, že někdy i sám o sobě myslím, že jsem i ve skutečnosti blbec….“