My spokojení pozorovatelé zkázy

15.04.2021

Když jsem si přečetl na Britannice, že Gavin Ewart získal popularitu už v 17 letech svojí první sbírkou „Falus v říši divů“, hned jsem si vzpomněl na mladistvé verše našeho bubeníka:

Být tak mužem
měl bych u žen
štěstí víc než dosud.
Nejsem mužem
tak mám u žen
štěstí vocud-pocud.
(Přednášející ukazuje vodkaď-pokaď ho má – to štěstí.)

Ovšem Gawin měl štěstí víc než vocud-pocud, žil v demokratické zemi, a tak se stal jedním z nejpopulárnějších básníků, zatímco náš Vladimír skončil za své básně na Borech…
Výbor s Ewartových básní vyšel ještě za režimu v roce 1989 a v tom sametovém frmolu úplně zapadl, no, dali mu jen papír na 3000 výtisků a necelých 100 stránek. Ale počtete si, poloseriózní a polokomické básně se čtou výborně. Pár názvů: Chvatné milování, Švestkově modré podprsence v obchodním domě Marks and Spencer, Psychiatři, vylečte sami sebe!, Po výbuchu sex-bomby, Zahrada Klitoridek, Sonet: Ženská vůně sexu… atd.
A básníkovo CV?

Já budu mít jen málo zásluh o polepšení vesmíru-
nulový politický vliv, osobní dobrotu
jak kapka v moři, kde se právě rodí děti,
jež budou vraždit v příštím století, a k tomu i
svou k pláči pomíjivou lásku. Při troše štěstí o mně řeknou:
Napsal pár hloupých básniček a některé z nich byly zábavné.

Z jeho 20 vydaných sbírek u nás vyšla jen tato útlá knížka.
Zkuste to sním!