Mých prvních pět životů
Adolf Hermann
Autobiografické vzpomínky dokreslují politické události a hospodářský vývoj naší země i okolních států v časově dlouhém úseku téměř jednoho století. Vzpomínky zahrnují více než stoletý úsek historie Hermannovy rodiny. Autorovo dětství v rodině hluboce formované prapředky, život v židovské komunitě a vliv okolního světa na postoje a chování jednotlivých členů velmi rozvětveného rodu. Zajímavý je také popis autorovy obchodní činosti ve třicátých a čtyřicátých letech, jeho práce v exilové vládě, v UNRRA a později na ministerstvu obchodu. Jádrem knihy jsou pak autorovy vězeňské prožitky. Živě napsané paměti se vyznačují střízlivostí, nadhledem nad osobními starostmi a osobitým humorem.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2000 , TriádaOriginální název:
My first five lives
více info...
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2000 | Mých prvních pět životů |
1996 | International Trade Terms / Mezinárodní obchodní podmínky |
Ke knize jsem se dostal náhodou, ale jsem rád, že jsem si ji mohl přečíst. A opravdu bylo co.
Autor pochází z movité židovské rodiny. Narozen 1.6.1914, tedy těsně před začátkem I.světové války. Vtipný název knihy přesně charakterizuje jeho pohnutý život. Vystudoval právnickou fakultu v Praze a již během studia pomáhal otci s jeho obchody. Otec mu důvěřoval tak, že jej vyslal do Rumunska a Maďarska, aby se "otrkal" v obchodních vztazích. A byla to opravdu škola života, která mu dala pevné základy.
Jako zralý mladý muž si uvědomil nebezpečí setrvání ve vlasti, přesvědčil i svou rodinu k odjezdu na poslední chvíli do Anglie. Zde pracoval po svých těžkých začátcích, později jako úředník v Benešově "Londýnské vládě". Vzhledem k ekonomickým schopnostem jej v roce 1944 přijala potravinová organizace UNRRA, ve které pracoval až do r.1946. Poučné je vyprávění o jeho služební cestě do Řecka, kde na vlastní oči uviděl obrovské rozkrádání t.zv.potravinové pomoci UNRRA řecké chudině. Žádná reakce "bafuňářů" - peníze byly v rukou mafiánů.
Nejvíce mne zaujala druhá polovina knihy. Období po r.1948. Konfidenti gestapa vstupovali masově do KSČ. Lidé, kteří se dostali k majetku Židů odtransportovaných do koncentráků se po válce nechtěli znát k tomu, aby se ke zbytku těch, kteří přežili zachovali slušně.
Je zajímavé, že k osobě R.Slánského autor uvádí, že to byl on, který toto tažení začal, jsa dobře vyškolen v Moskvě. I A.Hermann prošel 5 let českými koncentráky, které se specializovaly na těžbu uranu pro Stalina. Dostal 12 let, ale v r.1956 byl rozsudek anulován. Teprve v r.1964 získal plná občanská práva. Díky jazykovým znalostem začal dělat čs.zpravodajce pro britské Financial Times. Jak píše, v r.1968 se u nich stal jedním z nejžádanějších.
Vzhledem k jeho životním trablům bylo jasné, že ihned v srpnu r1968 opustil ČSSR a přes Rakousko se dostal do Londýna. Jako žádaný komentátor přijal u Financial Times plný pracovní úvazek.
Do vlasti se přijel podívat až v prosinci r.1989.
Vzpomínky se čtou dobře a čtenář "který chce" si znovu uvědomí o co vše přišla kdysi úspěšná I.republika díky vedení "Vedoucí třídy společnosti" .
Soudruzi Bilak, Indra a spol. odešli z tohoto světa s vědomím, co pro národ udělali. Milouš Jakeš v tom zdárně pokračuje dodnes.