Mým marodům – Jak vyrobit pacienta
Jan Hnízdil
Knižní výběr z článků a úvah MUDr. Jana Hnízdila lze vřele doporučit všem, kteří si považují zdraví vlastního i zdraví společnosti a jsou ochotni pro ně něco udělat. Mohou si být jisti, že je četba nejen poučí, nýbrž i povzbudí a pobaví. Jan Hnízdil má totiž dar psát přístupně a srozumitelně a navíc i s vtipem, elegancí a humorem, ať už je řeč o záludnostech úzce odborných, nebo o věcech obecnějšího dosahu, o lékařství, o sportu či o politice. A jak se sluší na vyznavače psychosomatiky a celostního pohledu na člověka, nikdy nezapomíná uvádět zcela konkrétní příklady a pronikat do všech zákoutí životních příběhů.... celý text
Přidat komentář
Přečteno s přestávkami. Jedná se o fejetony z let 2008 - 9, ale ani od uplynutí cca deseti let, nemění se ani údajný pacient, ani všudypřítomná reklama na stále nové a nové "zázračné" přípravky pro náš zdravý život, bez kterých snad nemůžeme existovat. Trochu nadsázky podaná humornou formou nemůže nikoho zarmoutit.
Zajímavá kniha a pravdivá. Souhlasím s panem Hnízdilema myslím, že by bylo fajn vice takovýchto ordinací a "uzdravovačů" :-) Kniha se čte dobře jen bych vytkla opakujici se myšlenky.
Jan Hnízdil je zastáncem a bojovníkem za celostní psychosomatickou medicínu, za názor, že pacient by se měl uzdravovat a ne léčit, že by si měl lékař udělat dostatek času, aby svého pacienta vyslechl a poradil mu skutečně to, co pacient potřebuje. Zdá se to naprosto normální a pochopitelné. Tak proč se to tak neděje? Protože je nutné cpát peníze do medicínsko - farmaceutického kolosu. A proto je potřeba si pacienty vyrábět, ne je uzdravovat.
Kniha je sestavena ze skutečných praktických případů autora - lékaře a jeho článků publikovaných v různém tisku v průběhu let 2005 - 2010. Za 13 let se na lékařské "péči" vůbec nic nezměnilo, možná spíš naopak. Přesto či právě proto je nutné o věci mluvit. Bohužel, lékaře s podobnými názory lze spočítat na prstech jedné ruky.
Pro mě jakýsi "doplňkový autor" k Maxi Kašparů. V něčem jsou si tito muže velice podobní. Jsou moudří, reální, snaží se o blaho všech a občas se trochu opakují. Ráda jejich knihy občas otvírám ke srovnání "reality" kolem sebe :))
Ještě Radkin Honzák k nim patří.
Pravda? Ano, asi ano. Ale, protože nejsem lékař, nemohu dost dobře hodnotit co vše musí, a nechtějí, dělat. Do čeho všeho jsou nuceni, a proč na nás pacienty nemají čas. Vyslechnout nás, a tak zjistit, kde je zakopaný pes. Vše je o penězích. Neměl jsem hodnotit knihu? Kniha přečtete jedním dechem a sem tam se i usmějete a naštvete.
Bylo to velmi zajímavé čtení, které dává nahlédnout z jiného úhlu na naše nemoci, lékaře, léky a celý ten farmakologický průmysl, který musí být ziskový. Vlastně má pan doktor pravdu, každý den jedeme na maximální výkon, v práci na nás dohlížejí šéfové-psychopati, po práci těla přetěžujeme v posilovnách, lítáme po nákupech, komunikujeme skrze mobily a internet, a když naše tělo skrz bolest řekne "A dost!", jdeme si k lékaři nebo přímo do lékárny pro lék, abychom to naše tempo i přes tu bolest a vyčerpání vydrželi ještě pár týdnů, měsíců, let. Díky skvělým příkladům ze života různých pacientů si můžeme my sami od bolestí pomoci.
No pěkně.. Farmakologický průmysl, politika, doping ve sportu. Všechna svinstva světa pan doktor rozebral, některá detailněji, některá okrajově.
Opět se mi potvrzuje, že všude jde o byznys... Chce- li být někdo zdravý, musí používat selský rozum. Chvílemi mě až mrazilo, když jsem si uvědomila, jak bez řečí a ptaní poctivě zobeme cokoli co nám doktoři předepíší a s absolutní samozřejmostí a důvěrou jim neskutečně věříme.... Je na čase to změnit :-)
Zajimava kniha, ale fakt je, ze vse co je v knize, jsem jiz cetla na netu, v ruznych odkazech, popr. slysela v diskuzich s panem Hnizdilem. A pravda je, ze kvuli doslovnym prepisum z novin apod. se v knize dost veci opakuje. Coz snizuje kvalitu knihy, nikoliv ovsem informace v ni obsazene.
Přijde mi škoda, že je v knize málo konkrétních případů. A u těch, které tam jsou, vyslovuje autor často velmi sebevědomě jasné příčiny se závěrem - kdyby mě poslechl, bylo by mu líp. Jenže pacient neposlechne, a tak se nedozvíme, jestli je to s příčinou podle dr. Hnízdila tak jednoduché, resp. jestli postačí lékařovy rady k návratu ke zdraví. V žádném případě nezpochybňuju psychosomatiku a taky si cením práce, kterou dr. Hnízdil na poli psychosomatiky udělal a dělá. Ale přijde mi, že věci hodně zjednodušuje.
Neměla bych soudit před dočtením, ovšem nevím, jestli dočtu. Kniha se mi ze začátku četla skvěle, ale jak se informace v článcích začaly opakovat, už mě tolik nebaví a některé pasáže buďto proletím, nebo je už přeskakuju. Mám v knihovně Zaříkávače nemocí, tak doufám, že ta je víc o konkrétních pacientech.
Doplnění - nakonec jsem ji dočetla. Jak tu psala většina - kéž by ubral na politice a přidal na pacientech. Bylo to pořád dokola.
Pointa je jasná, jen se přikláním k nevoli ohledně opakování se ... A přání, aby se našlo více lékařů, kteří budou chtít uzdravovat. Hlásí se někdo?
Špičková kniha oblíbeného doktora a autora. Nedá se k tomu nic dodat. Kdo chce zůstat zdravý měl by si ji povinně pročíst.
Knížka je vpodstatě sbírka samostatných článků, které od Hnízdila vyšly. Bohužel mi tak kvůli tomu občas chyběla plynulost a především mi vadilo, že některé myšlenky se tam doslovně opakovaly ve více článcích. Mnohým myšlenkám stojí za to věnovat pozornost, některé mi přišly až příliš extrémní. Nicméně i vzhledem k tomu, že jsem se již s psychosomatickou léčbou osobně setkala vím, že to o čem Hnízdil píše je skutečné a počet dotčených lidí se rok od roku zvyšuje. Raději bych však v knize četla více reálných případů.
V době kdy tohle hnízdil psal (myslím tim samotné články co vyšly ještě před vydáním knihy) to musela bejt bomba. Dneska se toho o zdravotnictví tolik provalilo že se na tim nikdo nepodiví, žijeme v době kapitalismu a mě to trochu připomíná středověk kdy papežové vymítali z člověka zlého ďábla a stejné je to i se zdravotnictví -. vymysleli si nemoci a vyrábí neúčinné, jedovaté a zdraví škodlivé placeba. Bohužel hnízdil psal také o politice, které vůbec nerozumí.
S hanbou musím přiznat, že jsem si knihu vybral podle obálky jako snad veselé historky z ordinace. No, veselé čtení to tedy opravdu není, humoru zde příliš nenacházím, vtipu je taky pomálu. Obchod se zdravím je opravdu obludný moloch, který využije každé příležitosti, aby si vyrobil dalšího nešťastného zákazníka. Psát o tom je opravdu záslužné, snad se alespoň někteří pacienti zamyslí, co je pro ně dobré. Proto jakž takž toleruji i časté doslovné opakování celých odstavců a triviálních myšlenek, jakož i naivní politické mudrování, jak z této, tak dalších propagačních knih tohoto, možná někdy až moc na konkurenci rozlobeného, doktora celostní medicíny.
I když s názory autora na léčení naprosto souhlasím, zpracování v této knize mě moc nenadchlo. Novinové články se často opakují a velká část není ani tak o léčení jako o politice. Škoda, možná kdyby to byla souvisle napsaná kniha, byla by zajímavější. Jako plus beru, že i když léky téměř neužívám, v průběhu čtení jsem se 2x dostala do situace, kdy jsem o "prášku" uvažovala, ale protože jsem právě četla tuhle knihu, nevzala jsem si ho a opravdu to šlo i bez léků.
Kniha je souborem článků z novin a časopisů, ale většina fejetonů je vážně dobrá a tak se kniha příjemně čte, ikdyž se některé myšlenky opakují. Kniha se skládá z několika pohledů na celostní vidění pacienta a psychosomatickou léčbu. Ukazuje se, že spousta dnešních chorob jsou ryze civilizační onemocnění. Zjišťujeme, že stoupající počet nemocných je projevem nemocné společnosti. Kniha začíná různými spíše smutnými příběhy pacientů, pak se pohled přesouvá na nemocnice a další témata. Další z knih, kterou by si měl přečíst každý, ikdyž někomu může vadit politika v závěru a kritika exprezidenta Klause. Zdraví je totiž docela důležitá věc. 90%
Původně laika (a vlastně jím stále jsem) v oblasti psychosomatické medicíny a možnosti této cesty jakožto alternativy ku agresivní západní medicíně mě tato publikace nastavila na začátek jakési další objevné cesty. Nicméně s odstupem (a nejen s ním, poslední stránky jsem dočítala v době nynější, možná proto, že se mi tuze nechtělo číst o značně radikálních a z mého pohledu trošku omezených názorech na politiku pana Hnízdila - ono je snadné kritizovat a ohánět se psychiatrickými pojmy z pohledu lékaře, ale to bylo tak jediné k čemu se autor uchyloval, názory často postrádaly konzistentnost a opakovaly se a dle mého názoru do publikace s původně lékařským, byť populárně naučným záměrem, něco takové nepatří) mohu říci, že publikace je určena obecné veřejnosti, která o psychosomatice nemá žádný pojem - "mým marodům". Dá se tedy říci, že tímto faktem jsem byla trochu zklamaná, nadruhou stranu velice oceňuji autorovu otevřenost a jakési průkopnické publikování kritiky v této oblasti u nás.
Co se týče názorů a pohledu na svět, mi tahle kniha nepřinesla nic zásadně nového, co bych už nevěděla. Na druhou stranu jsem byla mile překvapená, že se i v Čechách najde člověk, který nejen tyto názory zastává, ale otevřeně se za ně staví a bije. Až na pár drobností (drobné odchylky od mých vlastních názorů, vyjádřený paradox se někdy přelévá do spíš pesimismu, články se opakují /někdy i doslovně/...) vcelku velmi zajímavé čtení. Rozhodně bych ho doporučila většinové populaci - takovým těm lidem, co je bolí přemýšlet, tak to nechávají na jiných. Mně už toho neměla moc co nabídnout, spíš bych uvítala nějaké "praktické" rady.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Mým marodům – Jak vyrobit pacienta |
| 2014 | Zaříkávač nemocí |
| 2017 |  Příběhy obyčejného uzdravení |
| 2021 | Všichni jsou psychopati, jenom já jsem letadlo |
| 2007 | Artróza v psychosomatickém přístupu |
První polovina značně slabší než druhá. Z příběhů čiší hlavně arogance autora a v každé sudé kapitole je 40% textu z předchozí části knihy (jako by pisatel vlastně většinou neměl o čem psát, a musel opakovat to co už psal v předchozích kapitolách), dokonce jsem tam narazil na 2 odstavce (asi 15 řádků) které jsou shodné slovo od slova, dílo je tedy v určitých svých částech samo sobě plagiátem. I přesto se tam dá narazit pár věcí, které dávají smysl, i když jsou vlastně zcela zjevné a nejde o nic nového. Jako kniha se to hodnotit nedá, jako dadaistická koláž novinových článků si pak zaslouží nějakých 55% hodnocení. Zde profil na pana doktora, pokud byste někdo měl zájem se s ním setkat osobně - https://www.znamylekar.cz/jan-hnizdil/prakticky-lekar-ortoped/trebon