Mým marodům – Jak vyrobit pacienta
Jan Hnízdil
Knižní výběr z článků a úvah MUDr. Jana Hnízdila lze vřele doporučit všem, kteří si považují zdraví vlastního i zdraví společnosti a jsou ochotni pro ně něco udělat. Mohou si být jisti, že je četba nejen poučí, nýbrž i povzbudí a pobaví. Jan Hnízdil má totiž dar psát přístupně a srozumitelně a navíc i s vtipem, elegancí a humorem, ať už je řeč o záludnostech úzce odborných, nebo o věcech obecnějšího dosahu, o lékařství, o sportu či o politice. A jak se sluší na vyznavače psychosomatiky a celostního pohledu na člověka, nikdy nezapomíná uvádět zcela konkrétní příklady a pronikat do všech zákoutí životních příběhů.... celý text
Přidat komentář
Obsah nemá chybu, ale je pravda, že se některé věci pořád dokola opakují - tím, že je to soubor vesměs publikovaných článků. Za přečtení a následné zamyšlení to samozřejmě stojí. Pan Hnízdil má prostě pravdu.
V této knize je více pravdy než si jsou schopni někteří z nás vůbec přiznat. Bohužel mě ale nezaujala forma, kterou je psaná. Jde totiž o články publikované převážně v Lidových novinách, které se skoro pořád opakují. I tak jí doporučuji všem, kteří si myslí, že je prášky a lékaři chtějí v první řadě uzdravit.
Tak pobavila jsem se, ale to, co jsem od knihy očekávala, bylo hlavně v první části. Trochu mě mrzelo, že kniha víc než o nemocech byla o politice. Také díky tomu, že se jednalo o články dříve otištěné, zde chyběla nějaká kostra a některé části se dost opakovaly. Základní názor autora o léčení chorob a ne příčin je něco, s čím jsem se setkala již dříve a jsem moc ráda, že konečně tento názor prosazuje někdo z lékařů a člověk si už nepřipadá sám v tomhle bláznici.
Kniha „Mým marodům“ je z prevažnej časti súborom článkov uverejnených v rozpätí niekoľkých rokov v dennej tlači a periodikách. Osobne by som dal prednosť úprave do kompaktného celku, čím by sa autor mohol vyhnúť častému a zbytočnému opakovaniu tém a myšlienok.
Usporiadanie článkov spôsobilo, že moje priebežné hodnotenie či skôr dojem z knihy sa stávali čoraz negatívnejšími. Spočiatku je kniha venovaná témam medicíny, zdravotníctva, farmaceutického priemyslu, zdravia, chorôb a uzdravovania. Neskôr autor prechádza k problémom politicko-spoločenským až prechádza k politike samotnej a v súvislosti s ňou neobchádza ani tému „globálneho otepľovania“. Stáva sa politickým komentátorom.
Jan Hnízdil si zoradením článkov od tém, ktoré priamo alebo veľmi úzko súvisia s jeho (širšie ponímanou) odbornosťou lekára, pripravil pôdu k tomu, aby sa, po tom, čo sa v očiach čitateľa etabluje ako autorita, v poslednej časti knihy s takto nadobudnutým „image“ mohol s rozmachom venovať záležitostiam, v ktorých v skutočnosti nie je o nič väčším odborníkom než väčšina čitateľov tejto knihy. Teda sa ustanoví do pozície autority, ktorou v daných otázkach nie je, aby sa potom z tejto pozície vyjadroval k problematike ekonomiky, politiky, životného prostredia atď.
Začne hartusiť proti „psychopatom“ v českej politike (no napr. o tých v Bruseli ani nezavadí). Kritizuje najmä Václava Klausa za to, že sa vyjadruje k veciam, ktorým podľa neho nerozumie (a aby ho znemožnil, predkladá parodovanú verziu jeho prejavu pred americkými senátormi), zároveň sa sám neváha vyjadrovať k tomu istému, pričom sám má ešte slabšie predpoklady porozumieť danej problematike. Pritom V. Klaus predsa predkladá svoje názory na problematiku environmentalizmu a klimatických zmien z pohľadu ekonóma (samu problematiku životného prostredia nijako nespochybňuje) a inak sa odvoláva na literatúru iných odborníkov, na čo vždy upozorní. J. Hnízdil žiaden problém s nedostatkom vlastnej odbornosti v týchto oblastiach, a z neho vyplývajúcich obmedzení, proste nemá – názory mainstreamu sú preňho písmom svätým, nediskutuje o nich, nedôvodí, proste tomu tak je, zrejme iba preto, že on tomu verí a to predsa stačí. Kto odporuje jeho vžitým názorom týkajúcich sa oblastí ekonómie a politiky (demokracia anglosaského sveta vs. občianska spoločnosť), teórie príčin klimatických zmien a holistického videnia vesmíru, je skrátka psychopat. On sám nemá potrebu svoje postoje obhajovať, tie proste správne sú.
Ak už sa odvoláva na iné autority, potom najmä z oblasti psychiatrie. Zaujímavé je, že zatiaľ čo je schopný vidieť a kritizovať neustále zmeny postojov vedy napr. v oblasti zdravia, výživy, liečby a farmácie, vôbec ho tento fenomén netrápi v oblasti psychológie a psychiatrie, kde nemá problém odvolávať sa na kdejaké výskumy (zdá sa, že predovšetkým na tie, ktoré mu vyhovujú).
U svojej osoby tiež hravo prehliada práve tie sklony, ktoré ho u protivníkov, ktorých si vybral, toľko iritujú a to sú hlavne isté prvky narcizmu. Aj úvod začína ako nejaký guru (či skôr zneuznaný génius) svoj životný príbeh. Prehliadne máju zastierajúcu zrak, uvidí veci aké sú a keď začne upriamovať pozornosť svojho okolia na skutočnosti tohto sveta a ponúkať riešenia, všade jeho géniom opovrhnú, takmer nikto preňho nemá kúsok porozumenia. Rád dáva najavo svoju sčítanosť, všeobecnú rozhľadenosť, znalosť rozličných štúdií (aj mimo svojho odboru), svoje bohaté skúsenosti etc., etc. Ku koncu knihy venuje jej značnú časť opäť svojej osobe, ktorej štylizáciu do roly obete mediálnych atentátov strieda s vlastnými útokmi na svojich protivníkov. Vôbec mu nevadí, že v predošlých článkoch niekoľkokrát spomenul, že by sa mal takýmto reakciám vyhýbať, no zrejme neodolal možnosti vysvetliť, ako mu bolo ubližované.
V mojich očiach týmto knihu ako celok značne znehodnotil.
Dobré názory a svým způsobem zajímavé čtení, ale moc konkrétních rad a podnětů zde nenajdete. Autor často "nadává" na situaci, aby následně konstatoval, že pro ni nemá řešení. V článcích se také opakuje. A nechápu, co v takové knížce dělá obsáhlá kritika politiků.
Nevšední pohled na pacienty, choroby a jejich příčiny. Rozhodně zajímavé počtení - i když se vším určitě nesouhlasím, názory MUDr. Hnízdila a jeho příběhy nabízí úplně jiný pohled na tuto problematiku, než jak nemoci, lékaře obvykle vnímáme.
//Akcionáři farmaceutických firem, obchodníci se zdravím a vůbec všichni, kdo tahají za páky práškovacího stroje současného zdravotnictví, nechť se chrání tuto knihu byť jen otevřít. Četba autorových sloupků, fejetonů a glos má totiž účinky pro ně zcela nežádoucí, a mohla by jim tudíž lehce přivodit těžké srdeční selhání, náhlou mozkovou příhodu nebo jen nutkavé svrbění dlaní. A kdoví jak by dopadli, kdyby se pak s řečenými potížemi svěřili do péče té své, biotechnologické medicíny, která sice přičinlivě léčí, avšak raději neuzdravuje, neboť permanentní pacient je zlatý důl, kdežto ze zdravého už nic nekápne.//
Omlouvám se za opis autorovy recenze, ale lépe to nejde. Napsal bych jen skvělé, bezva, super, Dan Daglár
Jo, jo, je to tak. Dr. Hnízdil říká pravdu, ale kolik lidí o tu pravdu stojí? Možná až v době kdy onemocní, ale to je zcela zbytečné, když si člověk dá věci do souvislostí vyjde mu vždy stejný model:
- je nám do hlavy vtloukáno, že za vše může genetika - rodiče a prarodiče měli rakovinu? Dostanete jí také!
Měli problémy s artrozou - výměna kyčlí atd. - To vás nemine!
Měli problémy s cévami a srdcem - tak bacha na infarkt! atd. atd.
Pravda však je taková, že se nedědí nemoci, ale způsoby jednání a myšlení!! Tam je pes zakopán. Kdo tohle pochopí, tak má vyhráno a ikdyž jej nemoc na čas zastaví, položí si otázky typu: - kdy mi to začalo, kdy se to zhoršuje, jak se v té době cítím, co zažívám v rodině, v práci, odpočívám dostatečně? atd. a tak podobně.
Člověk není stroj, ani robot a unese jen omezené množství negativních zpráv, myslete na to dříve, než zapnete televizi a internet. Hodně zdraví!
http://hnizdo-zdravi.eu/
Skvělý názor, že tu chybí celostní medicína. Jednotliví lékaři "rozeberou" člověka na kousky a léčí důsledek nemoci, ne příčinu.
Jan Hnízdil mě přesvědčil už svými přednáškami o dopingu. Občas jsem si přečetl některé jeho články, případně rozhovory s ním.
Ve výběru z jeho článků se objevují sice občas stejné pasáže, ale na výsledný efekt to nemá vliv.
Napsáno vskutku fejetonově - břitce, přijatelně, pestře, s nadhledem.
Jan Hnízdil je člověk, který pochopil. Pochopil zdravotnictví, farmacii, otázku dopingu. Ale on nejenom, že pochopil, on i bojuje. Bojuje proti špatnému zdravotnictví, farmaceutickým zrůdnostem a tomu, že doping je vlastně nesmysl. Ukázal všechny tyhle špatnosti v tak jasných barvách, že nechápu, jak můžou být lidi tak slepí (myšleno hloupí). Vždyť je to tak jednoduché. Máš práci, která tě nebaví, chodíš z ní pozdě večer, tvůj šéf je hajzl. Bolí tě hlava, máš migrény, nemůžeš spát. Ne, ty nezměníš práci, ty jdeš k doktorovi (první chyba je v tobě). Doktor tě pošle na desítky vyšetření, které nic neprokáží, tak ti dá léky, aby náhodou něco nezanedbal (druhá chyba je v doktorovi). Třetí chybou je farmaceutický průmysl, který sype předražené prášky jako na běžícím pásu, které jsou tak na hovno, že ti nejenom nepomůžou, ale spíš ublíží. A to je všechno. O ničem jiném to není. Jenom to pochopit. Sleduju každý jeho rozhovor, každé jeho vystoupení v televizi a můžu si hlavu ukývat, jak se vším souhlasím. Děláte dobrou věc, doktore, snad si to lidi brzy uvědomí a budete po zásluze oceněn.
Když člověk vezme péči o své tělo do vlastních rukou a nenechá o sobě za svou hlavu uvažovat a za své srdce rozhodovat někoho jiného, bude spokojeně číst knihy a poslouchat přednášky pana Hnízdila. Poznala jsem ho jako v pořadí už třetího českého MUDr., který sešel z oficiální cesty. (Oceňuji, že je to v naší společnosti vůbec možné.) Je pro mne vskutku úžasné pozorovat takovéto vzdělance. Můžeme jedině gratulovat - nevím komu a čemu všemu, že doby likvidování podobných - pro někoho podivných, pro někoho osvícených - bytostí jsou již za námi a že se objevuje víc a víc lidí, kteří vidí pravdu jinde než v propagovaných reklamách. A nejen, že ji vidí, navíc si ji ověřují sami na sobě.
Jak VELMI potřebuje naše planeta takovéhle odvážlivce. Děkuji za ně.
Vtipné čtení...ale je fakt, že někdy při tom mrazí...farmaceutické molochy, oblbování lidí apod...
Kniha je to výborná, zábavná i smutná svým způsobem. Ovšem doporučuji přečist Nežádoucí účinek - Smrt . Nevíte, co do vás doktoři cpou za jedy. Mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. V nemocnici jsem se po lécích osypala, dávali mi prášky na uklidnění, točila se mi po nich hlava. Řekla jsem to lékaři, stejný problém měla další paní na pokoji, smál se a říkal, že si děláme legraci, že je dávají malým dětem, aby nezlobily a byly klidné. Večer jsem sebou švihla a okamžitě nám oběma léky vysadily.
Naše medicína je na tom opravdu hodně špatně... technicky možná ne. Lékař ale k člověku přistupuje jako ke kusu masa a ne jako k sobě rovnému stvoření.
Člověk má bolesi, jde k doktorovi, dostane prášky. "Přijďte za týden!" řekne doktor a přitom se na Vás pomalu ani nepodívá...
Obdivuji pana Hnízdila, že má dostatečně pevné nervy a bojuje. Bojuje za to, aby se celý tento medicínský kolos aspoň trochu změnil a zlepšil! Aby z nás nikdo nedělal pokusné králíky a nevyužíval nás.
Myslím, že jediná cesta k tomu, aby se člověk uzdravil, je najít příčinu zdravotního problému ve svém životě a snažit se ji vyřešit. A pokud to dotyčná osoba udělat nechce, tak tu jsou miliony prášků. Může si přece posloužit...
Výborná kniha.
Záleží-li vám alespoň trochu na zdraví tak si přečtěte tuto knihu. Slovo od slova je pravda. Sám jsem se s tím setkal, když jsem šel k lékařce přeočkovat tetanovku.Přitom mě odebrala krev a zjistila, že mám ledvinové kameny, které dodnes nemám a předepsala mi nějakou vodičku na pití, jinak že se bolestí zblázním. Poslala mě na různá vyšetření, kde mě řekli, který idiot mě tam posílá, že nemám vůbec nic. Zubařka mě chtěla zhruba před 10 lety vytáhnout zdravou stoličku, že pokud ji nevytáhne hned, tak za dva měsíce mě to bude muset štípat a tahat po kouscích. Ze samého strachu jsem k ní už nikdy nešel. Dodnes mám zub naprosto v pořádku a za celou dobu mě ani trochu nezabolel. Jiná zubařka mě řekla, co to bylo za magora, že zub je naprosto zdravý.Chtěla pravděpodobně vykázat výkon a získat body.Doktorům se vyhýbám, léky jsem nikdy nebral a cítím se naprosto zdráv.Výborná kniha o tom, jak to chodí ve zdravotnictví. A že Klaus patří do blázince jsem věděl ještě než se stal prezidentem. Patří tam celá vláda psychopatů.
Lékař je člověk, který podává léky, o nichž ví jen velmi málo, k léčbě nemocí, o nichž ví ještě méně, lidem, o nichž neví vůbec nic.
Tímto Voltairovým citátem začíná knížka Jana Hnízdila, plná vtipných a srozumitelných komentářů a jednotlivých příběhů, které dokládájí a potvrzují dnešní zaměření zdravotnického systému a moderní medicíny. Bohužel je z velké části o byznysu - o peníze jde v první řadě !!!
Po přečtení "Jak vyrobit pacienta" si najednou začnu více všímat té nekonečné reklamní "masáže" v TV : - Á, pan Žaludek, a na pálení žáhy, a na nadýmání, kupte si proti chřipce a nachlazení, proti rýmě, proti kašli, a jde si pro vás klíště, a musíte mít na klouby, a chondroitin a glukosamin, účinkuje Wobenzym - a už skotačíme, a jedinečné na zácpu a na průjem a na zubní protézu, už můžu kousat i jablko... To se přece nedá dlouho vydržet ! Už mi tam chybí jen něco NA UKLIDNĚNÍ ...
MUDr. Hnízdil je především vyznavač komplexní psychosomatiky a na pacienta se dívá celostním pohledem, kdy všechno souvisí se vším...
Tak se ani nedivím, že s ním všude "vyběhli", protože jim šel na nervy a nehodil se jim "do krámu", dnes je to nastaveno tak, že lékaři léčí choroby, ale neradí pacientům, co mají udělat pro to, aby se uzdravili...Samozřejmě nemůže soudný člověk zavrhnout při vážné nemoci šmahem všechny léky, které pomáhají k uzdravení a jde i o genetické zatížení pacienta. Jde jen o to, aby si líní "pacošové" nemysleli, že na každou rýmečku a nachlazení dostanou u lékaře antibiotika místo čaje, postele a klidu..
Určitě stojí za to si toto poučné dílko přečíst, vystřízlivíte, přijdete o iluze, pryč je i naivita, ale možná změníte svůj způsob života, uvědomíte si, kde děláte chybu a v optimálním případě nebudete potřebovat léky, ani lékaře !
Autorovy další knížky
| 2010 |  Mým marodům – Jak vyrobit pacienta |
| 2014 | Zaříkávač nemocí |
| 2017 |  Příběhy obyčejného uzdravení |
| 2021 | Všichni jsou psychopati, jenom já jsem letadlo |
| 2007 | Artróza v psychosomatickém přístupu |
Lékařské články se mi vesměs líbily, s mnohým lze souhlasit. Politické články mě jinak nenadchly. Jednak v roce 2015 už nebyly aktuální a jednak předkládaly kritiku, ale nenabízely žádná řešení.