Mým vrstevníkům a jiné fejetony
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418279/bmid_mym-vrstevnikum-a-jine-fejetony-YmQ-418279.jpeg
3
66
66
O tom, jak je prospěšné vést korespondenci s mrtvými, o zážitcích v České televizi srovnatelnými s požitím halucinogenů, krajových odlišnostech, 4D realitě - anebo třeba o tom, jak lze skloubit profesionální skateboarding s láskou ke knihám. Od dubna loňského roku do dubna toho letošního nejpopulárnější současný autor publikoval každý týden jeden fejeton v magazínu Pátek Lidových novin. Jeden rok v životě spisovatele, jeden rok v životě naší společnosti. A samozřejmě také o Brně a 32 věcech, které Michal Viewegh už nesmí nikdy udělat. (Číst méně)... celý text
Přidat komentář
Když vyšla Vieveghovi pro roce od prasklé aorty první kniha, výsledkem byl nemastný neslaný průměr, který odpovídal tehdejší mentální kapacitě autora. Kdo by čekal, že úroveň psaní někdejší literární hvězdy půjde dolů ještě mnohem strměji.
Neschopnost udržet děj příběhu tak vedl od povídkových souborů k fejetonům a glosám plným trapné zapšklosti. Viewegh už nebojuje pouze s literárními kritiky a manželkou, po vzoru zhrzených heterosexuálních šedesátníků typu Jakl či Hampl náhle rozšiřuje svůj arzenál ještě o LGBT, politickou korektnost a feministky. Jaká tragédie, beztrestně šahat na ženské zadky se už nesmí! Fejetony jsou tak jeden jako druhý, postrádají vtip a pointu a tematicky se vezou na laciné vlně falešného disidentství.
Dříve jsem měla knížky od M. Viewegha ráda, ale po jeho životním zlomu se mi jeho styl psaní nelíbí. Smekám před jeho vůlí, která mu umožnila vrátit se do života. Bohužel ho rozvod s jeho ženou natolik ponížil a poznamenal, že se nedokáže vymanit z role ublíženého alfa samce a tato skutečnost ovlivňuje veškerou jeho tvorbu. Je mi to líto, ale zkusila jsem 4 knihy z jeho ,, nové tvorby", ale ani jedna mě nenadchla.
prostě to není a asi už nebude ono. i když některá témata jsou veselá a jiskřivá, zbytek pokulhává. ale na druhou stranu – ani takový mistr fejetonů jako Karel Čapek neměl vždycky svůj den.
Další z těch méně povedených knih. Sbírka fejetonů, které autor psal pro magazín. Viewegh se tolik opakuje, že si tak stokrát přečteme o tom, jaké měl zdravotní problémy a nevelmi dobrém vztahu s jeho bývalou ženou. Za mě ne..
celkem oddychovka, nějaké fejetony úplně mimo mísu, u některých jsem se hodně nasmála a poznala se v nich...neurazí nenadchne..
Viewegha fakt nečtu,ale hledala jsem nějakou knihu do výzvy a tahle mi přišla pod ruku a jako dobrý:).Tahle kniha neurazí, ale ani nenadchne.Některé fejetony opravdu hodně vtipné, některé mimo.
Tohle bylo fakt zlé. Viewegha jsem mívala ráda, ale je tomu už hodně let, kdy napsal něco slušného, nedejbože opravdu dobrého. Dovedu si představit, že je těžké vyplodit každý týden použitelný fejeton, ale upřímně se divím, že do tohohle nějaký vydavatel šel a opravdu to otiskl. Neříkám, že všechny fejetony se nedaly číst, ale velká část byla dost špatná a zbytek stěží průměrný. A neustálým "kopáním" do bývalé manželky se mi autor trochu znechutil i po té lidské stránce....
Za mě TOP. Viewegha protě zbožňuju. Tato kniha je dalším potvrzením, že je to skvělý spisovatel.
Pan Viewegh ztratil ve svém psaní lehkost a bohužel je to znát. Jakoby to psal zapšklý petašedesátník. :(
Odpadem bych knihu nenazvala. Ano, některé fejetony byly o ... , ale některé se mi velmi líbily a na spoustu věcí máme podobné, ne-li stejné názory. Jen, jak už jsem kdesi psala, chtělo by to "nasadit zase koule" a přestat se utápět v minulosti.
Pro knihovniceVS : Jestli Vás správně chápu, tak za tuto chybu nemůže Viewegh, ale tiskárna, a samozřejmě máte právo knihu reklamovat.
Kolik fejetonů je možné napsat o tom, jak je těžké každý týden vyplivnout povrchní fejeton, to je neuvěřitelné. Doba Viewegha-spisovatele je dvacet let pryč, marketing nemarketing.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
Jsem v polovině knihy .. pocit, že tohle už dál číst nechci mne dožene k tomu, kouknout na recenze a hle nejsem sama, kdo je zklamán kdysi vtipným a oblíbeným autorem. Knížka je sbírkou ubohosti - nuceného blábolení, občas zajímavá věta, 2,3 úsměvy. Ačkoliv tohle fakt nedělám, tuhle knížku odkládám.