Myš dobré naděje
Stanislav Rudolf
Tento dívčí román vypráví o Petrovi Vaníčkovi a o jeho partě ze školy. Chodili do 9. třídy ve Stříbrovicích a měli se rozhodnout kam na studia. Petr chtěl jít na fotbalovou školu, protože ho moc baví fotbal, ale žádná tam nebyla. Petr se často chodíval pochlubit, jak hrál, sousedovi panu Podolskému. On prý také hrával fotbal 1. ligu za Polaban Nymburk. Nebyla to pravda, protože Polaban Nymburk 1. ligu nikdy nehrál. To mu řekl pan učitel Velíšek. Velíšek byl nejsprávnější učitel na škole. Celá jejich parta si zřídila klubovnu v jejich bytovce, tam kam se ukládají kola. Měli tam pingpongový stůl, kde trénovali. Byl to nápad pana Podolského. Druhý stůl měl jen Patrik a u něj se hrát nesmělo. Zanedlouho pan podolský zemřel. Bylo jim to líto, protože to byl hodný pán. A tak se paní Podolská rozhodla, že jim přenechá jednu místnost, aby se s bráchou nemuseli mačkat v jednom pokoji. Bratr se jmenoval Ludva a studoval hotelovou školu. Museli jedny dveře k sousedce zazdít a jedny prokopat. A tak s tátou zazdívali, jelikož on byl stavbyvedoucí, takže věděl jak na to. Docela to Petra bavilo a tak se řekl, že půjde do učení na zedníka.... celý text
Přidat komentář
Děj se mi ztrácí v mlhách zapomnění, jen vím, že mě příběh bavil také proto, že nebyl o děvčatech, ale o klucích. Někde ta kniha musí být založená, možná na chatě. Musím se po ní podívat a po letech znovu prolistovat!
Cetla jsem od autora knihy s divcimi hrdinkami. Tato byla prvni klucici hrdina a za me pecka.
Super kniha. Pamatuju si, když jsem ji našla před x lety doma pod stromečkem a hned jsem ji začala číst. Možná je spíše pro kluky (podle toho, že hlavní hrdina je kluk Petr), ale to tehdy vůbec nevadilo. Přečetla jsem ji několikrát a dodnes na ni vzpomínám.
Tentokrát je příběh o dospívajícímu chlapci Petrovi, který přemýšlí o svém budoucím povolání. Stanislav Rudolf krásně popsal příběh, který poukazuje na vzory dospělých kolem sebe, kteří svým jednáním pomáhají dětem, jak si poradit s budoucností.
Krásná knížka. Bylo zajímavá a oslovila mě. Tohle by měly číst dnešní děti a ne nějaké americké knížky.
Hrozně se mi líbilo, když byl nějaký „dívčí román“ psán z pohledu kluka. Byla to skvělá příležitost nehlédnout na ty strasti a slasti dospívání tak trochu z druhé strany. A Stanislav Rudolf navíc nikdy nezklamal.
Štítky knihy
dospívání kluci parta dětí pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
1973 | Kopretiny pro zámeckou paní |
1977 | Nebreč, Lucie |
1989 | Pusinky |
1984 | Milionová holka |
1980 | Něžně háčkovaný čas |
Kniha se mi moc líbila......jako holka jsem knihy Stanislava Rudolfa hltala, ale spíš holčičí románky............tento příběh byl ale také poutavý , doporučuji hlavně mládeži, byť neobsahuje mobily, noťasy, ale to pravé kamarádství a rodinné příběhy