Myšlenky
Blaise Pascal
Výbor z nejznámějšího díla francouzského myslitele, přírodovědce a matematika (1623-1662). Nedokončené dílo, které mělo být obranou křestanského náboženství se zachovalo jenom ve zlomcích a proto se stalo v průběhu doby předmětem uspořádávání nejrůznějších editorů. Tento český výbor zachycuje všechna základní témata Pascalových myšlenek v devíti okruzích, ve kterých jsou výroky shromážděny v krátkých, někdy i jednovětých citacích. Autor v nich vyjadřuje svůj pevný postoj jansenistického filozofa k lidskému rozumu, k otázce dobra, k údělu člověka, k náboženství a víře,k lidské pýše, ale i k umění, literatuře a jazyku - postoj, že pravdu je možno poznat nejen rozumem, ale hlavně srdcem. Rozum se musí pokořit před nepochopitelností víry.... celý text
Literatura světová Citáty a přísloví
Vydáno: 2020 , Městská knihovna (Praha)Originální název:
Les Pensées, 1670
více info...
Přidat komentář
Bylo to mé první setkání s Pascalem, na kterého mě upozornil Romano Guardini.
Je to spíš kniha na stále prolistovávání, než na jednolité čtení; myšlenky v ní obsažené jsou stále živé.
Říká se „přečíst Pascala a zemřít", takže jsem byla zvědavá. A když jsem dočetla, pochopila jsem, PROČ se to říká. Člověk je po Pascalovi jiný.
* „Vím, že jsem hoden spíše ran než polibků, a přesto doufám, protože miluji."
* „Mohu mít jen soucit s těmi, kdož upřímně sténají v této pochybnosti, kdož ji považují za svrchované neštěstí a nešetříce ničeho, aby z ní vyvázli, činí z tohoto hledání své hlavní a nejvážnější zaměstnání.“ (o ateistech)
… „Člověk je pouhá třtina, to nejslabší, co chová příroda; ale je to třtina myslící. Kdyby šlo o to, rozdrtit ho, nebylo by zapotřebí, aby se chápal zbraně celý vesmír; stačí ho zabít pára, kapka vody. Ale kdyby ho vesmír skutečně drtil, i pak by byl člověk vznešenější než jeho ničitel, poněvadž by věděl, že umírá, a chápal by, v jaké výhodě je proti němu vesmír. A vesmír o tom neví nic. Všechna naše důstojnost spočívá tudíž v myšlení. V něm se musíme vzepnout, nikoli v prostoru nebo čase, které nedovedeme naplnit. Usilujme tedy, abychom mysleli správně … “ (str. 10-11)
… Úchvatně vyjádřená filosofická zamyšlení a postřehy tohoto světoznámého matematika a fyzika… Ačkoliv nadaný vědec - zůstává v hluboké pokoře před tajemstvím: „...Všechny věci vzešly z nicoty a cílí k nekonečnu. Kdo vysleduje ty úžasné pochody? Původce těch zázraků je chápe; a nikdo jiný...“ (str. 70)
„...Boha cítí srdce, a nikoli rozum. V tom právě je víra: Bůh citelný srdci, ne rozumu...“ (str. 22) Pro mne: potěšující svědectví, že věda a víra nejsou v protikladu …
Několik myšlenek se mi líbilo, dost je jich stále (nebo opět?) aktuálních, s mnohými jsem ale nesouhlasil. Celkově na mě pan Pascal působil velmi negativisticky až zapškle. Více mi seděl Aristoteles, Platon a Descartes, o které se Pascal občas otřel (vlasně asi i sv. Augustin).
Musím sa priznať, že počas cesty touto knihou ma sprevádzal Pascal plný hnevu. Za ten hnev "mohol" Montaigne, ďalej Pyrhovci, ateisti, stoici a všetci, ktorých Pascal v tomto diele bral na pranier. Nejednu myšlienku som si musel pre jej originalitu vypísať, ale viac som si ich vypísal z Montaigneho Esejí. Rozhodne tu ale nehovorím o strate času. Pascalov duch je v knihe tiež prítomný a teda zážitok je zaručený.
Výchozí kniha francouzského myšlení a literatury. Pokud chcete, dá se považovat za předchůdce romantismu i filozofie existence.
Všechna naše důstojnost spočívá tudíž v myšlení. V něm se musíme vzepnout, nikoli v prostoru a čase, které nedovedeme naplnit. Usilujeme tedy, abychom mysleli správně: vždyť v tom je princip mravnosti. (s. 11)
Všechno naše uvažování nakonec podléhá citu. (s. 16)
Vždyť každého milujeme jen pro nepodstatné vlastnosti. (s. 39)
A tak dál.
Kniha obsahuje spoustu hlubokých a zajímavých myšlenek, nad kterými jsem se dlouho zamýšlela a postupně v nich nacházela skutečnou hloubku. Obsahuje spoustu myšlenek, u kterých zamyšlení nebylo třeba, jelikož na pohled vypadaly banálně a jasně, ačkoli v Pascalově době mohly být převratné. A pak nakonec myšlenky, se kterými jsem se neshodovala a nesouhlasila s nimi, přesto byly něčím výjimečné. Zajímavé a hodnotné čtení.
Kniha, která byla alfou a omegou mé bakalářské práce. Myšlenky opravdu hluboké a aplikovatelné na dnešní svět, shonu a stresu.
Nuda. Pascal sa vyjadruje hmlisto, nejasne a používa vymyslené pojmy. Mnohí iní autori písali o duchovnom svete oveľa viac jasne, konkrétnejšie a hodnovernejšie.
Pro mě velmi překvapivé informace o tom jak hluboké úvahy může probudit v člověku z jednadvacáteho století myšlení učence ze sedmnáctého století . ...bez zázraků nemůže být víra... nebo......Naše duše je vržena do těla, tam nachází čísla, čas, rozměry; o tom všem přemýšlí a nazývá to přirozeností, nutností; a na nic jiného věřit nemůže.
Štítky knihy
filozofie náboženství baroko katolická církev etika úvahy a zamyšlení životní styl názory a postoje filozofie a náboženství
Autorovy další knížky
1909 | Myšlenky |
1985 | Svět Blaise Pascala |
1926 | Listy proti jesuitům |
1999 | Blažeje Pascala O duchu geometrickém |
Čtěme Pascala v souvislostech, ve větších celcích (např. po celých kapitolách). Například kdybychom vytrhli ze souvislosti jeho slavnou stať "srdce má své důvody, o kterých rozum vůbec neví", mohli bychom si myslet, že opěvuje romantickou nerozumnou lásku. Pascal určitě proti mezilidským vztahům nebyl, ale pokud jeho stati začnete číst jednu za druhou, už v první kapitole objevíte stať 4: Kdo jsou zvyklí usuzovat citem, nepochopí nic z věcí rozumových, neboť chtějí nejdřív proniknouti jedním pohledem a nejsou zvyklí hledati principy. A druzí naopak, kteří jsou zvyklí rozumovati v principech, nepochopí nic z věcí citových, protože v nich hledají principy a nedovedou viděti jedním pohledem.
Z toho je vidět, že pro něj usuzování citem je protipólem či partnerem rozumového vnímání. To pak rozvíjí v řadě dalších statí. Moje delší recenze viz http://www.rozhovor.cz/recenze/0407-pascal-myslenky.php. Podobně věta: "Zbylo by málo přátelství, kdyby každý věděl, co o něm říká přítel v jeho nepřítomnosti." je vytržena ze čtyřstránkové stati 100, ve které Pascal mluví o tom, že naši přátelé nám i nastavují zrcadlo toho, co je nám o nás nepříjemné, ale my se tomu často vyhneme. Lidem na tomto webu to tolik nehrozí, protože ti čtou knihy v celku, ale vadí mi některé "citáty slavných" na internetu, které Pascala trochu zkreslují.