Myslete na děti!
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/242296/bmid_myslete-na-deti-rWi-242296.jpg
4
408
408
Fiona pracuje jako soudkyně Nejvyššího soudu a při svém mimořádném pracovním vytížení vnímá manželův zálet s mladší ženou, na který mu přijde, sice bolestně, ale zároveň na nějaká hluboká řešení prostě nezbývá čas. Řeší komplikovaný právní spor – sedmnáctiletý mladík umírá na leukemii a rodiče odmítají transfuzi krve; patří ke Svědkům Jehovovým. Potvrdí soudkyně v precizně vedeném sporu, že právo na život je víc než právo rodičovské?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , OdeonOriginální název:
The Children Act, 2014
více info...
Přidat komentář
Velké téma, na které jsem se moc těšil, navíc vyprávěné velmi působivým způsobem. Bohužel dle mého autor toto téma dost prohospodařil. Místo, aby hlouběji rozebíral chlapcův vývoj a jeho vztah s hrdinkou, klouže spíš jen na povrchu. Zbytečně velkou část pak zabírají manželské problémy či popisy hudebního vystoupení. Nebo při zachování těchto také zajímavých částí měla mít kniha podstatně větší rozsah.
Advokátka které se rozpadá manželství, řeší případ chlapce který odmítá léčbu rakoviny z nelogických (náboženských) důvodů.
Přestože je vyspělý, nerozumí své situaci natolik, aby mohl domyslet následky svého jednání. Rozpoutává se soudní spor s rodiči nemocného, kteří ho ve fanatické víře vychovali.
Moje první přečtená kniha od McEwana.
Jistě nebude poslední.
Tolik vrstev na tak malém prostoru! Tolik menších dramat spletených do jednoho soudržného příběhu o variabilitě lidských přístupů ke světu, z nichž některé dokáží uškodit a některé musí svou odůvodněnou prioritu zas a znovu smysluplně a trpělivě dokazovat. Příběh o tom, kterak se ideály těžko prosazují vůči vnějšímu světu i vůči našemu nejbližšímu okolí. A příběh, v jehož závěru je dán prostor jedné z nejkrásnějších písní, jež byla kdy napsána.
P. S. Doslov k českému vydání je fiasko non plus ultra a další smutný doklad ustavičné snahy o názorovou vyváženost i v případech, kdy relevantní argumenty má jen jedna strana. (Autorčino tvrzení o McEwanově magii čísel mě frustruje i měsíce po dočtení.)
Ve výsledku a ve své finální verzi se jedná o dobrou knihu.
S jistou blahosklonností jsem občas cítil i vysokou kvalitu.
Jenže mi McEwan častěji přijde příliš vážný a poučující.
Hledal jsem v jeho toporné odbornosti radost, ale zahltit přes polovinu knihy statěmi ze soudní síně, mi přišlo nedůstojné velkému finále. Více úspornosti tam, kde je jí dobře a více odvahy v místech, která bez ní nevyzní tak ostře.
Smutné pro osud dítěte, liknavé ze strany dospělého člověka. Váhavé ze strany manželů, skvělé ze strany profesní.
Jelikož takhle musím členit román, nepřijde mi až tak mistrovsky napsaný.
Stačilo více pospojovat, více se otevřít, protože téma je tak silné...
Pan McEwan je velký spisovatel. Možná kritizuji jeho knihu příliš. Ale pokud si představím, co mohlo z příběhu být, kdyby se mu dal větší lidský rozměr...
Tak nějak nevím. Kniha už svým rozsahem napovídá, že nepůjde o do hloubky propracovaný příběh, ale spíše o jakýsi nástřel a tak tomu (bohužel) i je. Děj mi utekl příliš rychle na to, abych si k nějaké postavě vypracoval hlubší vztah. Tři hvězdy za jazyk.
Verím, že keby sa má ktokoľvek na túto knihu pýtal hoci aj o x rokov vedela by som mu povedať každý detail.... Je TOP kniha..
Kniha je o rodinném právu, do detailů popisuje soudní procesy, zabývá se těžkými tématy, rozebírá volbu mezi životem a smrtí. Líbilo se mi nahlédnutí pod povrch soudních procesů a úskalí v rozhodování soudců. Některé pasáže jsem hltala jiné se mi četly hůře, ale celkově se mi kniha líbila.
Jedno veľké sklamanie pravdepodobne spôsobené prehnanými očakávaniami. Myslela som si, že sa kniha bude snažiť predostrieť rôzne uhly pohľadu, že napriek tomu, že je aj o sudkyni, nebude súdiť, že sa bude snažiť byť objektívna, aj keď by mala byť zároveň kritická. Dostala som zaujímavý román s nezvyčajným konfliktom. Ale to je všetko. 99 % bolo o pani sudkyni, čo je síce pekné, ale vzhľadom k tomu, že jej súkromný život nijako neovplyvnil ten kariérny, nechápem, k čomu bolo dobré rozpitvávať jej manželstvo na pikometre. Hlavný protagonista bol idealizovaný chlapec, nič viac, nič menej. Videl vôbec niekedy autor člena Svedkov Jehovových? Rozprával sa s nejakým dospievajúcim chlapcom, ktorý k nim patrí? Prišlo mi, že ide čisto o jeho projekcie. Až príliš z románu cítiť autorove skutočné pocity a to, ako podľa nich manipuloval celú situáciu, ako si prispôsoboval správanie veriacich.
Ako román skvelé, ako hlbšia štúdia do komplikovanej situácie nedostatočné. Najlepšie to bolo zhrnuté v doslove, z ktorého si dovolím citovať:
„Kniha, jež měla potenciál přimět obě strany k zamyšlení, se tak blíží románu á thése či pamfletu.“
Kniha, ktorá rozoberá právo na rozhodnutie či zomrieť alebo žiť. Takmer dospelý Adam, ovplyvnený zmýšľaním svojej sekty a rodičov, je viac menej rozhodnutý. Ale je naozaj všetko čierne a biele? Sudkyňa Fiona Meyerová musí zvážiť všetky možnosti za a proti. Na pomyselnú váhu spravodlivosti položiť to dobré aj zlé. Rozhodovanie v tomto prípade nebude vôbec ľahké. Chlapcovi je nutné podať transfúziu a čas je v tomto procese nepriateľom. Od začiatku knihy sa prelína aj príbeh samotnej sudkyne a jej súkromný život. Je vzťah balansuje nad priepasťou a skok nedospelého mladíka v ústrety smrti sa javí ako neodvrátiteľný. Dva príbehy, ktoré sa spoja. Od začiatku kniha ponúka otázky, na ktoré sa ťažko odpovedá. Postaviť právo na život ako bezpodmienečnú dogmu súdneho systému alebo voľbu slobodného rozhodnutia odmietnutia liečby, v kontexte prijatia obligatórnych podmienok určených sektou. Kniha sa nečíta ťažko. Téma je zložitejšia, avšak použitý jazyk je zrozumiteľný a určite je prínosom pri zodpovedaní otázky práva na život.
Od autora je to má čtvrtá kniha a myslím, že každá z nich se mi zaryla pod kůži. Každá jinak. Všechny ale mají společné to, že netoužíte být v roli hlavních hrdinů. V této knize především obdivuji neuvěřitelně uvěřitelné charaktery hlavních postav a dilema, které pro všechny, nejen pro hlavní hrdinku, přináší práce s mladistvými, jejichž rodinné zázemí je jakýmkoliv způsobem konfliktní vůči většinovému smýšlení.
Na knihu s tímto námětem jsem byla moc zvědavá, protože vím, že Ian McEwan umí čtenáře překvapit a zneklidnit.
Příběh je podaný z pohledu soudkyně Fiony, která současně čelí krizi ve svém manželství. Mimo stěžejní právní spor se seznámíme s několika dalšími případy z oblasti rodinného práva.
Aby mohla Fiona zodpovědně rozhodnout, zda respektovat přání člověka, či zda zachránit život i proti jeho vůli, setká se s pacientem, sedmnáctiletým Adamem, osobně v nemocnici. Setkání je pro oba silným zážitkem a dítě na prahu dospělosti, které najednou ztratí jedinou morální hodnotu, kterou znalo, potřebuje pomoc, vedení...
Je to jeden z těch příběhů, který přináší víc než jednu otázku k zamyšlení, a tak nad ním hloubáme i po dočtení, přemýšlíme nad tím, co je v životě skutečně důležité a příběh postupně doznívá...
Ke knize mám jedinou menší výtku, mohla být více propracovaná, jít víc do hloubky.
90 %
Zase kniha, kterou urcite budu doporucovat k precteni. V knize je zpracovano velmi zajimave tema, a reknu vam, ze ja osobne by jsem se nerada ocitla v kuzi Fiony.At uz jako soudkyne, ci jako zeny, ktera se po praci vraci k rodine.Jeji povolani je totiz jedno z tech, kdy proste po praci, kdy jdete domu, nemuzete jen tak lehce vse hodit za hlavu , a nemyslet na pracovni starosti, kdyz vite, ze zitra musite rozhodnout o necim osudu, o necim zivote.
Přečteno v rámci knižní výzvy. Od Ian McEwana jsem zatím četla jen jako -náctiletá Betonovou zahradu, byla jsem překvapená, kam se od té doby posunul. Opravdu mě bavilo číst, jak nás autor provází jednotlivými soudními případy, bez toho, aby předem prozradil nebo naznačil, jak se Fiona rozhodne. Nechá nás dělat si úsudek sami, i když nás přitom samozřejmě ovlivňuje. Vlastně je to trochu jako detektivka. Na druhou stranu je zajímavé zamyšlení, jaká je vlastně role práva v takových případech.
Jak případ siamských dvojčat, tak případ s leukemií byly velmi silné. Musí být šílené jako soudce rozhodovat o životě a smrti.
To, čím prochází Fiona s manželem, je klasický scénář, skoro klišé, jak si sama Fiona uvědomuje, což její situaci nijak nezlehčuje. Dojemnější než vývoj kolem jejího manželství mi připadají její myšlenky o tom, jak malou hodnotu má ve společnosti žena bez manžela na prahu šedesátky. Nedovedu si představit, že by byla až tak ztracená, jak se ona obává, ale obava z toho, že bude neviditelná, přehlédnutelná, se mnou velmi rezonují.
Konec je možná až trochu přepálený.
Racionální myšlení versus náboženství aneb do jaké míry jsme zodpovědní za svá rozhodnutí? Text románu byl velice hutný, občas bylo těžké ho sledovat. Přesto jsem četla s velkým zájmem, jak se bude děj vyvíjet. Také mě zaujalo víc soudní prostředí než řešení spletitých vztahů, ale byla jsem zase po dlouhé době s McEwanem spokojená. Jako čtenář k němu chovám ambivalentní pocity. Skořápka a Pokání se mi moc nelíbily, ale tato kniha jej zase vrátila zpět do hry. Tak jak to bude příště?
McEwan je můj oblíbenec a tahle je pro mne jedna z top (vedle Soboty a Solaru). Moc mi sedí způsob jakým autor píše, čeho všeho si všímá, jak poutavě vtahuje čtenáře dovnitř. Krásně se tu snoubí práce a soukromí Fiony a láska k hudbě, vše je podáno přesvědčivě a lehce. Bylo to dojemné, silné, přečtené jedním dechem.
Dobrá kniha, přišla mi zajímavější než autorova známější Betonová zahrada. Určitě doporučuji :)
Kniha se mi velmi líbila, kdybych si nepřečetla komentáře, že chybí dialogy, tak bych si toho asi ani nevšimla jen jsem do příběhu byla položena.
Ne vždy je všechno černé nebo bílé.
Velice zajímavé téma z oblasti soudnictví, dobře zpracované.
Doporučuji nejen k přečtení, ale i k zamyšlení.
Několikaměsíční výseč života téměř šedesátileté soudkyně Fiony, paralelně zaměřená jak na její profesi, tak na soukromí, krizi a hrozící rozpad jejího x-letého manželství. Kupodivu ta pracovní část - nahlédnutí do soudní praxe a poodhalení toho, co musí vzít v potaz a co běží hlavou soudci, když musí rozhodnout o osudu (někdy vlastně bytí či nebytí) dětí a jejich rodin, byla pro mne mnohem poutavější. Zdá se, jakoby Fionina náročná soudcovská kariéra, které svým způsobem obětovala rodinný život, měla dopad i na její osobnost a ona sama byla v soukromí stejně odosobněná jako v taláru...odosobněnost, to je bohužel i můj hlavní dojem z knihy.
Štítky knihy
Anglie zfilmováno anglická literatura soudní procesy psychologické romány leukémie Svědkové Jehovovi rodiče a děti právnické prostředíAutorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Téma je to bezesporu pětihvězdičkové a moc jsem se těšila, že zase jednou plný počet dám. Prostředí rodinného práva se všemi svými zmary a konflikty milovaných osob je jedno z nejzajímavějších v soudnictví vůbec. Někdy je sice méně více, ale příběh by si i tak zasloužil trošku více rozpracovat, autor to možná s tou úsporností trochu přehnal, konec knihy mi přišel také až moc a zbytečně nerealisticky vyhrocený, ale to může být jen můj postoj. Za mě 3,5 hvězdičky, s tím, že jak se něco odehrává v Londýně, hned to má u mě protekci, takže se přikláním ke 4.