Myslieť ako hora: K stretnutiu Rady všetkých bytostí

20.11.2022

Myslet jako hora je nepochybně obohacující. První polovina knihy je super, obsahuje mé oblíbené "timelines" v podobě umístění hodinových ručiček v průběhu 24 hodin, jež znázorňuje vznik vesmíru, života a člověka na Zemi apod. a staví tak váš životní egotrip do mnohem zdravější perspektivy. S druhou částí už jsem měl docela velký problém, jedná se o jakýsi návod na pořádání "rituálu očištění" pro environmentální plačky. Tento obřad slouží k tomu, aby se člověk propojil se svým hlubším "ekologickým Já", aby lidem dodal sílu a odvahu – zkrátka aby je namotivoval k boji proti zločinům páchaným proti přírodě (např. formou zakopávání se do země před deštným pralesem)! Být přítomen na podobném happeningu, kde má skrze lidi promlouvat nějaký nerost/rostlina/živočich/krajina, tak se nejspíš neudržím smíchy. Pořád mi přijde přínosnější žít uvědoměle, skromně, jednoduše jít příkladem. Není lepší zasadit strom, pečovat o něj, naučit se zvelebovat své okolí skrze nějakou staronovou dovednost, než nabádat lidi k zakládání fanatických spolků, organizací a k ekoterorismu? Well, doufejme, že ti hluboce hlubinní ekologové na své sněmy alespoň nelétají letadlem. ^^

16.07.2017

Když jsem se chystala na blokádu kácení pralesa v Bělověži, při přemýšlení o tom, jakou četbu si vzít s sebou, mi na mysli vytanula tahle knížka. Jakmile jsem ji, sedíc u harvestoru, otevřela, bylo mi jasné že jsem zvolila správně a za chvíli jsem ji nahlas předčítala všem českým účastníkům. Samozřejmě, pro spoustu lidí může být tento směr hlubinné ekologie příliš ezo, na druhou stranu mě některé z esejí dost okouzlily (i v návaznosti na to, na jakém místě a v jakém rozpoložení jsem knihu četla). Musím se ale přiznat, že k "duchovnějšímu" náhledu na svět mám blízko a hlubinná ekologie je mezi environmentálně-filosofickými náhledy na svět k mě nejbližší. Knížka není pro každého, ale osobně ji doporučuji, minimálně všem kteří mají hluboký vztah k přírodě a její ochraně.

11.09.2015

Mluvíme tu o ekologii, která se spíše než jednotlivými životními formami zabývá vztahy mezi nimi, posunuje a rozšiřuje ohnisko zájmu na širší společenství. Cílem není ochrana života v jeho jednotlivých projevech, ale ochrana života jako provázaného celku ... nejde tu jen o úctu k životu samému, ale o úctu k předpokladům života … a k podmínkám jeho udržitelnosti …

„thinking like a mountain“ (myšlení jako hora)… Organismy fungují v ekosystému jako jednotlivé orgány v těle, jako součásti stroje (pokud vyjmeme z vlka srdce, organismus zahyne, pokud vyjmeme vlka z ekosystému, může zahynout celý ekosystém) = omezení svobody jednání v boji o přežití.

Výsledkem tedy je, že kromě "obvyklého" sociálního svědomí bychom měli mít ještě ekologické svědomí: „všechna etika spočívá na jedné premise: že jedinec je členem komunity vzájemně na sobě závislých členů“.

02.05.2015

Bežný človek, ktorý nemá cit pre hlbšie vnímanie ekológie, bude hlbinnú ekológiu, vďaka spôsobu, akým je v tejto knihe prezentovaná, považovať za new age sektárstvo. Nejde tu však o filozofické vysvetlenie hlbinnej ekológie a už vôbec nie biocentrizmu, v tejto knihe autori a autorky popisujú rituály a meditácie, ktorými cítia so Zemou a so všetkými živými bytosťami. Ide o pohľad spiritualizmu, ktorý neprezentuje filozofiu hlbinnej ekológie, ale iba duchovný smer, ktorý nemusia zdieľať všetci jej priaznivci. Ja by som sa takýchto sedení nezúčastnil. Stačia mi fakty, štatistiky, výsledky pozorovaní a vlastný mozog na to, aby som videl, že Prírode treba pomôcť, a k biocentrizmu ma vedie prirodzenosť, nie hippie rituály. Najzaujímavejšia pre mňa bola kapitola Evoluční rozpomínání. Aj tak si myslím, že by sa malo rozlišovať medzi hlbokou ekológiou (pozri knihu Hlboká ekológia od Bill Devall, George Sessions) a hlbinnou ekológiou (čo je vlastne hlboká ekológia obohatená o to duchovno - vysvetľuje to aj Erazim Kohák vo svojej knihe Zelená svatozář).