Mytologie Slovanů
Aleksander Gieysztor
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459676/bmid_mytologie-slovanu-4eL-459676.jpg
5
30
30
Kniha představuje jedinečný pokus o rekonstrukci slovanské mytologie a slovanského náboženství. Giesztor v ní zkoumá panteon slovanských bohů, rituály spojené s jejich uctíváním, včetně střetávání se slovanských náboženství s křesťanstvím, jež ve svém důsledku vedlo k přetransformování pohanské slovanské mytologie do její pokřesťanštěné podoby.... celý text
Literatura světová Mytologie Literatura naučná
Vydáno:
2020
,
Argo
Originální název:
Mitologia Słowian, 1982
více info...
Přidat komentář
Ač nejsem odborník, knihu jsem pročetl s radostí a velkým zájmem. Rozhodně to není kniha, kterou přečtete jedním dechem. Nicméně pro mě je to kniha, která má a bude mít v mé knihovně postavení mezi nejcennějšími. Vzdávám jí a autorovi hold, a určitě a často se k ní budu vracet.
Citace George Dumézila:
“Dnes je známo, že k jakémukoliv mytologickému materiálu musí člověk přistupovat s pokorou, sloužit mu a nezneužívat jej, klást otázky a nepřivlastňovat si jej za účelem zaplnění prázdných míst a ukojení touhy po pramenech, a především musí chránit a zachovávat bohatství a různorodost, byť rozporuplné povahy.
Smekám před množstvím odvedené práce a líbí se mi styl výzkumu - porovnávání všech možných zdrojů, obzvlášť mě zaujalo výrazné zapojení etymologie. Ale ačkoliv se za to hanbím, musím strhnout jednu hvězdičku, protože kniha se strááášně špatně četla.
A ještě perličku:
...K tomu všemu existují bohaté reference zejména v baltské oblasti, kde je Perkunas v modlitbách vyzýván k tomu, aby potrestal podvodníky, špatné manžely, zlé sousedy, a aby bojoval se zlými duchy. Za bouře se obyvatel Žmudi modlí následovně: "Perkunasi, dobrý bože, neuhoď do Žmudína, ale zasáhni raději Rusa, rudého psa,"...
Já se k modlitbě přidávám.
Zajímavá kniha o Slovanech, o kterých se toho moc neví, protože neměli písmo ani ambice něco zapisovat. To, co víme, víme díky jiným národům, které se se Slovany stýkaly a zanechaly nějaké písemné zmínky. Památek se dochovalo minimum také proto, že byli Slované přírodní, zemědělný lid a i své modly dělali převážně ze dřeva. Vědcům tedy nezbývá než zkoumat jazyk (což je fascinující), ve kterém se zachovalo více informací, než by si laik mohl představit. Původ slov sahá daleko hlouběji do historie, než dokládají první písemné a archeologické památky (tzn. před 1000 n.l.) Překvapilo mě, kolik výrazů v češtině je přejatých od našich prasousedů z Íránu a kolik zvyků a pohanských tradic, které jsme si přinesli s sebou (z území na rozmezí Ukrajiny, Běloruska a Polska) přežívá dodnes. Říkám si, kolik je v nás českého?
Vezmu to velmi zkrátka, protože superlativ tu přede mnou bylo napsáno mnoho - nemohu, než souhlasit. Jedná se o komplexní studii o archaickém náboženství Slovanů a kvalitou zpracování u nás nemá obdoby - snad až na knihu Perun bůh hromovládce od Michala Téry, ta mi přijde na stejně dobré úrovni. Pro mě osobně byl docela problém prokousat se úvodní rozsáhlou pasáží o dějinách bádání, ale to problém můj a nikoliv knihy a autora. Také se přikláním k tomu, co tu už bylo napsáno přede mnou a to, že kniha není pro ezopošuky a fanatické slovanofily věřící chatrným, nesmyslným a pavědeckým teoriím a mýtům - tady jde totiž o fakta, čili nic pro výše zmíněné skupiny.
Velice pěkně zpracovaná kniha. Škoda, že takto zpracovaných knih o Slovanech vychází jako šafránu. Kniha čtenáři pomůže zorientovat se v poměrně složité spleti slovanských božstev, sleduje vývoj a vztahy mezi nimi, poodhaluje jejich vznik. Doporučuji všem zájemcům o historii.
Nádhera. Dost možná to nejlepší co se dá o slovanské mytologii sehnat a číst. Velice přehledně zpracované. Autor postupuje od nejvyšších bohů k těm nejnižším. Sama kniha je jako taková velmi krátká a proto v ní ještě nalezneme dodatky v podobě záznamů rozhovorů a dalších prací profesora Gieyzstora. A i když jde o práci vydanou již na počátku 80. let , rozhodně neztratila nic ze své zajímavosti. Zájemcům o slovanskou mytologii to udělá takříkajíc pořádek v této, bohužel dnes jen ve zlomcích zachované, pozoruhodné víře která byla v historii, podobně jako ta germánská, už tolikrát zneužita. O poctivosti knihy myslím nejvíc vypovídá to, že téměr celá její třetina je seznam zdrojů a pramenů. Rozhodně si ji zařazuji do sbírky.
PS: Pokud jste takový ten vyznavač slovanství co rád mává na demonstracích ruskou vlajkou a pročítá weby o nadřazenosti bílých slovanů a jejich boji proti západním "chazarům" tak prosím pro vás tato kniha opravdu není. Obsahuje moc písmenek, cizích slov a taky kritických faktů. Tedy samé věci kterým stejně nechcete rozumnět. Všem ostatním vřele doporučuji.
Vynikající. Vynikající a ještě jednou vynikající.
V předmluvách a doslovu jsem se ztrácel, nejsem odborník, jen si občas rád přečtu něco z historie.
Samotný přehled bohů, pátrání po významů jejich jmen, funkcí, popis rituálů podpořený citáty z kronik bylo pro mne úžasným,překvapivě poutavým a téměř dobrodružným čtením.
Nechybí stránky poznámek, odkazů a obrázků.
Překvapivé, kolik z pohanství je po tolik let rozptýleno v pohádkách, bájích a folklóru.
Zpočátku velký strach z nezáživnosti byl dokonale rozptýlen.
Prozatím pro mne asi letošní nejlepší kniha.
Co letošní?
Možná vůbec.
:-)
Výborné. Výborné a ještě jednou výborné. Velmi pěkné seřazeno a " odvyprávěno". Každá kapitola či podkapitola vzbouzí nebývalou chuť číst dál.
Kníh o Slovanoch rôznej hodnoty vychádza nemálo, preto si vždy rád počkám na nejakú recenziu, aby som nekupoval zbytočne. Napr. od kúpy knihy Dějiny pohanské Evropy ma odradila recenzia Jiřího Dyndu a komentáre overených používateľov na DK. Naopak k tejto knihe som sa dostal vďaka recenzii Pohanského kruhu. Ja osobne by som knihu prirovnal k Váňovej knihe Svět slovanských bohů a démonů – v mnohých ohľadoch zastarané, no predsa kľúčové a nevynechateľné. Gieysztor to napísal odborne a – podľa mňa – čítavo (za čo patrí vďaka aj prekladateľovi). Prvý raz sa mi stalo, že ma časť o polabských bohoch zaujala väčšmi ako zvyšok (Radegast, Svarožič...).
Používateľ vidlička uviedol citát z knihy. Ide ale o chybu (nie prekladateľa do češtiny): má tam byť nie červeného/rudého, lež hnedého psa. Tieto dve farby sa veľmi podobajú v litovčine, a tak došlo k ich zámene pri preklade do poľštiny. Avšak je nezmysel, aby Žmudíni označovali Rusov ako červených psov, keď tými sa stali až po roku 1917.