Mýtus normálnosti
Gabor Maté
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/527959/bmid_mytus-normalnosti-6572fbfe74ac1.jpg
5
43
43
Prelomový prieskum príčin chorôb, ostrá kritika toho, ako naša spoločnosť plodí choroby, a cesta k zdraviu a uzdraveniu od uznávaného autora knihy V ríši hladných duchov. V tejto revolučnej knihe kanadský renomovaný lekár Gabor Maté výstižne rozoberá vzostup chronických chorôb a všeobecne zlý zdravotný stav ľudí v západných krajinách, ktoré sa hrdia svojimi systémami zdravotnej starostlivosti. A nejde iba o choroby tela – alarmujúco rastú aj psychické ochorenia. Čo je teda skutočne „normálne“, pokiaľ ide o zdravie? Za štyri desaťročia lekárskych skúseností prišiel Dr. Maté na to, že prevládajúce chápanie „normálneho“ je nesprávne, lebo neberie do úvahy rolu, ktorú vo vývoji choroby zohráva trauma – pred narodením, v detstve aj v následnom živote. Napriek svojej vyspelosti západná medicína nelieči človeka v jeho celistvosti, lebo ignoruje, ako dnešná kultúra stresuje telo, zaťažuje imunitný systém a podkopáva emocionálnu rovnováhu. Choroba je potom prirodzeným následkom života, v ktorom nás prostredie núti stále viac sa vzďaľovať od svojho skutočného ja. Kniha Mýtus normálnosti, ktorú Dr. Maté napísal spolu so svojím synom Danielom, je jeho doteraz najambicióznejšou a najnaliehavejšou výpoveďou o stave ľudského zdravia a jeho perspektívach. Zároveň je súcitným sprievodcom zdravím, ktorý na mnohých príbehoch dokazuje, že skutočné uzdravenie je možné, ak sme ochotní vrátiť sa k svojmu autentickému ja.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2023 , Eastone BooksOriginální název:
The Myth of Normal: Trauma, Illness, and Healing in a Toxic Culture, 2022
více info...
Přidat komentář
Spoustu zajímavých témat rozpitvané z teorie i z praxe také výzkumy a mnoho poznatků. Je naivní nemyslet si že všechno souvisí se vším. Nemoc je i v hlavě ale není jen o hlavě. Zároveň se mi líbí poznatky o porodu, vztazích a závislostech. Velmi přínosná kniha ale pro takové množství informací vyžaduje čas.
Celé naše lékařství se dělí na dvě části na tělo a mysl. Většina věcí, co se snaží tělo a mysl, tělomysl (Dr. Candace Pertová, Molekuly nemocí), řešit dohromady je na okraji zájmu, považováno za něco alternativního, něco k smíchu. Dokonce psychosomatika má nádech na okraji alternativního lékařství.
Už mnoho let zjišťuji, jak moc má mysl ovlivňuje mé tělo. V kladném i negativním smyslu slova. Funguje mi placeno, funguje mi nocebo. Dokonce do značné míry jsem dokázal sám laicky některé vztahy cíleně využívat. Dosud nejdůležitější knihou byla kniha My jsme placebo.
Teď čtu Mýtus normálnosti od Matého, dodává další výzkumy na téma, jak traumata korelují s autoimunitními nemocemi. A jak zoufalý je nedostatek znalostí, protože když se řeší rakovina, ALS, Cohnova nemoc, lupus, málo kdy lékař vůbec zajímá nebo cíleně zkoumá rodinné zázemí, dětství pacienta, jeho traumata.
Zdá se mi jako by autor nebyl schopen se řídit vlastními pravidly, především přijetí. Prostě jakmile dojde na ekonomii, není pro mě autor příliš důvěryhodný. Na druhou stranu je důvěryhodný, co se týká psychologie včetně souvislostí ekonomie a psychologie a následky ekonomie do psychologie. Nicméně ekonomie má za sebou silné důvody proč funguje tak jak funguje. To, co mi dává rozhodně ale smysl je zkombinovat ekonomii a psychologii tak, aby bylo dosaženo co nejlepšího výsledku. To autor nenabízí, resp. jeho návrhy nejsou ekonomicky podložené. A já, jako ekonomický laik zde vidím možné zádrhele, asi jako socialismus má značné ekonomické zádrhele, i když teoreticky zní dobře. Nemluvě o nekritickém strachu z tzv. klimatické změny.
Je zajímavé, že souvislost duševna s tělem je jasná mezi lidmi jen někde: nerozčiluj se nebo tě trefí šlak, ale už ne tolik o dlouhodobých táhlých problémech a přitom zde máme psychodomatiku, placebo, nocebo efekt.
Knihu doporučuji, ty souvislosti našeho života, duševna s mnoha nemocemi, především autoimunitními je značná. Stejně jako s rasismem a dalšími vlivy, které má víceméně kdokoliv, od žen, jiných ras, vyznání, socioekonomického postavení. Kniha na konci i nabízí cestu, jak se uzdravovat, stručně: Opravdovost, agence (jak vnitřně danou schopnost, tak zvnějšku danou možnost/svolení rozhodovat se jednat v souladu s vlastní pravou vůlí), hněv, přijetí, pět soucitů (obyčejný lidský soucit, soucit zvědavosti a porozumění, soucit rozpoznání, soucit pravdy, soucit možnosti). Dále cvičení v sebedotazování a mnohem víc.
Kniha je psána značně rozvláčně, částečně to souvisí s tím, že autor se snaží předat sdělení a snaží se, aby nebylo chybně pochopeno a nesklouzlo do druhého extrému. Částečně dle mě tím, že autorovi utíkají myšlenky, dává hodně příkladů.
Kniha obsahuje shrnutí myšlenek mnoha jiných autorů, ke kterým však přidává autor svoje vlastní pozorování a názory. Jeho přístup mi je sympatický, protože se snaží zachovat vědecký přístup, aniž by sklouzával do "ezo" výkladu, na druhou stranu nechává otevřené dveře i spirituálnímu světu. Autor se nevyhýbá ani sebekritice, což činí pro čtenáře knihu přístupnější.
Výborná. Podává širší pohled na trauma a společnost než předešlé knihy - to, co považujeme za normální, normální vůbec být nemusí, není. Uf, těžké čtení, když čtete sami o sobě, o tom, co znáte - a považovali jste to za "normální".
Knihy od Gabora Matého mne vždy zasáhnou. A u této knihy musím konstatovat, že je to opět skvělé čtení. Průlomové. Zamysleli jste se někdy, co je vlastně pro společnost "normální", a co je normální pro Vás? Ve většině případů to bývá propastný rozdíl. Jak moc nás hlášky typu: "Tohle není normální, tohle nedělej, jinak tě nebude mít nikdo rád" odzbrojuji?
Stránku za stránkou si říkám pomyslné AHA, tak takhle na věc nahlížet je mysl otevírající. Téma školství, mateřství, vliv hry na rozvoj myšlení, vliv traumat na vznik závislostí, vliv konzumu a individualismu na rozpad společnosti, to vše v knize nacházím.
Empatie a soucit, láska - to vše by mohlo normalitu vrátit do "správných" kolejí. Ale to, co vidíme a cítíme, že je správné, je v rozporu se světem, do kterého se rodíme. Tento svět potřebuje "nemocné","závislé"...Tohle jsme společnost naučili, že je normální... Smutné.
Knihy Gabora Matého mi stoprocentně změnily pohled na svět a některé nepochopitelné věci, jsem začala více chápat a najednou mi dávají větší smysl. Použít empatii tam, kde většina (a mnohokrát i já) používá naučené soudy/domněnky/absolutní pravdy, je za mne krok k laskavějšímu světu. Asi trochu utopie..ale proč to aspoň nezkusit?
Autorovy další knížky
| 2019 |  Držte si své děti |
| 2020 |  V říši hladových duchů |
| 2019 | Když tělo řekne NE |
| 2021 | Roztěkaná mysl - Původ a léčení poruch pozornosti |
| 2023 | Mýtus normálnosti |
Další z excelentních Gaborových knih. Jsem moc ráda, že ač v knize kritizuje mnoho věcí na kapitalismu, nesklouzl tak automaticky k tomu, že socialismus by všechen náš život vyřešil lépe. Autor skromně přiznává, že sám neví, jak některé nemoci společnosti řešit. Pro mě mají podobné knihy zásadní zprávu - ač z hlediska redukce chudoby, osobní svobody, dlouhověkosti osob a obecně zlepšení komfortu obyvatel hraje kapitalismus jasný prim, je vždy třeba myslet i na to, že ideálním řešením na všechno samozřejmě není. Musíme stále aktivně pracovat na tom, jak si k sobě nacházet blízkost, jak mezi sebou hledat lidskost a společnými silami o lepší svět kolem nás usilovat.