Mýtus o Marsu a Venuši
Deborah Cameron
Kniha se kriticky vyrovnává s rozšířenými zjednodušujícími představami o genderu a komunikaci mezi muži a ženami. Odrážejí se v postojích k případům sexuálního násilí, v očekáváních spjatých se studijními výkony, v diskriminaci na trhu práce a na pracovišti atd. To, co můžeme číst v populární literatuře, je však často daleko od pravdy. Mezi muži a ženami lze nalézt stejné množství podobností jako rozdílů ve způsobu komunikace, v souvislosti s konkrétními sociálními rolemi a vztahy. Cameronová kriticky reaguje na biologická (evolucionistická) vysvětlení genderových rozdílů i na teorii, že k systematicky odlišnému užívání jejich jazyka chlapců a dívek vede socializace v dětství. Ukazuje, že existující jazykové rozdíly často vycházejí především z potřeby konstruovat vlastní pojetí identity. Motivace jsou přitom nesmírně rozmanité a složité. Je třeba začít o genderu přemýšlet mnohem komplexněji a opustit zavádějící populární mýty a stereotypy.... celý text
Literatura naučná Filozofie Sociologie, společnost
Vydáno: 2018 , FilosofiaOriginální název:
The Myth of Mars and Venus, 2008
více info...
Přidat komentář
Kniha s přínosem pro mne nevelkým, protože kriticky reaguje na zjednodušení v knihách zabývajících se populárními společenskými tématy, které své "studie", pro větší popularitu, opřou o stereotypizaci a navyklé vzorce chování (v tomto případě jde o komunikaci mezi muži a ženami) a těm se zdárně vyhýbám a u názorů pocházejících z článků lifestylových časopisů, založených na rádoby vědecké studii a začínajících slovy: Z průzkumu vyplývá... jsem měl vždy daleko k tomu, abych je bral za bernou minci.
Jenže já už jsem poučen, ale co čtenář, který má nutkání podobným článkům přikládat větší váhu, pro toho by mohla být tahle kniha přínosná nebývale. Tady se ale obávám, že si podobný čtenář k této knize bude cestu hledat jen velmi těžko a to prostě proto, že ji v knihovně nenalezne v kategorii populární literatura. Což je škoda, napsaná není jazykem přímo vědeckým a tak by i čtenář lifestylových časopisů, mohl být nakonec poučen.
Někdo si vycucá z prstu nějaký blábol, vydá to jako revoluční potvrzení stereotypních rozdílů mezi muži a ženami a stane se z toho bestseller. Jen tak pro peníze a slávu... A dalších x let se to musí vědecky vyvracet, což se ale nedaří, protože vědecké knihy masy nečtou. Těžký úděl.
Mýtus o Marsu a Venuši je důležitá kniha, ale nevěřím, že reálně něco změnila. Je napsána příliš "vědecky", respektive v podstatě jen popisuje důkazy podložené řadou jiných studií. Činí tak ale chladně. A kvůli tomu není příliš čtivá.
Celé by to šlo zkrátit na polovinu, aniž by se ztratil důležitý obsah a naopak by se zvýšil důraz knihy. V podstatě si stačí přečíst závěrečnou kapitolu. Nebo jednoduše říct: "kniha Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše je new-age blábol. Mezi muži a ženami nejsou společenské a kulturní rozdíly, které by byly založené na biologii. Ženy nemluví více než muži a nejsou nijak předurčeny k domácím pracím. Muži i ženy jsou sami ve vlastní skupině tak rozdílní, že nejde říct, 'toto je mužské a toto ženské chování'. Všechno ostatní je generalizace a blábol."
Poctivě přiznávám, že v době adolescence jsem přečetl všechny tři hlavní knihy, které autorka kritizuje a které vyšly i v češtině (Gray, Tannenová, Moirovi). Tehdy člověk hledal jednoduché rady a řešení pro složitý svět komunikace mezi muži a ženami, nevěda, že taková řešení ve skutečnosti neexistují. Od té doby uplynulo skoro 30 let a v důsledku vlastních zkušeností i četby jsem se přece jen posunul dál. Dneska bych asi nad některými tehdy vyslovenými závěry zmíněných autorů hodně pochyboval a možná i knihy odložil jako populárně „naučnou“ literaturu pro masy (přinejmenším pokud jde o Grayovy knihy o Marsu a Venuši). Takže do značné míry souhlasím s autorkou. Úplně bez pochybností ale ani tuto knihu číst nelze, protože ani autorčiny teze není možné za současného stavu vědy považovat za jasně prokázané; příliš nezohledňují třeba poznatky neurologů o rozdílech ve stavbě a vývoji mužských a ženských mozků. Určitě však platí autorkou nepřímo zdůrazňované pravidlo, že jakákoli přílišná generalizace je nebezpečná. Nejde ani tak o to, že by v komunikaci mužů a žen nebyly žádné rozdíly, ale o důvody těchto rozdílů, jejich míru a závislost na konkrétních osobách komunikujících a jejich vztahu a dalším kontextu komunikace.