Na autismus jedině autibiotika
Eliška Antošová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/485811/bmid_na-autismus-jedine-autibiotika-0Uj-485811.png
5
36
36
Kniha, která vám dovolí nahlédnout do života rodiny s malými autisty. Možná prožíváte něco jako Eliška. Možná s takovou rodinou pracujete, přátelíte se s ní nebo toto téma studujete. Možná vás jen zaujal obal knihy. Poznejte řád v chaosu, nebojte se smát i otevřít srdce. Čeká vás dobrodružství, o kterém autorka vypráví jako matka i psycholožka. Vydejte se s ní na neočekávanou výpravu plnou výzev a bizarních situací. Setkáte se s démony její duše a možná vyléčíte černým humorem duši vlastní. Provede vás životem s jejími autistickými syny od narození po první léta školní docházky.... celý text
Přidat komentář
Miluju černý humor! Je to způsob, jak přežít a užít si život i s takovým těžkým batohem ;-)
Spomedzi stránok sa čitateľovi prihovára obyčajná žena, ktorá nesie neobyčajné bremeno, každý deň zo seba vydáva maximum a večer chodí často spať s pocitom, že to nestačí. Napriek tomu však neskĺzava do melodramatickej sebaľútosti a nežiada nás, aby sme počúvali jej rozprávanie so slzou v oku a trhlinou na srdcovom svale. Zdôrazňuje, že aj keď jej život často pripomína jazdu po slovenskej ceste tretej triedy s odisteným granátom v ruke, svoje deti by za nič nevymenila. Na autismus jedině autibitioka je síce ťažkou knihou, ale Eliškin čierny humor a autocynizmus (vymyslela som nový termín na výraz "robiť si prdel sama zo seba") z nej robí jedinečný čitateľský zážitok.Jednotlivé pasáže sú sprevádzané súkromnými fotografiami Elišky a chlapcov, vtipnými hláškami detí či kreslenými vtipmi, súvisiacimi s tematikou.
Kniha má charakter skôr útržkov zo života, než chronologického rozprávania - autorka sa pristavuje pri zážitkoch a situáciách, ktoré majú pre ňu najväčší osobný význam. Nevypočítava dopodrobna symptómy poruchy autistického spektra, napriek tomu je z jej rozprávania jasné, v čom sa Jeníček (a niekedy aj Víťa) odlišuje od zdravých detí. Veľmi veľa priestoru venuje svojim myšlienkam - miestami to spomaľuje tempo čítania (aspoň u mňa), ale väčšinou nabáda čitateľa k nápomocnej sebareflexii. Na autismus jedině autibiotika je veľmi silným, láskavo vtipným rozprávaním ženy, ktorá zo seba nerobí žiadnu nezničiteľnú Catwoman. Netvári sa, že vďaka bezhraničnej láske k svojim deťom ich ani v najvypätejších situáciách netúži poslať do kelu. Nepresviedča čitateľa, že má viac rúk ako bohyňa Kálí a za jeden deň stihne to, čo iní za týždeň. Eliška priznáva, že hoci robí čo môže, jej život s autistickými deťmi je mnohokrát neznesiteľne náročný. Čitateľa nepoučuje, len ponúka svoj pohľad. Z jej slov cítiť vyčerpanie, no zároveň aj obrovskú lásku, ktorá ju nabíja potrebnou energiou. Jej kniha nie je žiadnym oddychovým čítaním k bazénu, no o to viac je podnetná, poučná a dôležitá.
Nejrůznějších blogů i skupin na sociálních sítích, kde si rodiče porovnávají své strasti, je mnoho. A tohle je jeden z ucelených příběhů, psaný čtivou formou. Autorka se občas pustí i na hodně tenký led a nebojí se podělit ani o hodně temné myšlenky. Každá radostná chvíle je vykoupena obrovským úsilím, které předcházelo snaze jí dosáhnout. My máme jednoho autistu plus jednoroční batole (doufejme, že tomu se to vyhne), k tomu servis obou babiček a všichni toho máme docela dost. Vůbec si nedovedu představit to, co dělala rodina autorky - vzít všechny tři děti najednou na výlet nebo dokonce na dovolenou k moři. Kniha je každopádně čtivá a každý rodič autisty tam najde asi i kousek svých myšlenek.
Skvele napsaná kniha, která život s autistou nijak nepřikrášluje, ale zároveň čtenáře nezahrnuje ztížnostmi, jak je to je težké, v očekávání lítosti a soucitu. A je tak krásně a zároveň smutně pravdivá. Jsem moc ráda, že jsem měla možnost si ji přečíst.
Skvela kniha, ktera se cte sama. Velke diky za ni! Neni to rozhodne dalsi kniha s teorii o lidech s PAS. Jako rodic ditete s AS jsem vdecna za popis situaci, pocitu deti i rodicu, moznost ztotozneni se, moznost citit se normalne, dovolit si zaplakat. Pribehy jsou svizne psane a ctive, s nadszakou a nadhledem a humorem. Moc doporucuji jak rodicum deti s postizemim, tak lidem v jejich okoli, kteri chteji nahlednout a pochopit nektere malo citelne nebo nestandardni situace.
Tak jsem to četla. Říkala jsem si, že je to fakt smutné a kruté, takový osud, že bych takové věci neměla číst. Najednou jsem se přistihla, že se směju - byla tam totiž nějaká vtipná pasáž. A říkala jsem si, že bych se takovým věcem vůbec neměla smát. A hlavně že bych to měla už přestat číst! Najednou jsem byla na konci, prostě jsem se od toho nedokázala odtrhnout. Zajímavé je, že dílo ve mně nezanechalo hořkou pachuť, jak jsem očekávala, ale ani jsem si nijak škodolibě nestrouhala mrkvičku, že ona jo a já ne. Bylo to prostě takové odlehčené vyprávění z extrémně těžkého života. Naučila jsem se zajímavé pojmy a už mám trochu přehled (předtím jsem vážně žila v omylu, že co asperger, to Rayman, teď se stydím).
Kniha se krásně čte. Co se mi na ní nejvíc líbí je její mnohovrstevnatost. Není to jen popis života jedné nadstandardní rodiny.
Celá kniha je prodchnutá specifickým humorem, jde do hloubky, až na dřeň.
Myslím, že tím jak je kniha upřímná a otevřená nabízí čtenáři jen dvě možnosti - bud' ji cele přijmete a nebo ji naprosto nepřijmete, řadím se do té první skupiny.
Tohle čtení není pro bábovky,co si myslí, že autista je ten divný a chytrý "šéldn",ani pro ty,co by tomu malému nevychovanci lupli pár přes zadinku a Vás nahlásili na OSPOD pro zanedbání péče a příliš kontaktní a líné rodičovství.
Žiju se svou smečkou podobný život jako autorka a konečně mám po přečtení hromady knih o autismu a letech samostudia jedinečný vhled do života rodiny, která o autismu mluví z první linie. A má co říct!!!
"Miluji.Miluji svoje děti.Miluji život.Náš život, který bolí."
Knihu zařazuji do osobní top 20 knih o autismu, které bych doporučila rodičům, pediatrum,asistentum a sociálním pracovníkům, kteří s autisty pracují.
Zaroven zařazuji do top 5 osobních knih, které jsou schopné edukovat o autismu i úplného ignoranta.
Tohle bylo opravdu příjemné překvapení. Čekala jsem, že se ne moc náročnou formou dozvím nějaké informace o autismu, (moje znalosti jsou skutečně na úrovni zmíněné na obálce - „ Rejnmen a Šéldn“) a že mě to asi zasáhne i emočně. To se splnilo. Jenže je tam toho víc, například humor. A hlavně je to opravdu hodně dobře napsané, mnohem líp, než jsem očekávala. Oceňuji i autorčinu otevřenost.
Vím, že já bych „jiné“ dítě či děti s takovou grácií jako autorka nezvládla. To je fakt.
Je skvělé, že dnes už víme, že autisté nejsou nevychovaní, zlí, hloupí či kdoví co ještě. Jenže cesta k tomu, abychom se naučili s nimi žít a přijmout je ještě dlouhá. Kéž by se podařilo dostat všechny na nejvyšší možnou úroveň a v rámci jejich možností je zařadit do společnosti. Ne u všech to jde lehce. Ale pozor, nejde o výkon. Ono by bohatě stačilo, kdyby autisté a postižení byli spokojení a pokud možno šťastní.
Podle vyprávění je starší autorčin syn hodně chytrý a ani ten „papírově mentálně postižený“ se mi nezdá „hloupý“, zkrátka je jiný a nevejde se do tabulek.
A nezajímavější citáty“
„Chyby jsou hnojivem duše“
„Není takový problém přijmout své postižené dítě jako přijmout společnost, která ho nepřijímá.“
Trochu odlehčím. Zatím dávám 4 *, protože přece není „normální“, aby nějaká knížka měla 100% , tedy víc, než moje nejoblíbenější knížky. Až se tady objeví další hodnocení, tu hvězdu přidám.
Tak už je tam pátá hvězda.
Kniha, kterou psal sám život...a také to , že ať je život jakkoli těžký je dobré ho brát s humorem, což Eliška, která je velká bojovnice, evidentně dělá. A tak se i v podstatě smutný příběh mění na velmi hezké čtení, které Vás nutí k smíchu a uvědomění si, že děti, ať mají jakékoli potřeby, jsou úplně to nejvíc na světě a rodiče za ně budou bojovat jako lvi do posledního dechu. A taky se po přečtení knihy budete chtít se usadit úplně mimo civilizaci :-)
Jako nadšená čtenářka blogu jsem se knihy nemohla dočkat, i když jsem se trochu bála, že v ní najdu maličko upravené blogové příběhy a třeba jednu kapitolu jako překvapení. Příběhů z blogu se, samozřejmě, dočkáte, ale jinak má knihu obrovskou nadstavbu a přesah. Doslova vás vcucne do světa autismu se všemi jeho víry a temnými zákoutími, ale pak zase vyplavete na povrch s nadšeně se smějete nahlas v metru a lidi nechápou proč :-) Vtipnou a nenásilnou formou se vám dostane edukace, co to ten autismus vlastně je, jaké jsou jeho formy, možnosti pomoci, ale i jak se cítí sourozenci a prarodiče autistických dětí. Nahlédnete i do hlubin zoufalství a negativních pocitů, ale vše autorka podává s humorem, místy černým jako boty, ale o to je vše autentičtější. Přeji, ať se knížce daří a doporučuji jí k přečtení :-)
Těšila jsem se na tuto knížku několik měsíců před jejim vydanim a hned po precteni první kapitoly jsem se od knížky nemohla hnout. Četla jsem to jedním dechem. Kolik obtizi rodina zazila a jak s obdivuhodnym nadhledem a svým humorem to vsechno Eliška řešila... Jak nepropada pesimismu a naopak vsemu se zvednutou bradou čelí... Jak vycerpana dál funguje, protože musí... Jak vnitrne sice prožívá negativni emoce, ale nemuze se z toho hroutit... Jak zazivaji i hezké rodinne chvíle, ktere lze vidět na pripojenych rodinnych fotorafii... Jak se niceho nebojí a zkousi s manželem nové věci... Jak popisuje denni problémy a zážitky, její myšlenky, ale i citace z odborné literatury. Jakou má skvělou oporu v manzelovi... Vtipné a trefne obrázky celou knížku hezky doplnuji.
Moc ráda jsem ji koupila svým blizkym k Vánocům, protože tuto rodinu stojí za to podpořit a její životní příběh rozšířit
Je pro mě navic ctí být součástí této knížky
PS: pokud jste stejně nepozorni jako já, není to, že na autismus platí jedine "ANtibiotika", jak jsem si několik let myslela ale jde o "AUtibiotika"
Knihu jsem právě dočetla. Přiznávám, že jsem si ji musela dávkovat, některá témata na mě byla příliš silná a nemohla jsem chvíli číst dále.
Kniha je čtivá, moc se mi líbí, že kromě vlastního textu jsou zde hlášky dětí, kresby od Kristýny Stojíspěstí a fotografie ze soukromého archivu autorky.
Obdivuji autorku, která má naloženo více než většina lidí, k životu přistupuje s láskou a občasným šílenstvím, které je ale pochopitelné - kdo z nás občas nešílí ze života kolem nás :)
Každopádně knihu velmi doporučuji všem, kteří chtějí zjistit, jak to funguje v jedné ne standardní rodině.
“Miluji náš život. Náš živit, který bolí.”
Krásná, moudrá a laskavá žena s černým humorem sobě vlastním popisuje každodenní život s dvěma postiženými dětmi. Syrově, při čtení knihy pláčete, zatínáte zuby a vzápětí zjistíte, že se smějete spolu s autorkou, protože se vám v tom všem marastu konečně podařilo najít něco krásného …
Na autismus jedině autibiotika
Knihu jsem měla poměrně dlouho rozečtenou, protože se mi sešlo více věcí a občas mi stačil jeden dva příběhy a musela jsem si nechat čas na zpracování.
Setkání s Eliškou Antošovou nebylo mé první, autorka už dlouhodobě píše příspěvky na svůj blog, kde vtipně představuje svůj život se dvěma chlapci autisty a jejich mladší "normální" sestřičkou.
Když mi kniha přišla, věděla jsem přibližně, co mě čeká, ale i tak musím říct, že mě některé části knihy doopravdy zasáhly a některé mě i rozbrečely. Je velmi obdivuhodné, jak to autorka zvládá a ještě k tomu dokáže psát vtipné poselství. Poselství, které je nejen pro lidi, kteří jsou na tom podobně jako ona, ale i poselství pro ostatní. Pro ty co nikdy ve svém okolí neměli postiženého, aby se zamysleli nad absurdnostní některých prohlášení či činu.
Příběhy jsou krátké a vždy zde máte přesně napsané, kolik je zrovna dětem. Jedná se události z běžného života, kdy jde s dítětem do školky/školy nebo nakupovat. Ale život s autistou není obyčejný, třeba jen musíte jet jiným dopravním prostředkem a problém je na světě. Eliška nám vše podává s humorem a v knize najdete krásně a výstižné kresby, které odpovídají situacím.
Rozhodně všem mohu knihu jen a jen doporučit k přečtení, protože se nejspíš dozvíte něco nového a možná vám to i pomůže se na tuhle problematiku dívat jinýma očima.
⭐ 5/5