Na ceste
Jack Kerouac
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/130602/na-ceste-130602.jpg
4
2222
2222
Román Na ceste je základným literárnym odkazom bítnického hnutia, generačnou výpoveďou príslušníka tej skupiny mládeže, ktorá po svojom reagovala na situáciu koncom štyridsiatych a začiatkom päťdesiatych rokov, keď Amerika prechádzala štádiom vrcholnej hospodárskej stability, ale začínali sa prejavovať choroby toľko vychvaľovanej americkej civilizácie. Bítnici odmietli ideál mladého úspešného Američana s jeho nalinajkovaným a pevným cieľom a dali sa cestou protestu, úteku od civilizačných vymožeností smerom k akémusi modernému primitivizmu. Istotu budúcnosti nahrádzali zintenzívneným prežívaním prítomnosti. Týmto sú poznamenané aj cesty hrdinu po USA, tvoriace hlavnú líniu rozprávania. Do extázy vyvolanej novými zážitkami sa však mieša aj nostalgia spôsobená uvedomovaním si bezvýchodiskovosti takéhoto úteku. V autobiografickej výpovedi vystupuje Allen Ginsberg ako Carlo Marx, William Burroughs ako Bull Lee, John Clellon Holmes ako Tom Saybrook, Herbert Huncke ako Elmer Hassel, Neal Cassady ako Dean Moriarty. Len málokomu se podarí napísať "bibliu". Kultovú knihu, ktorá zásadne zasiahne do života a názorov celej jednej generácie. Kerouackovi sa to podarilo.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , Slovenský spisovateľOriginální název:
On the Road, 1957
více info...
Přidat komentář
Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.
Na vydání, které vlastním, jsou zezadu výroky Davida Bowieho a Boba Dylana. I když na podobné plácání se po zádech ve stylu "kniha roku podle New York Times" jsem víceméně alergický, zde se mi vyjádření zmíněných hodí. Jeden z nich o Na cestě prohlásil, že mu kniha změnila život. A mně vlastně taky, protože jsem si téměř jistý, že knih od takzvané beatnické generace se už pokusím nedotknout ani pohledem.
Mám k tomu zcela jednoduchý důvod. Kerouac na téměř čtyřech stovkách stran jede v podobě Sala Paradise z New Yorku do San Franciska. Potom jede ze San Franciska do New Yorku, aby, světe div se, jel zase zpátky. Na konci knihy přijde změna, nejede se do "Friska", ale do Mexika. Společnost mu dělá postava Deana Moriartiho - absolutně nevázaného, nemyslícího maniakálního požitkáře, pro kterého je jediným smyslem života hledat TO. Společně s dalšími šedavými, v jednu hromadu splývajícími a plochými postavami se dostávají do nudných, obyčejných situací běžných pro socky let padesátých. Obyčejnost by byla v pořádku, Hrabal je toho perfektním důkazem, nicméně Kerouac až na pár světlých momentů nepřidá ani zbla autorské invence nebo poetičnosti.
Věřím a chápu, že v padesátých letech šlo o něco pro tehdejší generaci geniálního, vypovídajícího, s čím se myšlenkově blízce potkávali. Pro mě Kerouac vytvořil ekvivalent padesátihodinového rodinného videa o cestě sem a tam, na které vás nutí koukat vaši vzdálení příbuzní, již vás ani za mák nezajímají, a melou o tom samém a vlastně o jednom velkém prázném nic.
Nečekejte katarzi, vrcholení nebo dokonce uzavření narativu, vývoj postav a změny jejich názorů v důsledku prožitého, jen dlouhou nudu.
Noo tak tohle nebyl můj šálek kávy, četla jsem ji jako povinnou četbu k maturitě a absolutně mě nechytla, vždycky jsem ji četla násilím. Pro mě to byla prostě strašná nuda a přijdu si jako mimozemšťan, protože hromada lidí ji miluje. Ale co se dá dělat, když člověku nesedne, tak mu prostě nesedne.
Dovolím si citovat z doslovu: "Opatřil si několik desítek metrů dlouhou roli papíru, nasadil ji do psacího stroje, a spontánně chrlil na papír vše co ho napadlo."
Děj za 400 stran procestuje celou Ameriku, plyne neuvěřitelně svižně, nezastaví se. Sám jsem četl knihu pro rozšíření si obzorů. Rozumím nutkání prožívání života naplno skrze drogy, milenky a dobrodružství.. otázka je jaká je vlastně finální poenta? Z nadšení žít se stává útěk před realitou. Myslím, že kniha obsahuje jakýsi zvláštní zármutek, který nejdříve nelze spatřit, ale postupně se prohlubuje s každou stranou.
Knihu doporučuji ať už na nakládání se životem máte jakýkoli názor.
Je to kniha své doby. Myslím, že stojí za to přečíst si, jak přemýšlela jiná generace. Já jsem ji poslouchala, když jsem sama chodila přírodou. Je to fajn i proto, že když mě něco zaujalo, nic mi neuteklo, protožee v knížce děj volně plyne, ale vy na něm nemusíte ulpívat. Takže jsem si to užila. Nicméně je to spíš rozšiřování obzorů a zpestření výletů, není to moderní knížka, takže současného čtenáře tak moc za srdce nevezme.
Kniha mě opravdu nadchla. Je to první kniha beat generation, kterou jsem četla. Teď se snažím posbírat všechny knihy beatníků.
Uf, kde začít?
Největším neštěstím pro knihu, potažmo jejího autora, je její zařazení do školního kánonu povinné literatury. Díky výuce pak člověk zakopne o celou řadu knih, některé mu utkví v paměti a rozhodne se je přečíst. Problém je, že už mu většinou neřeknou, jak danou knihu číst, co od ní čekat, nebo čím byla tak speciální, že se dostala až do školních osnov. Člověk pak očekává, že jde skutečně o něco speciálního. A na toto vysoké očekávání čtenář většinou záhy narazí. Na cestě bohužel trpí takovým syndromem. Překvapil mě autorův styl, překvapily mě samotné postavy a jejich jednání, překvapil mě i děj. A nemůžu říct, že vždy v dobrém slova smyslu, v mnohých ohledech je pro mě takový životní styl naprosto cizí, nicneříkající a rozhodně nemám potřebu se v knize hledat. S pousmáním mohu říct, že s ani jednou z postav bych nechtěla cestovat pouhých 10 minut, natož tak celé dny jakýmkoli dopravním prostředkem. Zároveň mi jejich životy přišly natolik neuvěřitelné, že mě zajímalo, co bude dál. Žasla jsem, s jakým klidem Sal a jeho kamarádi čelili nejistotám, přizpůsobovali se nejrůznějším situacím, jak vnímali krajinu, kterou projížděli, lidi, které míjeli, ať už to bylo způsobeno drogami nebo šlo o ničím nepovzbuzené prožitky, právě tohle byly ty nejkrásnější části knihy. Mrzí mě, že jsem už od začátku neseděla u mapy, nesledovala cesty, po kterých jeli dlouhé hodiny přes celý kontinent, nepouštěla si hudbu, kterou poslouchali v barech, na večírcích. V mnoha ohledech kniha rozbila mou představu o době pozdních 40. let v USA, respektive doplnila ji o další kousíček.
Když to shrnu, kniha ve mně zanechala rozporuplný pocit a přesvědčení, že si ji za pár let přečtu znovu a pak až se rozhodnu, kolik hvězdiček jí udělím. Doufám, že za pár let ji už budu číst s větším rozhledem o tom, co se psalo do té doby, a v čem se Na cestě liší, o kulturní historii USA apod., protože v tom je nejspíš ta pointa.
Už po prvej kapitole som si v duchu prirovnala túto knihu k Salingrovmu románu - Kto chytá v žite. Neočakávala som teda nijaký dej, príbeh, myšlienku. Nemýlila som sa, bol to len tak, po americky plynúci čas rokov päťdesiatych. Obsah pripomína časy hippies. A ako audio som si ho nechala do ucha čítať len tak, pre zábavu. Občas som sa aj uchechtla, najmä pred záverom, keď čítajúci napodobňoval koncert saxofónu.
citát: " Byl jsem mladej spisovatel a potřeboval jsem zvednout kotvy. Vím, že tam kdesi podél patníků budou holky a vize a všechno. Vím, že tam podél patníků mi někdo podá perlu."
Vzhledem k tomu, že kniha neměla nejlepší hodnocení, neměla jsem do čtení chuť...ale číst jí v létě, v době dovolených a tak trochu jiného rozpoložení, má něco do sebe. Zavzpomínáte na svoje 'cesty' a přátele, které jste v životě poznali. Nakonec vůbec nebylo tohle zvláštní dobrodružství špatnou volbou. Snad jen opět chyby v českém textu kazily zážitek, ale to už se bohužel stává pravidlem.
Knihu hodnotím jako naprostou šílenost a velké zklamání. Můžu si za to ale sama, vzhledem k tomu, že jsem měla přehnaná očekávání. Knihu jsem mockrát viděla ve všemožných žebříčcích top knih, které by měl za život přečíst každý, a proto jsem si představovala skvost. Co jsem dostala, je však prostá zbytečnost. Vůbec nechápu, proč měl autor potřebu něco takového sepsat. Děj prakticky o ničem a absolutně nesympatické hlavní postavy. Kniha mi nic nedala (a to se stává opravdu jen málokdy), ale času si vzala až až.
Audiokniha ze které se řine touha po cestovní svobodě, po zážitcích, po poznání odříkaného, po radosti z volnosti.
Cesta je uskutečněná touha během niž dojde i na trudnější zážitky nichž mrazí.
Život po poznání mění hodnoty.
Zážitek.
Neskutečný zážitek, šílená jízda. A vlastně za čím? Kniha je takovou časovou smyčkou. Celý příběh je jak na horský dráze. A samozřejmě neskutečně čtivě napsán. Pravdou sice je, že do 1. části knihy jsem se nemohla příliš začíst ale od 2., kde tam natrvalo a fyzicky vystupuje Dean Moriarty a je s ním pořád Na cestě, je to skvělý.
Při čtení mi taky dost pomohla mapa, na které jsem sledovala jejich cestu a města, kterými projížděli.
Nedivím se, že tahle knížka dokázala ovlivnit spoustu lidí...
Moc jsem si chtěl přečíst nějaké dílo z beatnické generace, protože mě fascinovala svojí výstředností, a "Na cestě" je prý něco jako bible tohoto kontroverzního stylu. Začnu pozitivy: jsem rád, že jsem knížku přečetl, není těžké se jí prokousat, autor nepoužívá nějaký extra bohatý styl psaní, jde o nenáročné čtení, u kterého můžete úplně vypnout. Jenže negativum pro mě je právě ta absence děje a fajn, je to popisování opravdových událostí autora, jo, chápu, že opravdové životy mnohdy nejsou tak zajímavé jako životy postav, ale pokud nechtěl zveličovat, pak mohl alespoň mít více talentu a představit čtenářům lepší literární schopnosti. Tohle bylo zkrátka... no, nic moc. K tomu všemu vím, že většina zastupitelů beatnické generace byla ze zámožných rodin a předtím, než se rozhodli ukázat Americe, jak moc umí jít proti jejím zvyklostem, vyluxovali konta rodičů a nechávali se jimi dotovat, ačkoliv to byli oni, kdo se rozhodli vykašlat na studia a pokusit se zařídit si ten "normální" život. To se mi prostě nelíbí. Aspoň ti hippies, kteří na beatnickou generaci navázali, byli více milující a klidnější. Beatníci mi často přišli jako: "Koukejte, jak umím všechno všude zničit." Ne-e. Jsem rád, že jsem si knihu přečetl a mohl tak orazítkovat svoji domněnku, že tento směr je přesně tak na hlavu postavený, jak jsem si myslel, ale otevřít "Na cestě" bych určitě nechtěl.
V této knize je chybou hledat nějaká duchaplná poučení. Je to vysloveně odpočinková četba, která dýchne na člověka volností a svobodou. Děj moc nesviští, ale nakonec jsem se docela bavil.
V životě jsem přečetla mnoho knih. Některé byly dobré (díky bohu za ně!), některé byly špatné, a pak - tramtadadá! - tu byla Na cestě, kniha tak šíleně špatná, že mě přiměla založit si profil zde na Databázi knih. Jsem zvyklá, že kniha nemá buď začátek, nebo prostředek, nebo konec, ale aby neměla ani jedno, to jsem ještě nezažila. Ráda se u knih zamýšlím. Tady jsem se celých tři sta stran zamýšlela, jestli to autor myslí vážně. Tahle agónie, která by si slovo "děj" musela sama hledat ve slovníku, ve mně během čtení vyvolala pocity fyzického odporu. Občas se mi stane, že si s sebou na záchod zapomenu vzít mobil nebo časopis. Návody na zadní straně obou osvěžovačů vzduchu, které tam máme, už umím zpaměti, a i tyto návody jsou proti Na cestě plné napětí, zvratů a prokreslené psychologie postav.
jedna zásadní kniha taková bible beatniku úžasná kniha popisující cesty po USA a Mexika
pro všechny milovníky beatnické literatury povinnost nejen přečíst ale vlastnit
Úžasne nadčasová kniha z ktorej srší sloboda a túžba po nespútanosti a dobrodrúžstve. Príbeh je celkom jednoduchý, ale stále zaujímavý, kvalita je konštantná, pričom výlet do Mexika považujem za vrchol celej knihy. Jazyk je zrozumiteľný, vďaka čomu sa kniha číta pomerne jednoducho.
Kerouac je mi ze všech tvůrců beat generation ten nejbližší. Mísí smutek se štěstím a beznaděj s nadějí. Na rozdíl od jiných "beatníků" o sobě neustále pochybuje a žene se za něčím, co je tak krásné a naplňující, ale zároveň marné a nedosažitelné.
Jack Kerouac je mužem, do kterého jsem potřebovala dozrát. Když jsem byla v prváku na střední, dostal se mi tenhle román do ruky poprvé. Tedy jsem stěží přečetla tři stránky s tím, že je to nesrozumitelné a chaotické. Ve třetím ročníku jsem to s Deanem Moriartym zkusila znovu --- knížku jsem tentokrát úspěšně dočetla --- doslova násilím jsem se drala na konec cesty. Teprve nedávno, když jsem na výtisk narazila v levných knihách, jsem konečně pochopila, proč je tento spisovatel tolik milován dalšími a dalšími generacemi chtivých čtenářů.
Kerouacova touha po dobrodružství a čistá syrovost zážitku z díla přímo čiší. Je to sice neučesaný autor, u kterého občas nevíte která páčka, ale přesně to z něj dělá unikát --- stejně jako ze Salingera nebo Nesse.
Dnes mohu s hrdostí prohlásit, že moje brožovaná kopie románu Na cestě, se mnou cestuje za dobrodružstvím, kam jen může. Dokonce jsem ji přečetla i v angličtině.
Takže ano, chtělo to pár let a hned několik pokusů, ale konečně můžu svatosvatě prohlásit, že Jack Kerouac je můj typ spisovatele, na kterého nedám dopustit. I když se dnes už nedivím, že moje patnáctileté já ničemu z jeho slov nerozumělo.
Štítky knihy
drogy zfilmováno americká literatura cestování Beat generation, beatnici alkohol rozhlasové zpracování podle skutečných událostí cesta, roadtrip tuláctví, bosáctví, vagabundáž
Autorovy další knížky
| 2005 |  Na cestě |
| 1984 | Mag |
| 2008 |  Dharmoví tuláci |
| 2005 | Andělé zoufalství |
| 2009 | A hroši se uvařili ve svých nádržích |
přečteno v letech 1980-81 (opakovaně), hned po vydání v Odeonu (edice GaMA). Bylo mi lehce přes dvacet, posluchačsky jsem jel tvrdě v rockové muzice, měl za sebou silné folkové (protestní) období a začal nakukovat do jazzu. Když k tomu přičtete i vysokoškolské, lehce volnější prostředí, nemohla mě tato zásadní kniha beatnické generace minout. Děj mě velice bavil a těšil jsem se na další a další průsery (pardon ... příhody) hlavních hrdinů.
Pokud by u mě Sal s Deanem tehdy zaklepali, asi bych si sbalil bágl, vyrazil s nimi a bral to jako hold svobodnému životu.
Z dnešního pohledu a optikou současné mladé generace to asi bude méně pochopitelné, ale tehdy nám stačila i takováto kniha k hlubšímu nadechnutí.
Román "Na cestě" mě přivedl i k jiným dílům Jacka Kerouaca, jako "Mag", či "Dharmoví tuláci".
Jak zpívával Wabi Daněk (volně parafrázuji) : "... spolu s Deanem, každý týden, On the Road ..." !