Na ceste
Jack Kerouac
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/205094/mid_na-ceste-cmW-205094.jpg
4
2185
2185
Kultový román a základný kameň bítnickej literatúry. Kniha, ktorú Jack Kerouac napísal už v roku 1951, ale jej pôvodný, necenzurovaný text nebol v tom čase nikto ochotný uverejniť. Kerouac na knihe pracoval ešte ďalších šesť rokov. Svoj divoký, autentický a spontánny text upravil do všeobecne prijateľnej, no nemenej sugestívnej formy. Román Na ceste spôsobil v Amerike konca päťdesiatych rokov kultúrny výbuch a Jack Kerouac sa stal ikonou novej, spontánnej a odtabuizovanej literatúry.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , Artforum (SK)Originální název:
On the Road , 1957
více info...
Přidat komentář
Je to kniha své doby. Myslím, že stojí za to přečíst si, jak přemýšlela jiná generace. Já jsem ji poslouchala, když jsem sama chodila přírodou. Je to fajn i proto, že když mě něco zaujalo, nic mi neuteklo, protožee v knížce děj volně plyne, ale vy na něm nemusíte ulpívat. Takže jsem si to užila. Nicméně je to spíš rozšiřování obzorů a zpestření výletů, není to moderní knížka, takže současného čtenáře tak moc za srdce nevezme.
Kniha mě opravdu nadchla. Je to první kniha beat generation, kterou jsem četla. Teď se snažím posbírat všechny knihy beatníků.
Uf, kde začít?
Největším neštěstím pro knihu, potažmo jejího autora, je její zařazení do školního kánonu povinné literatury. Díky výuce pak člověk zakopne o celou řadu knih, některé mu utkví v paměti a rozhodne se je přečíst. Problém je, že už mu většinou neřeknou, jak danou knihu číst, co od ní čekat, nebo čím byla tak speciální, že se dostala až do školních osnov. Člověk pak očekává, že jde skutečně o něco speciálního. A na toto vysoké očekávání čtenář většinou záhy narazí. Na cestě bohužel trpí takovým syndromem. Překvapil mě autorův styl, překvapily mě samotné postavy a jejich jednání, překvapil mě i děj. A nemůžu říct, že vždy v dobrém slova smyslu, v mnohých ohledech je pro mě takový životní styl naprosto cizí, nicneříkající a rozhodně nemám potřebu se v knize hledat. S pousmáním mohu říct, že s ani jednou z postav bych nechtěla cestovat pouhých 10 minut, natož tak celé dny jakýmkoli dopravním prostředkem. Zároveň mi jejich životy přišly natolik neuvěřitelné, že mě zajímalo, co bude dál. Žasla jsem, s jakým klidem Sal a jeho kamarádi čelili nejistotám, přizpůsobovali se nejrůznějším situacím, jak vnímali krajinu, kterou projížděli, lidi, které míjeli, ať už to bylo způsobeno drogami nebo šlo o ničím nepovzbuzené prožitky, právě tohle byly ty nejkrásnější části knihy. Mrzí mě, že jsem už od začátku neseděla u mapy, nesledovala cesty, po kterých jeli dlouhé hodiny přes celý kontinent, nepouštěla si hudbu, kterou poslouchali v barech, na večírcích. V mnoha ohledech kniha rozbila mou představu o době pozdních 40. let v USA, respektive doplnila ji o další kousíček.
Když to shrnu, kniha ve mně zanechala rozporuplný pocit a přesvědčení, že si ji za pár let přečtu znovu a pak až se rozhodnu, kolik hvězdiček jí udělím. Doufám, že za pár let ji už budu číst s větším rozhledem o tom, co se psalo do té doby, a v čem se Na cestě liší, o kulturní historii USA apod., protože v tom je nejspíš ta pointa.
Už po prvej kapitole som si v duchu prirovnala túto knihu k Salingrovmu románu - Kto chytá v žite. Neočakávala som teda nijaký dej, príbeh, myšlienku. Nemýlila som sa, bol to len tak, po americky plynúci čas rokov päťdesiatych. Obsah pripomína časy hippies. A ako audio som si ho nechala do ucha čítať len tak, pre zábavu. Občas som sa aj uchechtla, najmä pred záverom, keď čítajúci napodobňoval koncert saxofónu.
citát: " Byl jsem mladej spisovatel a potřeboval jsem zvednout kotvy. Vím, že tam kdesi podél patníků budou holky a vize a všechno. Vím, že tam podél patníků mi někdo podá perlu."
Vzhledem k tomu, že kniha neměla nejlepší hodnocení, neměla jsem do čtení chuť...ale číst jí v létě, v době dovolených a tak trochu jiného rozpoložení, má něco do sebe. Zavzpomínáte na svoje 'cesty' a přátele, které jste v životě poznali. Nakonec vůbec nebylo tohle zvláštní dobrodružství špatnou volbou. Snad jen opět chyby v českém textu kazily zážitek, ale to už se bohužel stává pravidlem.
Knihu hodnotím jako naprostou šílenost a velké zklamání. Můžu si za to ale sama, vzhledem k tomu, že jsem měla přehnaná očekávání. Knihu jsem mockrát viděla ve všemožných žebříčcích top knih, které by měl za život přečíst každý, a proto jsem si představovala skvost. Co jsem dostala, je však prostá zbytečnost. Vůbec nechápu, proč měl autor potřebu něco takového sepsat. Děj prakticky o ničem a absolutně nesympatické hlavní postavy. Kniha mi nic nedala (a to se stává opravdu jen málokdy), ale času si vzala až až.
Audiokniha ze které se řine touha po cestovní svobodě, po zážitcích, po poznání odříkaného, po radosti z volnosti.
Cesta je uskutečněná touha během niž dojde i na trudnější zážitky nichž mrazí.
Život po poznání mění hodnoty.
Zážitek.
Neskutečný zážitek, šílená jízda. A vlastně za čím? Kniha je takovou časovou smyčkou. Celý příběh je jak na horský dráze. A samozřejmě neskutečně čtivě napsán. Pravdou sice je, že do 1. části knihy jsem se nemohla příliš začíst ale od 2., kde tam natrvalo a fyzicky vystupuje Dean Moriarty a je s ním pořád Na cestě, je to skvělý.
Při čtení mi taky dost pomohla mapa, na které jsem sledovala jejich cestu a města, kterými projížděli.
Nedivím se, že tahle knížka dokázala ovlivnit spoustu lidí...
Moc jsem si chtěl přečíst nějaké dílo z beatnické generace, protože mě fascinovala svojí výstředností, a "Na cestě" je prý něco jako bible tohoto kontroverzního stylu. Začnu pozitivy: jsem rád, že jsem knížku přečetl, není těžké se jí prokousat, autor nepoužívá nějaký extra bohatý styl psaní, jde o nenáročné čtení, u kterého můžete úplně vypnout. Jenže negativum pro mě je právě ta absence děje a fajn, je to popisování opravdových událostí autora, jo, chápu, že opravdové životy mnohdy nejsou tak zajímavé jako životy postav, ale pokud nechtěl zveličovat, pak mohl alespoň mít více talentu a představit čtenářům lepší literární schopnosti. Tohle bylo zkrátka... no, nic moc. K tomu všemu vím, že většina zastupitelů beatnické generace byla ze zámožných rodin a předtím, než se rozhodli ukázat Americe, jak moc umí jít proti jejím zvyklostem, vyluxovali konta rodičů a nechávali se jimi dotovat, ačkoliv to byli oni, kdo se rozhodli vykašlat na studia a pokusit se zařídit si ten "normální" život. To se mi prostě nelíbí. Aspoň ti hippies, kteří na beatnickou generaci navázali, byli více milující a klidnější. Beatníci mi často přišli jako: "Koukejte, jak umím všechno všude zničit." Ne-e. Jsem rád, že jsem si knihu přečetl a mohl tak orazítkovat svoji domněnku, že tento směr je přesně tak na hlavu postavený, jak jsem si myslel, ale otevřít "Na cestě" bych určitě nechtěl.
V této knize je chybou hledat nějaká duchaplná poučení. Je to vysloveně odpočinková četba, která dýchne na člověka volností a svobodou. Děj moc nesviští, ale nakonec jsem se docela bavil.
V životě jsem přečetla mnoho knih. Některé byly dobré (díky bohu za ně!), některé byly špatné, a pak - tramtadadá! - tu byla Na cestě, kniha tak šíleně špatná, že mě přiměla založit si profil zde na Databázi knih. Jsem zvyklá, že kniha nemá buď začátek, nebo prostředek, nebo konec, ale aby neměla ani jedno, to jsem ještě nezažila. Ráda se u knih zamýšlím. Tady jsem se celých tři sta stran zamýšlela, jestli to autor myslí vážně. Tahle agónie, která by si slovo "děj" musela sama hledat ve slovníku, ve mně během čtení vyvolala pocity fyzického odporu. Občas se mi stane, že si s sebou na záchod zapomenu vzít mobil nebo časopis. Návody na zadní straně obou osvěžovačů vzduchu, které tam máme, už umím zpaměti, a i tyto návody jsou proti Na cestě plné napětí, zvratů a prokreslené psychologie postav.
jedna zásadní kniha taková bible beatniku úžasná kniha popisující cesty po USA a Mexika
pro všechny milovníky beatnické literatury povinnost nejen přečíst ale vlastnit
Úžasne nadčasová kniha z ktorej srší sloboda a túžba po nespútanosti a dobrodrúžstve. Príbeh je celkom jednoduchý, ale stále zaujímavý, kvalita je konštantná, pričom výlet do Mexika považujem za vrchol celej knihy. Jazyk je zrozumiteľný, vďaka čomu sa kniha číta pomerne jednoducho.
Kerouac je mi ze všech tvůrců beat generation ten nejbližší. Mísí smutek se štěstím a beznaděj s nadějí. Na rozdíl od jiných "beatníků" o sobě neustále pochybuje a žene se za něčím, co je tak krásné a naplňující, ale zároveň marné a nedosažitelné. Přesto ve svém hledání nepolevuje a znovu a znovu se na onu cestu vydává.
Jack Kerouac je mužem, do kterého jsem potřebovala dozrát. Když jsem byla v prváku na střední, dostal se mi tenhle román do ruky poprvé. Tedy jsem stěží přečetla tři stránky s tím, že je to nesrozumitelné a chaotické. Ve třetím ročníku jsem to s Deanem Moriartym zkusila znovu --- knížku jsem tentokrát úspěšně dočetla --- doslova násilím jsem se drala na konec cesty. Teprve nedávno, když jsem na výtisk narazila v levných knihách, jsem konečně pochopila, proč je tento spisovatel tolik milován dalšími a dalšími generacemi chtivých čtenářů.
Kerouacova touha po dobrodružství a čistá syrovost zážitku z díla přímo čiší. Je to sice neučesaný autor, u kterého občas nevíte která páčka, ale přesně to z něj dělá unikát --- stejně jako ze Salingera nebo Nesse.
Dnes mohu s hrdostí prohlásit, že moje brožovaná kopie románu Na cestě, se mnou cestuje za dobrodružstvím, kam jen může. Dokonce jsem ji přečetla i v angličtině.
Takže ano, chtělo to pár let a hned několik pokusů, ale konečně můžu svatosvatě prohlásit, že Jack Kerouac je můj typ spisovatele, na kterého nedám dopustit. I když se dnes už nedivím, že moje patnáctileté já ničemu z jeho slov nerozumělo.
U On The Road je myslím mnohem silnější poselství, životní styl a jakýsi apel na čtenář, aby se chopil sebereflexe a zhodnotil zda-li jím vybraný život je skutečně to, co chce žít, nebo se jen snaží držet řad, který mu jsou vytyčeny. Mě se kniha upřímně četla velmi těžce a konec jsem úplně vynechal, každopádně myslím, že je potřeba nahlížet na tuto knihu trochu jinak, pokud jej chce člověk plně docenit. Je důležité poukázat na to, že Beats žili v době, kdy na jejich hlavu mohla kdykoliv spadnout atomová bomba, tudíž nějaký budování statusu a kariéry nehrálo roli, na to byli příliš chytří - hlavní poselství je dle mého "catching feelings". Žij jako by na tebe měla druhý den spadnout bomba, novelty seeking, zkus nepoznané, stopuj, zakus sex s neznámým chlapem i když na tebe doma možná čeká manželka, zdroguj se do němoty a pak o tom tripu napiš, lidi to bude zajímat. Beats je zkrátka tak rozporuplný movement, že se mně hlava ještě stále točí - a řekl bych, že je zde potřeba pořádně rozfiltrovat zásadní cennosti beatníků, rozhodně se nesnažit vidět vzor, avšak inspirace v určitých kruzích a jejich dopad na kulturu a umělce je unikátní a revoluční. -- takže díky Bohu za ně.
Byli volní, byli svobodní, pravděpodobně prchali před jednotvárností a šedí života pozemského ....při extatickém popisu “bop”ové kapely jsem si zavzpomínal na “čaje” v osmdesátkach, na chvíli jsem pohlédl zpět do bezstarostných studentských let...kniha plyne volně jako divoká řeka ...nicméně jsem měl po celou dobu pocit že prchali sami před sebou a fakt by mě zajímali jejich vlastní niterné pocity ?
Tohle je přesně dobrodružství podle mého gusta! Amerika, nepatetická Amerika nutno poznamenat, špinaví chlapi a protloukání se od ničeho k ničemu. Ta kniha je podle mě především o svobodě, kterou potřebujeme v dnešní době možná víc než kdy dřív právě proto, že se dobrovolně uvrhujeme do nesvobody v rámci rodin, zaměstnání a vztahů. Tzv. Beat Generation mě formovala a tahle kniha byla první z tého várky. Sice není moc obratně napsaná, ale chybu je možné hledat v překladu.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura cestování Beat generation, beatnici rozhlasové zpracování podle skutečných událostí cesta, roadtrip tuláctví, bosáctví, vagabundáž
Autorovy další knížky
| 2005 |  Na cestě |
| 1984 | Mag |
| 2008 |  Dharmoví tuláci |
| 2005 | Andělé zoufalství |
| 2009 | A hroši se uvařili ve svých nádržích |
Dovolím si citovat z doslovu: "Opatřil si několik desítek metrů dlouhou roli papíru, nasadil ji do psacího stroje, a spontánně chrlil na papír vše co ho napadlo."
Děj za 400 stran procestuje celou Ameriku, plyne neuvěřitelně svižně, nezastaví se. Sám jsem četl knihu pro rozšíření si obzorů. Rozumím nutkání prožívání života naplno skrze drogy, milenky a dobrodružství.. otázka je jaká je vlastně finální poenta? Z nadšení žít se stává útěk před realitou. Myslím, že kniha obsahuje jakýsi zvláštní zármutek, který nejdříve nelze spatřit, ale postupně se prohlubuje s každou stranou.
Knihu doporučuji ať už na nakládání se životem máte jakýkoli názor.