Na cestě
Jack Kerouac
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/3046/bmid_na-ceste-vAZ-3046.jpg
4
2222
2222
Román z roku 1957, který autorovi přinesl obrovskou popularitu i uznání kritiky a učinil z něj legendu. Kerouac zde nachází své osudové téma i vlastní hlas a metodu: horečně chrlený text odráží autenticitu svobodného života, nesvazovaného konvencemi průměrnosti. Takový život a lidé, kteří jej dovedou žít, jsou pro něj ideálem, jejž se neustále pokouší naplnit a zachytit v postavách svých knih. Na cestě je strhující a přesvědčivý amalgám fikce a autobiografických prvků, dodnes inspirující čtenáře k nalézání vlastní svobodné cesty.... celý text
Přidat komentář
Tato klasika mě opravdu nenadchla, nudně popsaných několik cest přes Státy, kde by mi bohatě stačila jen jedna, celé takové zmatené, jako by to vykládal úplně ožralý chlápek barmanovi a ten ze slušnosti poslouchal. (Pak jsem se dočetla, že on to Kerouac napsal pod parou. Tak to bylo poznat.) Něco jsem si z toho odnesla - popis atmosféry a života poválečných Spojených státu a pohled postav na jinou kulturu a život, když dojeli do Mexika. To ale mohlo být o 200 stran kratší. Nevzdávám knihy před koncem, aby mi svědomí dovolilo hodnotit, ale tady jsem s tím v pětině nesekla jen kvůli čtenářské výzvy.
Jsou tu vcelku rozporuplné komentáře - kniha opravdu nemá extra děj - jen čtenáře vede po cestě ... divoké, nespoutané a vedoucí k boření konvencí...
A záleží na čtenáři, co si z této knihy odnese - a já říkám : co jiného patří k mládí, než svoboda, cestování, poznávání / i v dobrém i špatném smyslu /
Kdy to chcete prožít ? Než vás život spoutá povinnostmi a konformitou ?
Za mě určitě ano - generace beatniků je mi blízko ...
Nechápu. Celou dobu se nic nedělo, postavy byly na ránu, cestování naprosto o ničem, styl psaní mi absolutně nesedl a nepřišel mi ani za mák dobrý. Dočetla jsem s velkým sebezapřením kvůli tomu, že je to velmi oceňovaná kniha. Za mě zbytečná ztráta času.
Rauvolf se s těžkým úkolem popasoval slušně a tuhle kultovní jízdu přeložil parádně, ale Kerouacovy rozsochaté kecy stejně mnohem líp vyznívají v Jackově druhém jazyce -- v angličtině.
Kerouac při psaní propotil všechna trička a sušil je na prádelní šňůře natažené přes celý NY apartmán. Voda se odpařila, aromatická esence ovšem zůstala. Jakmile se nelepily na kůži, šup s nimi zpátky do hry, pach nepach.
Podobně živočišná je celá knížka. Představte si, že takhle trajdáte mezi horami a řekami. Pak se zatáhne a než se nadějete, vehementně chčije. Za pát minut vám žbluňká v botách a nemáte náhradní fusekle.
Buď začnete kňourat, že jste si to celé představovali jinak, nebo prostě odkopnete bagančata, sundáte ponožky a bahnem čvachtáte radostně a bosky.
Podobná je tahle knížka. Chce po vás pouze to, abyste se oprostili od všech představ o vandrování duše literárním světem. Kdo tohle dokáže, čeká ho skvělá jízda.
Prve bych ráda zdůraznila, že tuto knihu jsem měla ve škole učiteli stále opěvovanou, jak je úžasná. K jejímu přečtení jsem se ovšem nutila asi 5x, protože pokaždé mě odradila hned první stránka, kde je hned asi 50 jmen postav (s nadsázkou) a při pomyšlení, že minimálně ještě jednou tolik bude v té knize hrát nějakou roli, se mi dělalo mdlo. No nakonec mi přijde, že mě dílo dosti ovlivnilo ve vnímání světa a tak nějak mě právě tato kniha nakopla k cestování, trempování a zvedlo mi hladinu spontánnosti, za což jsem neskutečně vděčná... :)
Trochu únavná kniha, ve které se nic moc neděje, hlavní hrdinové se potulují odnikud nikam po Americe a prožívají zážitky ve stylu "párty, kamarádi a ženy". Po čase začne vše trochu splývat dohromady a moc jsem se v tom neorientoval. Bylo mi v zásadě jedno, s jakou ženou zrovna hlavní hrdina spí a v jakém státě USA se nachází, všechno bylo velmi podobné.
Žádná katarze na závěr se moc nekoná (i když na konci si část lidí uvědomí, že jedna z hlavních postav je prostě nezodpovědný kretén).
Dřív asi knihu čtenáři milovali, kvůli pocitu svobody, nezávislosti a neukotvenosti na konvencích, ale co bylo šokující a obdivuhodné kdysi, je nyní víceméně běžné. Kdo z nás někdy nejel na nějaký road trip s pár korunami v kapse?
Kniha mě obecně moc nezaujala, kdyby nebyla tak slavná, tak bych ji asi nedočetl.
No musím říci, že první co mě na této knize zarazilo, byla doba, kdy byla napsaná. tato kniha o víc jak deset let předběhla dobu, o které píše.
Ano bavíme se o hipies, kteří v té době, ale ještě jako slušňáčci navštevovali školu a doma vykonávali poslušně co museli.
Autor prostě píše o době, která ve velkém teprve příjde, ale najdou se samozřejmě jedinci, kteří jdou vždy proti proudu. Což je i v této knížce.
Samozřejmě lze namítnout, komu by se nelíbilo, vzít pár dolarů a vyrazit na cesty, nekoukat co bude zítra, za týden, prostě žít jenom dneškem. Jo to přece nezní vůbec špatně, ale bude to i za rok, dva pravda ? To si nemyslím, prostě nějaký řád, je potřeba mít.
Co se mě líbilo, byli ty směšné částky za benzín, jídlo, prostě za cokoli. To snad ani není možné vyrazíte s 50 dolary v kapse a žijete z ních 14 dní, ale nejenom to, ale projedete polovinu spojených států. Ano pak příjde vystřízlivění, peníze dojdou, nemáte co jíst, co pít, co kouřit ( myšleno trávu) a kamarádi na Vás čekají za dalších 1000 km.
Na druhou stranu to volnomyšlenkářství, které je zde představováno v době, kdy to nebylo celonárodní hnutí, no to byl teda slušnej vodvaz.
Nevím jestli tu knihu můžete vidět pouze černobíle, tedy milovat nebo nenávidět, já jsem asi ten průměr někde mezi, ten , kterým autor pohrdá, bez vyhranění, plnící cíle, které si vytknul, nebo mu byli vytknuty...
Tenhle styl psaní mi nesedí,měl jsem co dělat,abych knihu dočetl a určitě se k ní už nevrátím.
Za mě jedna z nejpřeceňovanějších knih vůbec. Nuda nuda, šeď šeď a hlavní hrdina extrémně nesympatický floutek. Kerouacova "specifická" typografie už je jen poslední kapkou k nečtivosti.
Dočteno s největším sebezapřením.
Díky téhle knize jsem si zamiloval beatnickou generaci a pokračoval ve studiu jejich děl. Kniha je čtivá, plná energie a hlavně zapomenete na okolí a máte pocit, že se s Nealem Cassadym vezete v nové Hudsonu napříč padesátkovou Amerikou
Musím říct, že od této kultovní beatnické knihy jsem čekal mnohem víc, než jen popis bezcílné cesty, party s kamarády, drog a orgií. Touhu po svobodě chápu, ale zpracování mi nepřišlo chytlavé ani čtivé.
Tak tohle bylo něco úžasnýho. Vzhledem k tomu, že se k této knize všeobecně objevují spíše negativní recenze, jsem neměla moc velká očekávání, nicméně nakonec jsem byla převelice překvapená. Musím říct, že naprosto chápu rozpolcené názory k této knize. Je jasné, že se kniha nemůže líbit všem - žádná kniha nemůže, taková kniha prostě neexistuje - ono spíš záleží na tom, co od této knihy očekáváte. Pokud je to příběh, který bude mít děj, gradaci a srdceryvný konec, pak je jasné, že budete zklamaní. Pokud ale čekáte to jediné, co kniha vlastně může nabídnout - cestu, pak si to zamilujete. Tato kniha totiž ani nevznikla proto, aby ji někdo pochopil, nebo miloval. Vznikla proto, aby vás stáhla s sebou. U mě se jí to podařilo - hned od samého začátku jsem měla pocit, jako by mě Jack chytil za ruku a já ho tak doprovázela po celou dobu. Šíleně moc mě pobavily veškeré historky ze života různých lidí, uvědomila jsem si, že každý člověk, bez ohledu na sociální třídu, národnost, zájmy, pohlaví (atd,atd) může mít taky vcelku zajímavej život, naplněnej spoustou historek a vzpomínek, které jsou někdy morbidní, někdy absurdní, ale na tom nesejde, protože důležitý je, že dokáží pobavit ostatní.
Byla to úžasná cesta a já jsem ráda, že jsem jí mohla býti součástí. Už teď se cítím poněkud nostalgicky. Knihu si ráda někdy přečtu znova!
,,Všichni jsme byli nadšení, protože jsme si uvědomili, že za sebou necháváme zmatek a nesmysly a vykonáváme jedinou možnou vznešenou a smysluplnou činnost naší doby - frčíme."
Na tuhle klasiku jsem už byl dlouho zvědavý. Nedávno mě potěšilo, že existuje i v audiopodobě, tak jsem si ji konečně poslechl. Dojmy mám rozpačité. Na knížce se mi líbil motiv volnosti, atmosféra nesvázanosti a neustálého cestování, dobrodružství a užívání si života. A také kamarádství. Na druhou stranu bylo znát, že společnost tenkrát byla dost jiná a např. neustálé navážení se do homosexuálů, fetování a eskapády mimo zákon se mi moc nelíbily. Ale chápu, že se to všechno tenkrát bralo jinak a Amerika byla divočejší a bouřlivější. Dnes to tam naopak často přehání opačným směrem :-) Poslech mě celkem bavil. Číst by mě to asi celé nebavilo. Ale uznávám, že jsem se tím asi dost ochudil o to, že jsem neměl dostatek času se nad dějem více zamýšlet a více ho prožívat a např. bych ocenil nějakou mapku či náčrtky s místy kudy cestovali. Nicméně jsem rád, že jsem si tuto klasiku poslechl.
NA CESTĚ symbol beatnické literatury.
Kniha byla napsána v roce 1951, ale je o hippies.
Celá ta vize člověka-tuláka, co nic nechce, nikam nesměřuje a ani nikam nepatří. Ano, to bylo symbolem poválečné ztracené generace, ale mnohdy i lidí, kteří přišli po ní.
Snad každé období má své vyděděnce, kteří nic nechtějí, nikam nesměřují, ani nikam nepatří a je jim to jedno.
Pro takové lidi, o takových lidech Kerouac tuto knihu napsal.
Kdo je vlastně hlavní hrdina této knihy? Člověk, který nemá žádný cíl, ale stále za něčím jde. Pokud se ptáme proč, odpověd je: aby nestál.
Ale pokud bude stát, tak se stane co? Nic, prostě bude stát.
Hlavní hrdina, či hrdinové, tak jak já to chápu jsou vlastně takoví antiameričané.
Celé generace byl mladým lidem v USA vynucován vzor dobrého američana, (kluk, který vzešel z ničeho a vlastní pílí a houževnatostí se dopracoval k úspěchu. American dream). Kerouac tento vzor ve své knize zcela zničil.
V tom je podle mého názoru hlavní smysl knihy. Takto je nutné jí chápat. Jde o revoltu proti zavedeným pořádkům, ne jen o prostý popis.
Já to takto chápu.
Knihu jsem si koupila po tom, co jsem slyšela Lucii Výbornou, kdy o knize mluvila, že je jednou z jejích biblí. Mám ráda knihy o cestování, ale tohle mě opravdu zklamalo. Vydržela jsem 120 stran a pak knihu odložila. Připadalo mi to jako vyprávění bezďáka, co se jen fláka, chlastá, někdy si něco přivydělá nebo něco štípne a obdivuje stejnou sortu lidí. Jedna z mála knih, kterou jsem nedočetla.
Ze začátku jsem si říkal, že to bude parádní road příběh a i se tak kniha tvářila, ovšem všechno byla jedna velká nuda.Příběh chlapíka co věčně jen stopuje, pak chvíli někde je, chlastá, hledá práci a občas někoho někde ohne a v podstatě se nic neděje.A když ho to přestane bavit jede dál, aby se tam odehrávala další stejná nuda.... bohužel jsem nedočetl do konce. Možná to musím nechat ještě uzrát, ale bude to přemáhání.
Nejprve mě ty neustálé popisy amerických míst a přesuny vůbec nebavily, pak jsem je ale hltal a nechtěl jsem, aby cestování skončilo. Dík za povzbuzení dobrodružné části mého já. Měl jsem chuť taky cestovat a nebo alespoň vyjít z komfortní zóny. I když ono to má své mínusy a když člověk četl o Deanovi, jak na konci skoro přišel o rozum...
Tento slávny Kerouacov „román“ som čítal pred viac ako dvadsiatimi rokmi. A aj keď som vtedy ešte rozhodne nebol žiadny suchár a „užíval som si života“, už vtedy mi na tejto beatnickej generácii, na týchto rebeloch, kadečo nesedelo.
Ono sa to dobre rebeluje proti všetkým konvenciám v spoločnosti, ktorá funguje, kde všetci tí starí páprdovia pekne makajú, aby to všetko okolo vás fungovalo ako treba, aby ste vy mali všetky tie kulisy (vlaky, autá, cesty, domy, telefóny, poštu, puby, saxofóny, pivo etc., etc.) k svojmu dobrodružnému a romantickému životu, zatiaľčo si len tak užívate a jednou z najhorších vecí, ktoré sa vám môžu utrafiť je, že vám jednu ubalí nejaký maník – ktorý žije normálnym, a teda nudným a nezaujímavým, životom, stará sa o rodinu a somár sa nechá vykorisťovať v nejakej rachote – hneď po tom, čo naňho vybalíte tú svoju úžasnú životnú filozofiu a rovno mu poviete, čo si o ňom myslíte.
Ono, odhadzovať konvencie, to chce žiť v spoločnosti postavenej práve na týchto konvenciách, na základoch, ktoré vám dávajú slobodu a možnosť odhadzovať ich a búrať.
Chce to najprv spoločnosť, možno puritánsku, no natoľko slobodnú a bohatú, aby umožnila svojim príslušníkom viesť aj takýto život. Oni sa jej odvďačia tým, že ňou pohŕdajú a začnú pracovať na zničení hodnôt, na ktorých bola vybudovaná a na ktorých stojí. Obdivovať týchto „hrdinov“?
Mala som veľké očakávania keď som brala do rúk túto knihu a to sa nevypláca. Čakala som úplne niečo iné podľa toho koľko táto kniha zaujala generácií. Namiesto toho postavy bezcielne cestujú zo západu na východ. Príbeh má moc nezaujal začína aj končí na ceste bez nejakej väčšej pointy. Ale obľúbila som si postavu Sala, ktorý vidí v každom niečo dobré, nežné a sladké. Dokonca aj v šialenom Deanovi, ktorý sa naozaj nedá pochopiť. Trošku ma sklamalo že postavy sa často skôr niekde opijú, z drogujú, kradnú a nie je to o tom zážitku z tej cesty. Ale asi o tom má táto kniha byť o stratenej generácií tej doby. A kniha len nebola pre mňa to čo som hľadala. Preto si nedovolím toto dielo zle hodnotiť. Neviem či mi kniha niečo dala, ale nudná rozhodne nie je.
Štítky knihy
drogy zfilmováno americká literatura cestování Beat generation, beatnici alkohol rozhlasové zpracování podle skutečných událostí cesta, roadtrip tuláctví, bosáctví, vagabundáž
Autorovy další knížky
| 2005 |  Na cestě |
| 1984 | Mag |
| 2008 |  Dharmoví tuláci |
| 2005 | Andělé zoufalství |
| 2009 | A hroši se uvařili ve svých nádržích |
Zvláštní knížka... Četl jsem ji přes rok, jen ve vlaku po cestě do školy a zpět. Často v ní byly obsaženy opakující se scény, které přinejmenším unavovaly, postava Deana byla hodně zvláštní etc.
ALE zase na druhou stranu je to zřejmě asi ta nejenergičtější kniha, jakou jsem kdy četl, esence hyperaktivity (nebo kombinace kávy zalité horkým Red Bullem), která na čtenáře nečeká ani když postavy vyklusávají opici z flámu.
Kerouac byl mistr pokud se jedná o popisy krajiny, uměl velice pěkně popsat i noc a také známé jazzové/jamovací sešlosti. Popisoval lidi, které viděl. Svoje myšlenky, které jej napadaly, když je viděl.
Ve své době to musela být opravdu bomba a docela protiklad k tomu, čím si prošel nejen autor, ale člověk jako takový ve 40. letech 20. století...
Ne, tuhle volnomyšlenkářskou knihu nejde číst souvisle a ani v pokročilém věku. Ideální je ji číst v dopravních prostředcích, jejichž (rychlá) jízda doplňuje a dotváří dynamiku díla, pěkně po kouscích (každý týden třeba 2 stránky) a v rozmezí 15. - 22. roku života. Tehdy totiž vnímáte dílo, později už jen zevlounství postav.