Na cestě
Jack Kerouac
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/3046/bmid_na-ceste-vAZ-3046.jpg
4
2222
2222
Román z roku 1957, který autorovi přinesl obrovskou popularitu i uznání kritiky a učinil z něj legendu. Kerouac zde nachází své osudové téma i vlastní hlas a metodu: horečně chrlený text odráží autenticitu svobodného života, nesvazovaného konvencemi průměrnosti. Takový život a lidé, kteří jej dovedou žít, jsou pro něj ideálem, jejž se neustále pokouší naplnit a zachytit v postavách svých knih. Na cestě je strhující a přesvědčivý amalgám fikce a autobiografických prvků, dodnes inspirující čtenáře k nalézání vlastní svobodné cesty.... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi celkově líbila.
Když jsem knihu četl, představoval jsem si, jaké by to bylo, kdybych cestoval Amerikou i Mexikem s někým blízkým.
Líbila se mi spontánnost hlavního hrdiny, i když mnohdy riskoval život včetně spolupasažérů, to bych hodnotil i jako nezodpovědnost. Ale stejně - vybočit ze zajetých kolejí a jen tak se toulat, hodit všechny starosti za hlavu a užívat si by nemuselo být špatné, byť jen na omezenou dobu.
Samozřejmě v knize se setkáme se sexem, drogami, alkoholem, nezodpovědný přístup k životu od hlavního hrdiny.
OntheRoadovka, která vás společně s Deanem a Salem zavede do různých životních událostí těchto životem nakažených kamarádů.
Kniha je sice rozdělena do částí, každá o několika kapitolách, ale jako by nebyla. Nezáleží na tom, jakou stranu nalistujete, vždy získáte hutný popis větších či menších amerických zapadákovů a drobných osudů lidí v nich se vyskytujících. Četl jsem spíš po kouskách, což ale rozhodně není na škodu. Je to jízda skrz naskrz Amerikou, zakončená až fantaskním marihuanovým raušem v mexické džungli.
Četla jsem jako puberťačka a bítníci mne docela oslovili....opakovaně už ale číst určitě nebudu.
Kultura hippies je mi blízká, ale tato kniha mě fakt těžce zklamala. Chvíli jedou, na chvíli se zastaví...a tak pořád dokola. Neskutečná nuda, nedočetla jsem to - a to jsem se na tu knihu tak těšila.
Kniha ma zaujala už na strednej a podobne ako kolega Metroušek som sa s ňou potom stretával čoraz častejšie, beatnici mi proste nedali spať. Na to, aby som prišiel na chuť Kerouacovmu štýlu som však musel knihu prečítať opakovane, po pár rokoch. Možno som od nej čakal viac, možno je až príliš vyzdvihovaná a miestami mi robilo problém ju dočítať, no som rád, že ju mám vo svojej knižnici.
Bylo mi sedmnáct a na tuhle knihu jsem pořád narážel při četbě čehokoli o hippies a beatniků, co jsem v tehdejší normalizační době našel. A že člověk musel pořádně hledat ty roztroušené informace! A pak zprávy, že Na cestě vyjde jako první kniha v nové edici. To napětí! Zakážou to ještě včas nebo to fakt vyjde? Myslí to vážně, vydat tak svobodomyslnou knihu? V knižní čtvrtek jsem stál v ranní frontičce na knihy, a koupil hned dva výtisky. Jeden na čtení, podtrhávání a ohmatávání či laskání se s knihou (:-), a jeden "do foroty". Kniha samozřejmě splnila očekávání vrchovatě, a dodala mladé duši to, co jí v té duševní bídě konce 70. let chybělo. Jó, pravá knížka v pravém věku v pravé době (pro jednou jsem rád, že jsem ji nečetl až po sametové revoluci), to je věc!!!
Možná není román Na cestě pro každého člověka, ale jsem si jistá, že pro každou svobodnou duši ano..
Tak tady čtu ty komentáře a nějak je nechápu. Bylo léto 1988, ležela jsem u babičky na zahradě plné vůně zrajícího angreštu a kosatců a ta knížka mne naplňovala obrovskou touhou a bolestí, protože já nemohla ani do NDR....
Tak ne, nedočetl jsem a tolik jsem se snažil. Vracel jsem se, opakovaně znovu vyrážel na cestu, několikrát jsem se zastavil, čekal jsem a znovu to zkoušel. Marně. Zůstal jsem zkrátka na cestě...
Skvela kniha, kdo pise, ze se v ni nic nedeje, od zivota asi zatim moc nedostal. Dean rekl, ze se jede do Mexika. No a ja jsem si rekl proc ne...
Tic: "A není jeho chyba, že dámy tehdy (ostatně jako dnes) víceméně překáží, když muži projednou něco dělají." Cože? (Fakt nevím, co víc na to napsat.)
Neskutečná kokotina.
Nemá to vůbec žádný příběh, celé se to chce tvářit rádoby drsně a cool "eméricky", jako nějaké road movie, nebo na co si to vlastně tahle blbost hraje. Pořád se tu žvatlá o něčem, co nemá s příběhem (který tu není) nic společného, jsou tu fůry zbytečných postav, které mě nijak nezaujali, chovají se jako banda naprostých kokotů, ale hlavně je mi u každé z nich odvyprávěn jejich nudný osud spolu s tím, co je baví, že je bolí koleno, že mají rádi to a tamto ...no tykrávo, fakt jsem měl co dělat, abych udržel pozornost, jako poslouchat pohnutý osud a zdlouhavou charakteristiku někoho, kdo mi byl v knize právě představen a nesehraje v ní žádnou zajímavou roli, to je vážně opruz, který z pohledu zábavnosti a poutavosti dávám na roveň šprtání se chemických vzorců na pololetní písemku ve škole...a tohle se tu opakuje mnohokrát.
Celá kniha navíc vrcholí neskutečně dlouhým popisem nějakého jazzového koncertu, přičemž se nic neděje, nic nestane, nikam to nesměřuje ani to nijak nekončí. No jako tyvole...WTF ???
Celkově vůbec nedokážu říct, o čem to bylo, protože jednoznačně o ničem.
..........je to tak neskutečně prázdné nic, že kdyby mi místo poslechu téhle audioknihy celej den bzučela kolem hlavy moucha, tak mě zaujme rozhodně víc, než tenhle otravnej škvár.
Knihu jsem před 30 lety strašně moc sháněla, v knihovně ji neměli, dostala jsem se k ní až po mnoha letech, kdy už jsem asi byla myšlenkově někde jinde, proto jsem z knihy byla docela zklamaná. Kdybych ji byla sehnala tenkrát - v 80. letech, určitě by se mi líbila víc.
→ Amalberga
Při čtení knihy si je nutno uvědomit - mimo jiné - v jaké době vznikala. Psal se rok 1951 a zuřila válka USA v Koreji. Experimentovalo se s drogama i pro lékařské použití, Martina Luthera Kinga ještě skoro nikdo neznal, afroameričané byli tehdy černoši a nesměli si sednout v tramvaji, když všichni běloši ještě neseděli. Pojem "homofobní" se objevil až za 18 let po napsání románu "Na cestě".
Není možné knihu posuzovat z hlediska člověka 21. století!
x x x
Kniha Na cestě byla pro nás sotva odrostlé pubescenty neuvěřitelným objevem a v 70. letech jsme se snažili žít jako beat-generation, protože jsme se tehdy cítili ztracenou generací taky.
Pro mě, jakožto pro chronického tuláka a vášnivého stopaře, je to jedna z těch knih, které si přečtu (případně poslechnu), když mě chytá toulavá.
Někdy jsem se teda musel opravdu přemáhat, abych knihu neodložil...jestli si vzpomínám dobře, tak přesně někde v půlce knihy nastává ohromě nudná asi 50ti-stránková pasáž...Ale je to povinná četba pro každého "beatníka". :-)
Jedna z mála (konkrétně ze dvou) knih, které jsem nebyla schopná dočíst a odložila jsem je s tím, že už se o to opravdu nebudu dál pokoušet. V knize se nic neděje a když se nic neděje, tak já se nudím. Proto mě kniha opravdu nudila. Tento druh literatury pro mě opravdu není.
Znáte ten pocit, kdy sedíte s "kámošem", jehož jste dlouho neviděli, v zakouřeném pajzlu, neboť "Jsou tam skvělý lidi, seznámím tě!" a který se honosí označením bar?
Kdy se éterem rozlévá raná tvorba jakéhosi neznámého "umělce" nebo jiný podobně "alternativní" blaf pouštěný z počítače aktuálního "barmana"?
Kdy kromě tvrdého nejde pít nic jiného, protože víno ze skleněných galonů chutná jako horší varianta toho, co používáte doma na vaření?
Prostor kolem vás zaplněný "lidičkami" s přehršlí názorů naprosto na cokoli a v libovolném množství, jež stále o čemsi diskutují, aby na závěr začali sockovat, kdo, komu, kolik půjčí, nebo jestli si to zase napíšou na sekeru a zaplatí příště?
Znáte ten pocit?
Přesně takový jsem měl z Na cestě.
Štítky knihy
drogy zfilmováno americká literatura cestování Beat generation, beatnici alkohol rozhlasové zpracování podle skutečných událostí cesta, roadtrip tuláctví, bosáctví, vagabundáž
Autorovy další knížky
| 2005 |  Na cestě |
| 1984 | Mag |
| 2008 |  Dharmoví tuláci |
| 2005 | Andělé zoufalství |
| 2009 | A hroši se uvařili ve svých nádržích |
Na cestě jsem četla někdy v období na vysoké a i když mé dojmy ze čtení jsou teď již trochu v mlze a notně zkreslené množstvím vína, kterým jsem se u čtení prolévala, tak vím, že mě ta kniha neskutečně bavila.
Ono opravdu je to v podstatě o cestě a místy dost popisné, ale ten pocit svobody, cestování, nadšení, nespoutanosti, kašlání na odpovědnost... Asi každý milovník cestování zatoužil v mladí někdy po takové nezřízené bohémské cestě. Kniha má výbornou poválečnou atmosféru šmrncnutou právě tou ztřeštěností a rebelstvím.
Myslím, že tenhle Kerouacův citát mluví za celou knihu: “Live, travel, adventure, bless, and don't be sorry.”