Na ceste
Jack Kerouac
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/496107/bmid_na-ceste-W1F-496107.jpg
4
2209
2209
Román Na ceste spôsobil v Amerike konca päťdesiatych rokov kultúrny výbuch a Jack Kerouac sa stal ikonou novej, spontánnej a odtabuizovanej literatúry. Legendárna biblia bítnickej generácie je dnes jednou z najlepších kníh minulého storočia. Je generačnou výpoveďou a reakciou na spoločenský paradox svojej doby: Amerika bola síce na vrchole hospodárskej stability, no jej choroby boli čoraz viditeľnejšie. Kniha vychádza pri príležitosti 100. výročia narodenia Jacka Kerouaca. Jack Kerouac (1922 – 1969) je jedným z najvýznamnejších predstaviteľov beat generation a autorom troch zbierok poézie a vyše pätnástich, často autobiografických, románov. V sedemnástich si zbalil kufre a presťahoval sa do New Yorku. Ohromujúce veľkomesto bolo explóziou nepoznaného. Kerouacovi do života vniesol celoživotnú lásku k jazzu a rozhodnutie venovať sa písaniu, no aj experimentovanie s drogami. Oddal sa tam priateľstvu s Allanom Ginsbergom a Williamom Burroughsom a vzniklo nové literárne hnutie: beat generation. V Kerouacovom diele nájdeme silné ovplyvnenie katolíckou vierou, budhistickými meditáciami i jazzovými improvizáciami. Napriek jeho túžbe po otvorenosti a necenzurovanej spontánnosti zažíval obdobia ťažkých depresií a osamelosti. Na následky alkoholom podlomeného zdravia zomrel vo veku štyridsaťsedem rokov. [zdroj: martinus.sk]... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , Artforum (SK)Originální název:
On the Road, 1957
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem si chtěla přečíst již dávno. Prvně jsem však viděla film, ale byla jsem z celého děje neděje knihy tak rozhozená, že už ani nevím jak velkou podobnost měl film s knihou. Například postavu Marylou, na tu jsem se těšila ze všeho nejvíc. Chtěla jsem pochopit její podstatu, ale naopak mi přišlo, že v knize vlastně skoro vůbec nevystupuje. Rozhodně ne tak jak jsem očekávala.
Každopádně tak jako tak to vůbec špatná kniha nebyla. Snažila jsem se na ni nahlížet, jako čtenář 50. let, takže se šokujícím úhlem pohledu. Jsem si vědoma toho, že v době sepsání muselavzbudit velké ohlasy. V dnešní době to je příběh s nezajímavým dějem, protože dnes je skoro normální cestovat, být promiskuitní a vlastně experimentovat s drogami. Dnes to nikoho nepřekvapí. Ale buď jak buď, ne každý má i v dnešní době onu odvahu takhle jen tak vyrazit na cestu. A samozřejmě ani prostředky. Ale to je možná právě ono, mít odvahu vše hodit za hlavu ať už máte povinnosti nebo ne a jet svou vlastní cestou životem, sbírat zkušenosti, poznat a cítit se aspoň na chvíli svobodný. Samozřejmě každá cesta má svůj cíl a jako i v životě tak i v knize vás může bezhlavý výlet do nikam zruinovat. Záleží pak už jen na přístupu k věci.
Mě se kniha líbila, chtěla jsem si ji přečíst a jsem spokojená. Jediné co mě mrzí, je že to byl čistě mužský svět. Bylo by fajn znát i ten ženský, když už se odhodlají vyrazit na tuto cestu života. Ale co očekávám v 50. letech. Beztak, Marylou přeci jen skončila tam, kde většina žen v té době nakonec skončila ;)
Každoročně přejede Státy z jednoho konce na druhý a zase zpátky, v zimě na Jih, v létě na Sever, a to jenom proto, že pro něj neexistuje místo, které by ho začas nepřestalo bavit, takže nedokáže vydržet nikde, a taky proto, že když není kam jet, nejlepší je jezdit všude, toulat se sem a tam pod hvězdama, zvlášť jsou-li to jako v jeho případě hvězdy Západu.
Časně ráno jsem se s nima rozloučil a nastoupil do autobusu na New York.
Byla to ponurá chvíle.
Všichni jsme měli pocit, že se vidíme naposled v životě.....
......a nijak zvlášť nás to netrápilo.
Musím se přidat ke čtenářům, kteří tvrdí , že je to zvláštní kniha.
Pokud bych měl někomu povyprávět příběh psaný v této knize, asi bych moc nevěděl jak na to a spoustu věcí bych neuměl popsat , nebo si vzpomenout na sled událostí a zápletky atd.
Ale přesto musím tvrdit , že byla napsaná naprosto bravurně , i když vůbec netuším , čím toho autor dosáhl. Zřejmě do ní skryl nějaký zvláštní, jedinečný, kouzelný náboj co spoustu čtenářů uhrane a dodá jim zvláštní melancholický a přitom obdivný pocit sounáležitosti s hrdiny.
Jediná hvězdička, a to za jazyk a vyjádření hluboké beznaděje a nesmyslnosti způsobu života, jaké ty hlavní postavy vedly. Ale nedočetl jsem, protože to nešlo.
Nevím... Atmosféra chvílemi opravdu úžasná, ale číst 280 stran místopisných názvů není zrovna to, co bych sama vyhledávala. Nemám moc pochopení ani pro většinu postav a co se týče Sala, zdá se mi, že autor mohl trochu přiblížit jeho minulost, vzhledem k tomu, jak nešťastný se zdál být.
Tahle kniha mě naučila nenávidět. Nenáviděl jsem jejího hrdinu, jejího autora, a dodnes nenávidím každýho kdo vykazuje podobný charakterový vlastnosti, jako hlavní postava tohoto příběhu.
Dá se přečíst dychtivě a s nadšením jen v určitém životním období. A po letech se zase nedá vůbec dočíst. :)
Je to svým způsobem velice rozporuplná kniha. Někteřé části mě příliš nebavili ani nenadchnuli, za to jiné byli naprosto strhující a závěrečné dvě části knihy jsem přečetl jedním dechem. Naštěstí musím říct, že těch lepších a zábavnějších momentů bylo mnohem více než těch nudnějších. Mnoho básnických obratů a frází se mi skutečně líbilo a nadchli mě.
Svým způsobem jsem neměl rád mnoho postav během knihy, ale čím delší dobu ji mám z očí tak ve mě stále zachovává dojem a mnoho postav, ke kterým jsem měl negativní vztah, mi začíná chybět. A to se cení.
A teď už jenom doufám, že se také konečně někdy zvednu a uspořádám svojí vlastní cestu.
uplne strhujuco napisane, chcel som tam vtedy byt s nimi zazit to na plno... mam rad dobrodruzstva a toto bolo jedno z najvacsich :)
Jedna z mála knih, které jsem prostě nebyla schopna dočíst. Pro mne nudné, jednotvárné vyprávění, ani k postavám jsem si nějak nebyla schopna najít vztah, připadaly mi s tím svým proflákaným životem odehrávajícím se v rozmezí chlast, cigára, sex, drogy, auta tak nějak prázdné. Možná v době vzniku čtenáře zaujala svou netradičností nebo před revolucí dojmem čehosi "mírně zakázaného", ale dnes mi připadala prostě jen rozvláčná...
Občas jsem přeskakoval, ale nakonec jsem "doskákal" až do konce... :) Občasné nudné pasáže se střídaly s těmi, které příjemně krátily můj čas, a dost mě obohatily o živé představy, jak to v tehdejších letech vypadalo. Měl bych i já odvahu vydat se Na cestu? Pochybuji...
Nepředstavitelně úžasné dílo, ještě teď mám v sobě onu ryze americkou atmosféru.
Toto nebola kniha pre mna. Mala som dojem, ze citam vkuse iba o tom, ako niekoho pretahuju, zhanaju auta, ako sa Dean vkuse poti, ako maju zbalene a stale sa kamsi plaholcia a odvsadial utekaju. Pacit sa mi to zacalo mozno v poslednej desatine knihy, kedy som si konecne zacala ten styl aj trochu uzivat, ale zo slabeho priemeru to tuto knihu podla mna nevytrhne a bola som uz aj celkom rada, ze konecne skoncila.
Kniha sa snazila o nejake hlbsie myslienky, niektore boli podane zaujimavo a aj ked som sa s nimi napriklad nestotoznovala, pacilo sa mi, ako sa s nimi autor vyhral. Mnoho z nich sa ale nepodarilo. Samotna cesta mi pripadala viac unavna ako zaujimava a este v tomto podani. Aj ked je dost mozne, ze to bol aj zamer.
Cely cas som mala chut preskakovat strany alebo niektoru z postav prefackat, pricom postavy hodne prefackania sa sice obmienali alebo striedali, no vzdy sa niekto nasiel.
Ako som uz pisala, posledna cca desatina knihy nebola az taka utrpna a verim ze niektomu sa tento styl moze pacit, no mne nesadol. Napriek tomu nehodnotim tuto knihu ako uplny prepadak, skor ako kniha, ktora sa mi minula stylom. Necakala som, ze toto bude najaka cervena knihovna, prave naopak, mam rada knihy, ktore sa s citatelom nemaznaju, ale musia ma aj niecim obohatit. Tejto sa to velmi nepodarilo, aj ked snaha bola zjavna. Viackrat sa k nej uz pravdepodobne neprinutim.
Moje hodnotenie: 61%
Já jsem k příběhům o Americe nikdy příliš nelnula. Vždy si čtu raději příběhy z evropského prostředí. Pak jsem se seznámila s Allanem Ginsbergem a Kvílením, slyšela přednášku o beat generation a všichni víme, že pro pochopení celé této generace je Na Cestě klíčová kniha.
Upozornění: Při čtení knihy máte neustálé nutkání jet na čundr!
Neuvěřitelný příběh...
Podivná knížka. Spousta stran alkoholu, drog, sexu a zbytečného cestování. V podstatě je to zbytečná kniha. I když na druhou stranu mi ukázala, jak přesně nechci žít a co se mi nelíbí. Jediná zajímavá část byla v Mexiku. Krásně popsaná hudba, indiáni a příroda.
Deana bych zabila hned na místě, být jednou z jeho manželek. Chudáci děti.
Nepřišlo mi to ani zábavné, ani poučné. Dočetla jsem to jenom z přesvědčení. Možná zkusím Kerouaca v jiné podobě.
Kniha cajk, leč první půlka se četla skoro sama, ta druhá už ne.
4Santukan46: Hovorová řeč, jenž se používá v knize se v knihách vyskytuje často, jelikož - překvapení - se tak nemluví jenom v Praze, ale skoro v celých Čechách a - velký šok - i v části Moravy. Pokud by v díle překladatelé použili jako hovorový jazyk hantec, ostravštinu nebo hanáčtinu, znělo by to prostě divně.
Jsem moravák žijící v Praze a tyhle předsudky a žabomyší války mě neskutečně serou, takže sorry za tento průjem. Peace.
Knihu jsem četla v době, kdy to nebylo jen tak sehnat dobrou knihu. A tak jsme stáli každý čtvrtek před Knihou a modlili se, aby se na nás dostalo. Tedy . . . spíše tam stál manžel, já se starala o děti.
Teď, když už jsou děti dospělé a mají svůj život, tak bych si ráda všechny ty knihy - které jsme tehdy tak těžko sháněli - přečetla. Jsem zvědavá, jak to na mě bude dnes působit. Jako třeba Poslední kabriolet (ten mám doma.) To už taky vím prd, co v tom bylo. Akorát vím, že to byla tehdy bomba, když to vyšlo. Ale za ta léta už jsem zapomněla. Na prvním místě tu byla starost o děti, o manžela, o domácnost, zaměstnání . . .
V dnešní době mám zase jiný problém: myšlenky mi odlétají . . . já nevím kam . . . a nemohu se na čtení soustředit.
S odvíjejícím se příběhem se vyvíjej i můj postoj ke knize. Zpočátku jsem měl strach, že až ji dočtu, budu mít nutkání někam okamžitě vypadnout, začátek splnil moje očekávání. Postupně mě čtení některých pasáží přestávalo bavit, hlavně popisování divokých večerů v barech, naopak do popisu cestování a stopu jsem byl doslova zažraný. Nelíbil se mi ani jazyk, nechápu proč se často hovorová řeč překládá do takového paskvilu jako se mluví v Praze. Já mám raději češtinu, třebaže hovorovou.
Štítky knihy
drogy zfilmováno americká literatura cestování Beat generation, beatnici alkohol rozhlasové zpracování podle skutečných událostí cesta, roadtrip tuláctví, bosáctví, vagabundáž
Autorovy další knížky
| 2005 |  Na cestě |
| 1984 | Mag |
| 2008 |  Dharmoví tuláci |
| 2005 | Andělé zoufalství |
| 2009 | A hroši se uvařili ve svých nádržích |
Tak tahle knížka mě dost minula. Mluví se v ní o osobnostech, které mi nic neříkají, o městech, kudy se jen profičí, a prožívají ji lidé, kteří mi k srdci nepřirostli. Místy je dobře popsaná ta CESTA, krajina a tak, ale chování lidí nechápu... asi jsem nikdy nebyla zarytý beatnik v tom kerouakovském slova smyslu. Nu což. Každý jsme nějaký a jiným nebudu vymlouvat, pokud se jim líbila.