Na cestě domů… vždycky
Rudy Linka
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/471482/bmid_na-ceste-domu-vzdycky-Cxo-471482.jpg
5
36
36
Praha, Stockholm, New York a Prachatice jsou místa, která Rudy Linka nazývá svým domovem. Jeho inspirativní životní cesta a lidé, které na ní potkal, je přiblížena v této biografii plné optimismu, energie, humoru a hudby. „Rudy Linka na čas vyměnil kytaru za klávesnici počítače a rozehrál ji se stejnou lehkostí a upřímností jako kytaru. Tahle kniha dobrá není... je skvělá.“ Jiří Suchý „Často jsem se zájmem a někdy přímo fascinovaně (v Praze, New Yorku nebo na Šumavě) poslouchal Rudyho vyprávění, se kterým mě už před více než dvaceti lety seznámil Jarda Dušek. A smál jsem se: tenhle kluk je tedy ale nešika a smolař! Jenomže pak mi postupně nějak došlo, že z jedné ruiny na Šumavě se stala nejkrásnější chalupa, co znám, a ze začátku nereálného snu se stal největší a nejlepší jazzový festival u nás – Bohemia Jazz Fest... A že ten ‚nešika‘ je jeden z nejschopnějších a nejkreativnějších lidí, které jsem v životě potkal.“ Jan Hřebejk... celý text
Přidat komentář
Rudy Linka toho na cestách i ve všech svých domovech zažil opravdu hodně. A přestože se s ním život často vůbec nemazlil, je jeho vyprávění skvělá, úžasně zábavná, upřímně, s nadsázkou a lehkostí napsaná autobiografie, při které vám potečou slzy – někdy dojetím, často smíchy. Vůbec nevadí, jestli nejste fanouškem jazzu a jména hudebníků vám třeba nic neříkají. Rudyho nadšení a upřímný zápal vás strhne do víru vyprávění a nepustí do poslední stránky.
Skvěle to napsal pan Jiří Suchý:
„Rudy Linka na čas vyměnil kytaru za klávesnici počítače a rozehrál ji se stejnou lehkostí a upřímností jako kytaru. Tahle kniha dobrá není... je skvělá.“
P-A-R-A-D-N-I dilo. Ctive, poutave, plne fotek, humoru a odvahy byt don quijotem, ktery casto nad mlyny dokonce vyhraje.
Ps.: Nutne ji potrebuju do knihovny.
Jsem velmi potěšena. Koupila jsem knihu manželovi a hned mu ji sebrala a vrátila až po přečtení. Ležela na mém nočním stolku a přes měsíc mě doprovázela před usnutím. Dokonce se mi jednou zdál o Rudym sen - erotickej :-). Zajímavé vyprávění a čtivě napsané. Krásná láska s Aničkou a otcovský vztah s jejich dcerou. Vše už vystihl níže Tatrman a Jarek82. Něčím mi pan Rudy připomíná Jana Svěráka. Jsou to šikovní, pracovití a nadaní sympaťáci.
Nejlepší autobiografická kniha, kterou jsem kdy četla. Miluju Rudyho hudbu, humor, laskavost a schopnost na několika málo řádcích povědět úžasný příběh. Čtu ji před spaním a střídavě se dojímám a brečím smíchy. Knížka překonala moje očekávání, a to jsem Rudyho velká fanynka.
Rudyho optimismus je nakažlivý – člověk to čte jedním dechem a musí se usmívat. Je až neuvěřitelné, kolik toho prožil, do jakých akcí se pustil a jak moc lidí potkal.
Taky se mi líbí jeho trvání na hodnotách. Výcvik českých řemeslníků, aby dodali pořádné dílo. Trvání na slibech. Stejně jako na kvalitě hudby.
Jediné co bych knize vytkl, že si na pár místech dost zbytečně vyřizuje účty s různými lidmi. A taky jsem celou dobu bojoval s tím, jestli se příliš nechlubí. Ale to dávám na vrub ne knize, ale vlastní středoevropské zapšklosti ;-)
Je skvělé zakončit odcházející rok skvělou knihou od ježíška! A tou bezesporu tato kniha je. Rudy Linka je nejen vynikající muzikant, světoobčan, ale také výborný vypravěč a velmi zajímavý a sympatický člověk. Nemusíte znát jeho hudbu ani tušit, kdo jsou muzikanti, se kterými vás seznamuje. Vše plyne tak nějak samo. A nejen to, jak praví název, Rudy nás svým lehkým perem provede místy, která většina z nás navštíví akorát tak doma v atlasu.
Pane Linko, díky za Vaši hudbu, za Váš pořad a zejména za tuto knihu. Je asi tou nejlepší, kterou jsem letos přečetl. A nezbývá než souznít s názorem pana Suchého:
"Tahle kniha není dobrá...je skvělá."
Když jsem přečetla knihu Kde zpívají raci, zůstal mně v duši krásný hřejivý pocit a takový zvláštní jas, něco jako vnitřní sluníčko. Od té doby jsem přečetla už dost knih, které se mně moc líbily, ale stále hledám takovou, která ten pocit zase vyvolá. Už jsem našla. Rudy Linka je ten kouzelník který to dokázal. Schválně jsem nepsala tento komentář hned po přečtení, čekala jsem jestli to slunce nezmizí. Nezmizelo. Je ve mně pořád. Za to Rudymu moc děkuji. Za jeho povídání o všem co má rád, za to, že se stále vrací domů sem i když má domov také tam. Čtení jeho knihy bylo jako... jako když poslouchám jazz.
Knižní výzva 2021 - 13. Kniha, jejíž název se skládá z 21písmen
Trochu jsem švindlovala. Vím, že jich má vlastně osmnáct, ale připočteme tři... a je to dvacet jedna.
P. S. Znám to tam, kde je ta chalupa /usedlost. Je tam krásně.
Já Rudymu moc děkuji, že mě přivedl k jazzu. Svým laskavým podáním, přístupem k životu, pohledu na svět, milým humorem musí dostat snad každého...Vstřícnosti, nadšením pro hudbu, lidi, kamarádstvím..V NY jsem byla, bydlela jsem kousek od míst, která Rudy ve své knize popisuje, mohla jsem si vše představovat v reálu...také miluji města, byt s terasou, výhled na lidi, kteří jdou za kulturou, na rande, do restaurace, ruch ulic a kluby, kde se hraje jazz. A pak jižní Čechy, chalupa, kde otvírá duši hostů pomocí zajímavých dotazů a ukazuje nám jejich třeba nepoznanou stranu...děkuji Rudy, že jsi to ve mně zažehl
Skvělé čtení o Rudyho cestě světem nejen za muzikou.... Doporučuji, velmi příjemná procházka jazzový a kytarovým světem, jeho rodinou a vše tak pěkně z Čech a do Čech.
Hodně věcí se v životě opakuje. Mám rád Rudyho i když je o dva roky mladší než já (1958) a samozřejmě také jazzovou a rockovou muziku. Můj kamarád také načepoval benzín do motorky a odjel. Po dvou kilometrech si vzpomněl na manželku, která šla na WC. Podobně jako Rudy a John ve svých vzpomínkách. Kniha je opravdu dobře napsaná. Má ale také někde uvnitř schovaný svůj genius loci - ducha vládnoucího nad cestovatelskou duší Rudyho Linky. Pokud budete naladěni na správné ,,lince,, zůstane ve vás dlouho po přečtení této krásné knihy. Epilog: ,,Během psaní jsem si uvědomil, že domov není ani tak geografické místo, ale spíše pocit. Pocit, který máme v našem srdci a který nám pomáhají vyvolat naší přátelé a vzpomínky, které se k nim vážou,,. Doporučuji.
Mám rád Rudyho i když je o dva roky starší než já, a samozřejmě také jazz. Kniha jako rodinný album prolíná životní příběh úspěšného jazzového kytaristy s hudbou a lidmi se kterými se v životě setkal a mnozí z nich (světové jazzové celebrity) se stali jeho přáteli. Knihu mám na čestném místě v knihovně a když si pustím např. Johna Scofielda, tak si nezapomenu v ní zalistovat. Těm, kdo mají rádi jazz nebo jakoukoliv dobrou hudbu a potřebují se nabít pozitivní energií vřele doporučuji
Na cestě domů… vždycky
Kniha je čtivá, poutavá, pro našince snad až nepřirozeně pozitivní; je vidět, že má autor dlouholetý výcvik ve zcela jiných vodách než v našem zahnívajícím rybníčku. Ale čekal jsem mnohem více informací a detailů o hudbě: kde autor hrál, s kým, co hrál, s jakým nástrojovým či technickým vybavením. O manželce, na které zjevně stojí jeho svět, se toho moc nedozvíme. O dceři je tady v podstatě jen hromada chlubivých fotografií z opulentní svatby v Praze. V poslední třetině se mi zdá, že autorovi už trošku dochází dech. Kvůli veselým historkám z natáčení se asi ke knize nebudu mít důvod vracet. A nějakou polozřícenou chalupu nebo barák opravuje každý druhý, alespoň u nás. Hvězdička dolů, Rudolfe, polepši se!