Na Chesilské pláži
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537490/bmid_na-chesilske-plazi-6630f7e8727bd.jpg
4
677
677
McEwanův příběh jedné svatební noci z počátku šedesátých let, zasazený do krásného prostředí na pobřeží jižní Anglie, nabízí hluboké zamyšlení nad dobovou podmíněností lidského chování, citů i vztahů. Děj se odehrává v časech, kdy v ovzduší rezonují naděje nadcházejícího svobodomyslného desetiletí i první písně Beatles, proslýchá se cosi o americkém vynálezu v podobě antikoncepční pilulky, společnost však žije zcela v zajetí tradiční morálky. Oba protagonisté novely jsou „mladí, vzdělaní“ a bez předsudků, jak nás autor neopomene upozornit hned v úvodní větě, a přesto je jejich vztah dobově podmíněný mnohem víc, než si jsou ochotni připustit. Hořkosladká rekapitulace z perspektivy mnohaletého odstupu v závěru knihy o tom podává výmluvné svědectví.... celý text
Přidat komentář
Knihy jiných autorů mohou čtenáře řezat, pálit, bodat a zanechávat bolestivé rány. Ian McEwan čtenáře dusí. Pomaloučku, polehoučku, voňavým polštářem s přídechem zatuchlé minulosti. Jsou to praktiky mistra svého oboru. Kolik takových knih vydržíš čtením procítit?
Smutná knížka, ve které se nevyzrálý vztah se spoustou tajemství utne po jednom vzájemně nepochopeném nezdaru.. Kniha v podstatě o dvou okamžicích novomanželů, doplněná flashbacky z minulosti a přesto dobře čtivá. Ve své podstatě se mi líbila a stejně tak i film, který vznikl dle této předlohy..
Dílo malé rozsahem, velké obsahem. Naprosto živé postavy, které bych v realitě asi popadl za krkem, zatřásl s nimi a poslal rychle svlékat a do postele...dokud se neozve rytmické bušení.
Sakra, jak to ten chlápek dělá, že dokáže napsat něco tak věrohodného? Asi nemá ty ceny, o kterých se píše na přebalech, jen tak náhodou.
Ale pozor, fakt to není veselá četba, i takové knížky jsou...
Mistr dusné, tíživé atmosféry. Dramatu ze zbabělé uzavřenosti a konvenčnosti, patové situace z protichůdných očekávání. Marná snaha "udržet si tvář" na obou stranách. Ano, nikdy to není snadné. O to víc je třeba naděje a světlo na konci tunelu. Snad je možno v závěru potkat poučení, že stojí za to ztratit tvář a nalézt lásku. McIwan postavil svůj knižní svět na vyhrocených situacích ze kterých dlouho zůstává pachuť marnosti. Styl knihy je brilantní, avšak autor tak málo podává svým hrdinům pomocnou ruku a naznačuje východiska, že bych ho nepřibrala za parťáka na cestu životem.
Objektivní popisy subjektivních pocitů - ano, to je předností autora! A uvědomění si jak paradoxně málo se za čtyřicet let změnilo :)
Po Pokání mé druhé setkání s autorem a opět čtenářský zážitek, opravdu citlivě popsán krach vztahu na základě toho že člověk v určité chvíli neudělá nic
do kratičké novely kondenzovaná sága dvou sociálně odlišných rodin - světů, střetávající se prostřednictvím svých dětí, čerstvých mladých novomanželů, jejichž (ne)manželství nepřežije ani svatební noc
působivé podobenství
Šesdesiaté roky
+ Svadobná noc
--------------------------------------------------
= Fatalné životné nedorozumenie
Skvelé literárne dielo o probléme, ktorý možno aj doteraz stojí za množstvom stroskotaných vzťahov, ale kvôli svojej intimite je tabuizovaný.
Autor sa dokonale pohral s témou... Navodil úžasnú atmosféru tým, v akom prostredí sa tento malý komorný príbeh odohrával, ktoré zárovaň aj podtrhovalo charaktery oboch aktérov.
Na jednej strane to bol starodávny hotel symbolizujúci akúsi úpätosť a na druhej pláž predstavujúca voľnosť.
Cez postupne sa odohravajúci príbeh svadobnej noci, zároveň autor opisoval minulosť a zázamie oboch manželov, čím dokonale vyprofiloval ich charaktery.
Je škoda, že spackaná svadobná noc, kvôli nepochopeniu, akejsi traume z detstva a nedostatočným informáciám, pochovala životnú lásku...
Za mňa knihu hodnotím ako poučný čitateľský zážitok hlavne pre tých, ktorí začínajú so sexuálnym životom. I keď dnes, vzhľadom na dostupnosť informácií, je tento problém čoraz zriedkavejší.
Děj tohoto malého dramatu autor zasadil do 60.let, kdy toto téma ještě bylo tak trochu tabu....
První milostný prožitek dvou aktérů o svatební noci...
Vnímavě a citlivě jsou tu vykresleny intimní pocity dívky i muže, kteří narážejí na předsudky. Autor se vrací do minulosti v jejich životech, aby objasnil jejich stanovisko k otázce sexu. Podaří se jim překonat vzájemnou bariéru?
A tak se Chesilská pláž stává nechtěně svědkem jejich dialogu...
"Nevěděl, nebo nechtěl vědět, že ve chvíli, kdy od něj utíkala, ho nikdy nemilovala víc ani beznadějněji..."
Příběh, který je postaven na intimní výpovědi novomanželů, který poprvé vstupují do lože, plni očekávání a strachu, vyzbrojeni láskou, odhodláním, nadějí a přemírou strachu a nejistoty. V retrospektivním vyprávění nám autor poodhalí, pozadí obou novomanželů a jejich vnitřní motivace a děsy. Nejistota, s jakou spolu vstoupili do manželství, se překlápí do nejistoty v ložnici. Vyvrcholením se pak uzavírá jedna kapitola a končí knížka.
Taková je tato intimní črta, která se snaží působit svou syrovostí a chladem vyprávění dokresluje hloubku emocí, které oba protagonisté zažívají. Povedená jednohubka – záznam doby, která dnes působí až komicky. Hloubka citů ve vzájemné interakci však odráží skutečné emoce i dnes, možná jen ne v tak kondenzované formě.
Chytlo za srdíčko, příjemné vzpomínky. 4*
Velmi zvláštní náhled, tempo a popis bázně ze zklamání sebe sama (koneckonců i druhého a všech dalších blízkých duší), frustrace z vlastních reakcí a milostných projevů, vygradovaná díky konvencím a očekávání těch druhých ... Katarzní závěr knihy mne rozsekal na kousky. Obzvláště proto, že muži jsou zde citliví víc než ženy tuší a očekávají a Ian McEwan je pro mne nevídaným mistrem emocí takovým plíživým, nenápadným způsobem...V pár větách dokáže obsáhout to, to mnozí nepopíší v celém románu.
McEwan je znalec lidských duší. A také jejich tabuizovaných traumat. Ví, že jejich počátek se rodí zvolna a (pro čtenáře) ne vždy zcela jasně kdesi v dávné minulosti. Proto před námi autor rozehrává na první pohled sice krátkou epizodu jednoho večera, která je však vvrcholením dosud zamlčovaného, tlumeného, nevyřčeného. Pára v tlakovém hrnci přitom stoupá neúprosně na obou plotýnkách. Jak Florence, tak Edward se se svým "trápením" vyrovnávají po svém...A je to vlastně jen jejich mládí, nezkušenost, rodinná zázemí i doba, které je formují a nedovolují jim "posunout se" v jejich vztahu dál. Znovu smekám před McEwanovým literárním řemeslem. Pod pláštíkem syrové zkratky dříme veliký um. Knížka, nad kterou se zamyslíte. "Rozuzlení" totiž není vždy jen tím,co autor podává. Je nutno pamatovat, McEwan jde vždycky hloub.
Na Chesilské pláži má tíživou intimní atmosféru. McEwan je mistr v objektivních popisech ryze subjektivních pocitů. Děj téhle knihy mi nejvíc připomíná jeho Betonovou zahradu. Vyprávění, které působí chladně, ale prolíná se vlastně neskutečnou škálou citů.
Krom jazyka a stylu je samozřejmě stěžejní téma. Nikdy jsem nečetla lepší vylíčení milostného rozčarování a strachu z erotického neznáma. Nebo spíš dobově tabuizovaného erotična. Výborná, prostě výborná věc.
Kolik z vás dneska večer taky zavře oči a bude myslet na Anglii?
Útlá kniha zachycující vlastně jen rozmezí několika hodin, přesto se rozbíhá vzpomínkami hlavních postav a pohledem do jejich budoucnosti do strhujícího obrazu života dvou lidí, kteří vinou jediného, celkem ukvapeného rozhodnutí ovlivní celý svůj osud. Kniha mne nadchla, je krásně psaná, umožňuje čtenáři skutečně se do postav vžít a spolu se Sobotou je to zatím moje nejoblíbenější dílo tohoto autora.
Výborná téma - presne toto ma zaujíma.. pohľad do hlbokej intimity hlavných postáv. Vedela som sa vžiť do oboch postáv, do oboch protichodných postojov. Chválim autora za citlivý pohľad na problém z oboch strán.
McEwanovo spisovatelské řemeslo mě nepřestává fascinovat. Jak on dokáže vykreslit protagonisty, jejich životy, vnitřní pochody... Jediný problém, spíš můj, jak příběh odvíjí a objevuje plno popisů, tak je náročné udržet pozornost a tu pomyslnou nit příběhu. Všechno má svůj smysl a význam, pomalu si to plyne, zdánlivě monotónně bez náhlých zvratů, to však trochu ubralo na jinak velmi dobrém dojmu z knihy. Chybí mi jistá dynamika...
Ale za ten závěr, poselství, to si zaslouží minimálně ještě o půl hvězdičky navíc...
"Jednat znamená žít." - Anatole France
Počátek šedesátých let minulého století a dva mladí nezkušení lidé, kteří se dopoledne a vzali a odjeli na svatební cestu. Oba dva si vezou s sebou svoje očekávání, svůj strach z neznámého, svoje předsudky a neznalosti, svoje obavy a naděje. Člověk těm dvěma přeje, aby všechno překonali, aby to zvládli – jsou tak mladí a nezkušení….Autor v této útlé knížce skvěle zobrazil atmosféru té doby a psychologii postav - svým způsobem mistrovské dílo, tak trochu ve stylu Virginie Woolfové.
Čtivě napsané, zajímavě vykreslené postavy. Takové knižní jednohubka :) Dávám 75%.
Krasne vystaveny pribeh Romea a Julie moderni doby. Tuhle knizku nemuze nikdo pod tricet pochopit, rikam ja :)
Ĺáska porozumenie trpezlivosť očakávanie - krásne napísanè vysvetlené a pomenované. Okamih, ktorý zničí očakávanie.
U mňa zatiaľ jeho najlepšia kniha.
Štítky knihy
zfilmováno partnerské vztahy milostné romány anglická literatura sexualita svatba manželská krize milostné vztahy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Styl McEwana není nic pro mě... Nelíbí se mi, že vždy odbočí od situace, když je to nejméně vhodné. A já opravdu nesnáším čekat na rozřešení či pokračování další tři strany. Myslím, že bez retrospektivy by byl zrovna tento konkrétní příběh mnohem atraktivnější počtení...
K McEwanovi jsem se vrátila díky filmovému traileru, který jsem nedávno na YT shlédla a byla jsem z něho nadšená. A čirou náhodou se kniha ocitla u nás doma. Takže to byl jasný signál dát tomuto spisovateli po odloženém Pokání šanci.
Tento příběh je absolutně jedinečný. Neslyšela jsem o knize, která by se zabývala tímto tématem.
Kniha poukazuje ve výsledku na to, co se stane, když nic/něco neuděláte - že vám to život otočí úplně jiným směrem. A je o tom, že i sebevětší láska (kterou jsem ale z hrdinů vůbec necítila) není věčná. Že nikdy toho druhého doopravdy neznáme. Že intimní život je důležitý, ale v závěru knihy se ukazuje, že možná až tak ne...
Že ponížení může být ve výsledku sebeobětování...
Líbilo se mi otevření tabuizovaného tématu: co se stane, když se se sexem začíná až po svatbě. Že je to zcela nenormální a zastaralá "tradice", která neměla a nemá žádné opodstatnění, že je to čiré bláznovství, jehož důsledky ničí životy a vztahy. Nechápu a nerozumím té době. Tomu, proč si lidé tento zaběhlý postup vytvořili. Je mi líto žen...
Co se týče hrdinů - autorovi se dle mého tak úplně nezdařilo popsat jejich lásku. Neboť mi nepřišla tak silná a opravdová, za jakou ji autor vydával. Edward s Florence se neznali - byli neuvěřitelně odměření, příliš slušní, navzájem na sobě nepoznali, jaký ten druhý doopravdy je... svatební noc vygradovala jejich známost v dechberoucí scénu na pláži, která určila jejich osudy.
Florence jsem ráda neměla kvůli její asexualitě, která mě iritovala do takové míry, že jsem až přemýšlela nad tím, že je možné, že byla v dětství zneužita a sama poté potlačila tuto děsivou zkušenost... Ale to už bychom se zabírali nezpracovaným traumatem, který by dle mého autor na konci zmínil a rozebral...
Je to zajímavý námět pro přemýšlivé. Jakýsi otevřený pohled na situaci, která může potkat kdekoho i dnes, což by bylo už více než divné... ale když hraje hlavní roli víra...
Nečekejte však příběh o lásce. O ní tu nejde a nikdy nešlo...
Těším se na film... Dle mého odhalí více... Ale i tak jsem z knihy příjemně překvapená a vím jistě, že na ni opravdu nezapomenu.