Na Chesilské pláži
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537490/bmid_na-chesilske-plazi-6630f7e8727bd.jpg
4
677
677
McEwanův příběh jedné svatební noci z počátku šedesátých let, zasazený do krásného prostředí na pobřeží jižní Anglie, nabízí hluboké zamyšlení nad dobovou podmíněností lidského chování, citů i vztahů. Děj se odehrává v časech, kdy v ovzduší rezonují naděje nadcházejícího svobodomyslného desetiletí i první písně Beatles, proslýchá se cosi o americkém vynálezu v podobě antikoncepční pilulky, společnost však žije zcela v zajetí tradiční morálky. Oba protagonisté novely jsou „mladí, vzdělaní“ a bez předsudků, jak nás autor neopomene upozornit hned v úvodní větě, a přesto je jejich vztah dobově podmíněný mnohem víc, než si jsou ochotni připustit. Hořkosladká rekapitulace z perspektivy mnohaletého odstupu v závěru knihy o tom podává výmluvné svědectví.... celý text
Přidat komentář
Nejdřív jsem viděl film a zatoužil jsem si to přečíst. Připomínalo mi to vztahy v mém dětství, narodil jsem se na konci čtyřicátých let. Ale když jsem dospíval, byla již šedesátá, všechno se prudce změnilo, i když ne úplně. Kdo jsme ve skutečnosti a co vlastně od života chceme? Ptá se McEwan a konstruuje tento příběh. Vlastně je to literární cvičení na dané téma. McEwan je vrstevník, ale nikdo z nás takový kolaps nezažil. I jemu bylo v létě volné lásky hippies 1967 skoro 18... Film má ale trochu jiný konec. Pro mladé je kniha hodně poučná. Myslím, že o ní bylo níže řečeno dost.
Tuhle knížku lze přečíst na jeden zátah nebo si ji dávkovat. Já si ji dávkovala podle chuti. Je to totiž knížka krapet bez děje - bez velké akce. Je o pocitech, o emocích, o nevyřčených slovech. A tak jsem se bála, že mě bude nudit, ale ne. Bylo to příjemné čtení a nahlédnutí do doby, kdy "milování bylo ještě symbolem lásky".
Oba hrdiny jsem svým způsobem chápala. Oba jsem si uměla živě představit. Svým způsobem jsem se i dokázala vžít do toho, co zrovna řešili, protože i když to máme v dnešní době jinak, pořád ne úplně a myslím, že každý se v knížce v některém z momentů najde. Více či méně.
Jsem zvědavá na film.
(SPOILER) Místo, které nezaplaší, nespláchne vlny mysli. Nepoloží je na vyhřáté oblázky. Vyloží úklon, zkamenění, těžiště tíhy. Lad, který nezažili. Jen malé zašumění blízkosti, a pak vyschnuté šampaňské první noci. To, na čem záleží každé dvojici. Zasáhne vina loží. Nevynaloží dostatečné pochopení se. Pomalu v moll po molu odchází, "prší" na dva ostrůvky, dvě bytůstky, schoulené do sebe. Tak bolí rezervované polibky.
Podle mě kniha výborně vykresluje vztahy mezi lidmi. My se dnes tváříme, že jsme otevření, ale moc se to od té doby nezměnilo (40. léta).
Vztah dvou hlavních postav se mi zdál uvěřitelný. Výborně napsané s přeložené.
Asi to hodnotím pozitivněji jak někteří ostatní čtenáři, protože já v knize vnímala hlavně tu myšlenku - že ve 40. letech se o mnoha věcech nemluvilo, že vztahy byly založené na nějakých nevyřčených předpokladech a očekáváních a že i lidé, co se měli rádi, okolo sebe našlapovali v uctivé vzdálenosti. Poslední stránky byly krásným melancholickým ohlédnutím za životem. Knihu jsem četla v originále, tak nedokážu hodnotit českou verzi.
(SPOILER)
Rozhodně nesouhlasím s tím, že to byla velká láska. Nic o sobě nevěděli a řekla bych, že Florence jej neměla ani ráda. S takto moc protivnou hrdinkou jsem už dlouho nesetkala. Opravdu mi nesedla. Vím, že celá ta nešťastná událost byla dána společenskými konvencemi a velmi do toho zasahovaly i jejich povahy, ale mně to čtení nebavilo a Flo mi byla strašně protivná, přitom vůbec nemohla za to, že nebyla zvyklá mluvit o tom, co cítí, co ji děsí, co chce.
Nemůžu se zbavit dojmu, že její zhnusení bylo způsobeno velmi traumatizující vzpomínkou z dětství. Nechci nadinterpretovávat, ale mám z toho takový pocit, v souvislosti s plavbou, na niž se ve 12 letech vydala s otcem. Ještě se to párkrát pročtu, abych se dostala k jasnému výsledku.
Rozebrala jsem to s dalšími čtenáři a moje teze se bohužel vyplnila, ale zároveň to opravdu šíleně proměnilo moje přemýšlení o té knize. Dostalo se mi pochopení pro Florence, ale pořád chápu i Edwarda. Kniha je šokující a toto zjištění mi úplně převrátilo pohled na celý příběh.
Je vidět, že v té době se o sexu moc nemluvilo. Je to moc smutné, když se oba milovali, nedošlo k naplnění svatební noci. Oba mladí a tak rozdílní.
Obidvaja boli veľmi vystrašení, báli sa otvorene sa porozprávať aj keď sa milovali. Bolo mi ich veľmi ľúto, lebo mohlo to skončiť úplne inak. Nie je to kniha o sexe, je to kniha o živote dvoch ľudí, ktorých ovplyvňovali vtedajšie spoločenské pomery. McEwan ma znovu nesklamal v rozpitvávaní postáv.
Příběh odehrávající se během několika málo hodin. Nedorozumění, které by se s určitým životním nadhledem, zralostí a empatií dalo zvládnou. Pro někoho tak mladého, jako jsou hlavní hrdinové, však může mít i malé nepochopení nedozírné následky.
Intimní novela napsaná s velkou empatií a lehkou rukou. Autor na příběhu ukazuje, že druhý si naše slova a činy může vyložit úplně jinak, než jak je skutečně myslíme a také že do hlavy nevidíme ani nejbližšímu člověku. Kvůli nedorozumění a nesdělení pravdivých pocitů se příběh stočí trochu jinam, než bychom asi čekali. Líbilo se mi i závěrečné Edwardovo bilancování - některé věci se po tolika letech mohou jevit jinak.
(SPOILER) Jedná se o jednoduchý příběh o tom, jak zdánlivě banální věc může rozbourat celý život. Edward a Florence navzdory své velké lásce spolu nedokážou funkčně komunikovat a tak dopustí, že jeden večer jim úplně zbytečně rozloží jejich plány. Něco podobného jsme možná zažili všichni, ale naštěstí o tom nikdo nenapsal knihu, takže na nás nedopadla tak velká prázdnota.
Počiatok šesťdesiatych rokov minulého storočia, pobrežie Anglicka. Svadobná noc dvoch "mladých a vzdelaných" ľudí bez predsudkov, prepletená útržkami z počiatku ich vzťahu, ponúkajúca zamyslenie nad ľudským chovaním, citmi aj vzťahmi tak, ako boli v danej dobe brané.
Na to, že je to knižka tenučká a podľa väčšiny internetových zdrojov by malo jej čítanie zabrať 2 až 3 hodiny, mne to teda trvalo podstatne dlhšie.
Môžu za to práve siahodlhé opisy udalostí, kedy autor vykresľuje do podrobností naozaj všetko, každý miniatúrny detail, ktorý častokrát nebol pre plynutie deja nejako dôležitý. Keby sa niektoré odbočky úplne vymazali, bola by z toho výborne napísaná poviedka.
Aj napriek opisom sa mi ale veľmi páčilo, že sa nám autor práve prostredníctvom svadobnej noci dvoch mladých ľudí snaží ukázať, ako to mohlo dopadnúť, keď zaužívané zvyky a morálka spoločnosti ovplyvňovali ľudské šťastie, lásku. Hovorí o dobe, kedy svadobná noc nebola radostná a očakávaná udalosť, pretože jej predchádzal strach z nepoznaného, ktorý častokrát viedol ku sklamaniu a bolesti, pretože mladomanželia nevedeli, ako jeden pred druhým vyjadriť svoje myšlienky a pocity z nepoznaného. Ako sa jeden druhému zdôveriť s niečím, čo ich trápi.
Čo sa celkového dojmu z prečítaného týka, zo začiatku som zostala trošku skeptická. Mala som totiž obavu, že celá knižka bude len a len o sexe. To sa ale postupom strán autorovi podarilo vyvrátiť za pomoci vnútorných pocitov a myšlienok hlavných hrdinov. Rozdielneho pohľadu oboch na určité momenty a tiež pochopenie a stručné vysvetlenie daných udalostí vyjadrených hlavnými protagonistami o niekoľko desiatok rokov neskôr.
Nie je to kniha vyslovenie na pobavenie ale skôr na zamyslenie. A pokiaľ Vás táto téma láka alebo Vás knižka zaujala podľa toho, čo ste si prečítali, neváhajte po nej siahnuť.
Jaká škoda, když křivda a bolest převezmou vládu nad našimi životy. Nebylo by to lehké, ale třeba se to dalo vyhrát...zase jednou poutavé čtení, sonda do nitra nezralosti.
Jeden z půvabů života je jeho nepředvídatelnost, ale i zdatný poutník může na své cestě škobrtnout, když potká netrpělivost, neporozumění nebo špatně vyhodnotí situaci.
V tomto módu je laděn hluboce procítěný subtilní příběh dvou mladých lidí, smekám před autorem.
Ian McEvan pro mě patří ke spisovatelům, u kterých jsem dosud nenašla jejich "vzorec". Každá jeho kniha mi zatím připadá úplně jiná.
Tahle je skvělou niterní sondou do hlavy hlavních postav. Proběhlá čtvrhodinka, rozepsaná na x stránkách, a 40 let v pár odstavcích zdůrazňují, jak ohromně důležité mohou být pro člověka některé okamžiky, jak dokážou i zdánlivé maličkosti ovlivnit celý další život.
Poslouchala jsem audioverzi, kterou mohu doporučit.
O volbách, cestách a rozhodnutích.
Autor má znepokojivě detailní jazyk a neváhá zprostředkovat myšlenky rozpitvané na maličké kousky.
Neuvěřitelně hluboký psychologický ponor a plastické detailní popisy nálad a situací.
Štítky knihy
zfilmováno partnerské vztahy milostné romány anglická literatura sexualita svatba manželská krize milostné vztahy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Příjemná kniha, bavila mě. Proud příběhu, téma, prostředí, závěr… Užil jsem si to. Příběh o jiné době, jiných obavách, o strachu z dospělosti a tělesnosti. Mnoho z daného je stále relevantní, přestože se doba tak výrazně proměnila. Stále je onen krok do dospělosti náročný, proměnil se kontext, nároky, technologie, ale stále je zde tlak na každého člověka, jak uspěje jako dospělý člověk. Co se sexuality týče, dnes netrpíme nedostatkem informací, trpíme přemírou informací, pornografií, jsme zahlcení. To však příběhu neubírá na jeho relevanci a čtivosti. Každý člověk se totiž podle mě dokáže do pocitů obou hrdinů příběhu vcítit, nehledě na dobu, ve které své strachy a úzkosti prožívali.