Na co jsem (prozatím) přišel
Michal Pospíšil
Co jsme vlastně zač, co je to okolo nás, kde jsme se tu vzali a proč ? Otázky, které trápí člověka odnepaměti a zaměstnávající vědce i spirituální vůdce. Existují tisíce odpovědí, ale ani na jedné se zatím lidstvo neshodlo. Michal Pospíšil se na tyto složité a vážné otázky ve své knize dívá s notnou dávkou nadhledu, ironie a hlavně selského rozumu. Jeho modelovou situací je listopadové pondělní ráno, kdy spěcháte do práce a máte plnou hlavu starostí s tím, čemu se říká „Život". Je v tu chvíli pro vás podstatné, jestli je pravdě blíže teorie strun, teorii multivesmírů, kvantová teorie pole, nebo nějaká úplně jiná ? Pravděpodobně ani za mák. A přesto i z těch všech tak abstraktních a pro běžný život nepoužitelných konstrukcí se dá „vylouhovat“ jistá esence, která náš každodenní svět může změnit. Samozřejmě k lepšímu, jinak by nemělo smysl o tom psát, jako se děje v této knize.... celý text
Přidat komentář
Kniha dopřává čtenáři možnost porovnat své vidění světa s perspektivou přemýšlivého autora. V tomto ohledu jsem vděčný za možnost si trochu všeobecně srovnat myšlenky a inspirovat se životním konceptem člověka s jinou zkušeností. Text má charakter hospodského přemítání nad životem, vesmírem a vůbec. Zprvu nadšené dojmy z bezprostředního, svérázného a čtivého sdílení vlastního pohledu na svět po pár kapitolách vyprchaly a vystřídalo je místy znechucení nad cynicky nadutou snahou o nadsázku nebo ztráta zájmu o autorovy podněty. Navzdory kritice dogmatismu, předsudků a tvrdošíjně hýčkaných světonázorů autor podléhá ve svých úvahách subjektivnímu hodnocení specifik uspořádání lidské společnosti, které se nejvíce projevují v modelových situacích, ilustrujících autorovy myšlenkové pochody. Ty jsou plné stereotypů a opírají se o domněnky podložené pouze autorovou individuální zkušeností, čímž pozbývají přesvědčivosti a nedokážou obhájit univerzální hypotézy, které autor přináší ke stolu.