Na dno duše
Ben Dolnick
V úchvatném románu o přátelství, vině a pomatení mysli předkládá Ben Dolnick příběh dvou dlouho nerozlučných přátel a tíživého tajemství, které jejich pouto přetrhne a vyšle je na netušeně temnou pouť. Od „incidentu“ uplynulo deset let a Adam již dávno usoudil, že bez druhdy nejlepšího kamaráda Thomase je mu lépe. Živí se doučováním, spí s matkou svého žáka, osamělé večery tráví tím, že si prohlíží facebookový profi l své expřítelkyně, a předstírá, že současné přežívání bez hlubšího smyslu je pouze dočasné a do budoucna má velké plány. Když však obdrží e-mail od Thomasovy matky, jež ho úpěnlivě prosí o pomoc, najednou je znovu vtažen zpět do světa starého přítele, do minulosti, kterou se tak zoufale snažil vytěsnit z mysli… Vydává se na nesmírně zvláštní, fascinující cestu, lemovanou duchovním smířením, hledáním a útěkem, touhou a vykoupením.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , ArgoOriginální název:
At the Bottom of Everything, 2013
více info...
Přidat komentář
Já tu knihu asi nepochopila...
Špatně se mi četla...
Navíc v knihách nemám ráda přepis emailů či esemesek...
Očekávala jsem mnohem víc, než se nad pěknou obálkou a názvem ukrývalo.
Škoda, no...
Na mě kniha působí, jako by její jednotlivé části psali různí autoři. První část je velmi čtivá, ostatní - řekla bych - poplatné trendu, že jedině v Indii lze najít cestu k sobě. Hodně neuvěřitelně mi zní záchranná operace, nevím, tady bych řekla, že to sklouzává k absurdnu. Jinak jsem se občas zasmála i nahlas :-)
Taky jsem se nachytapa upoutávkou na obálce, rekla jsem si, že zkusím něco filozofičtejšího a hodnotnějšího...a radši se zase vrátím k detektivkám.
Konec vysloveně zklamání
Čtení této knihy pro mě bylo zkouškou trpělivosti. Na jednu stranu jsem se do čtení musela celkem nutit, na druhou stranu jsem ji nechtěla jen tak odložit. Není to čtení pro zábavu, spíš kniha vyžaduje hodně přemýšlení. Zamýšlet se nad tím, co jednotlivé postavy prožívají i nad tím, co nám chtěl autor sdělit. Nemůžu říct, že by kniha byla dobrá nebo špatná. Byla taková zvláštně filozofická.
Jedna z těch knížek, která má úžasnou anotaci, naláká čtenáře a pak se musíte nutit, abyste ji dočetli. Začátek nudný, prostředek něco mezi nudným a zajímavým a nakonec konec, který byl vysvobozující. Hlavní postava iritující.
Kdybych četla jen první půlku, tak bych dala určitě 4 hvězdičky, ale když přemýšlím o celé knížce, váhám mezi dvěma a třemi. Eh.
Mě se kniha moc líbila. Za pár hodin jsem ji měla přečtenou, příběh mě zaujal, jen mě trochu překvapil konec.
Mám stejný dojem. První třetina dobrá, prostředek jsem notně přeskakovala, emailové pasáže jsem vůbec nečetla, závěr ještě nemám dočtený, protože se do toho musím nutit :-(.
Nalákala mě anotace, kniha se dobře čte, rychle odsýpá. Po úvodní slibné zápletce jsem asi čekala něco víc. Celou knihu jsem se nesmírně těšila na to, jak to dopadne, na konci jsem tudíž byla trochu zklamaná. Ale když člověk leží doma s nohou v sádře, tak je to optimální četba.
Osobně se mi příběh líbil. Je napsán čtivě a celkem rychle odsýpá. Schéma románu tedy není nijak překvapující, dá se čekat - tajemství autor odhaluje celkem brzo, a pak se čtenáři společně s hlavními hrdiny musí už jen vypořádat s následky.
Co se mi moc líbilo, byl opravdu plastický popis obav rodičů o své již dospělé dítě. Už jen pro tohle stojí knížka za přečtení. Prostě malé děti - malé starosti, velké děti - velké.
Příběh dvou podivných přátel, které rozdělí společné tajemství.
Nebavilo mě to. Nesympatičtí hlavní hrdinové, nepříjemné prostředí, ostatní postavy divné. Nebylo to napínavé, nevyvolávalo to žádné příjemné pocity, nic nového jsem se nedozvěděl. Knížka víceméně k ničemu.
Přesto jsem ji dočetl, respektive druhou část prolistoval a přečetl jen několik pasáží.
Varování - kniha má dobře napsanou upoutávku na obálce a přečtení pár odstavců v knize také může zaujmout. Zase jsem se dal nachytat, ach jo.
Ne, to se prostě nedalo. Život je příliš krátký, abychom ztráceli čas knihami, jako je tato.