Na dosah
Jan Borna
Poetika střízlivosti a zdánlivě prosté sdělnosti je v další sbírce Jana Borny posílena hraniční trpělivostí, které je autorovi pro všední život potřeba a s níž postupuje ode dne ke dni jako my všichni, a přece podstatně jinak. Má-li v sobě motiv cesty vždy výrazný existenciální význam, ve verších knihy Na dosah je živen vyprahlostí okolní krajiny stejně jako schopností čistého či lehce ironického prožitku radosti z vezdejšího poznávání na naší silnici. Subjektivní atakuje objektivní, dnešní přesahuje v nekonečné, toužebné se přeměňuje ve vědoucí. Tenká mez protikladů přijímaná bez lidsky marného vzpouzení se, a proto trpělivě mířící ke sjednocení.... celý text
Přidat komentář
„Čím dál jdete od mého okna,
tím víc na sebe máme času.
Na horizontu se nerozeznatelní
plouží dlouhé minuty.
Ty proběhneš na dosah,
v kuchyni uvízne úlomek vůně
a není čas ani na pohlazení očima.“
Tak málo písmenek a tolik krásy! Páni!
Tahle sbírka je subtilní nejen svým formátem a počtem slov, ale i náladou, takovou zranitelnou křehkostí. Vážně, při čtení jsem se skoro bál zakašlat nebo se pohnout nahlas, jako by hrozilo, že ty drobné veršíky vystraším a ony se plaše rozletí na všechny strany.
Jan Borna je zde hravý a verbálně kreativní, tak jsme ho znali. Ale přidává víc, mnoho dalších vrstev. A tak jsem si četl o ztrácení a strachu ze ztrácení, o blízkosti i odcizení. O lásce, životě, smrti i o tom něčem, co nás přesahuje.
Měl jsem nachystány dvě básně, které se mi obzvlášť zalíbily, ale koukám, že už mi je „vyfoukl“ triatlet :-) Ale to vůbec nevadí, vyberu jiné, je z čeho:
„(za Janem Skácelem)
Zemřel v hluku změny
a dveře zůstaly pootevřeny pro nás,
kteří nevíme, jakým směrem
vkročit do světa básníkem dávno prochozeném.“
„Ve světě láskou vytvořeném
sedíme nad propletenými prsty
a povídáme si nekonečně.
Přátelství touhu pohltilo,
říkám ti opatrně, jako slečně, tajemství,
které s námi od počátku bylo
a trvá věčně.“
"(čtenáři)
Čti tuhle básničku
jen do chvíle,
kdy tě napadne
tvůj vlastní verš.
Já ji také píši
jen k prvnímu nápadu." (s. 63)
Jan Borna poodkrývá svou duši. Někdy máte rozklíčování jeho veršů na dosah...
Autor odkazuje na Jana Skácela, Vladimíra Holana.
"(nepodařená psychoanalýza)
Kdybych napsal vše, co o sobě vím,
musel bych se zažalovat,
a tak se trpělivě učím žít i s tím,
co před sebou nesmím zveřejňovat." (s. 28)
(trojverší o čase)
Budoucnost tě z dneška nevyviní,
nejbližší minulost je ta,
kterou žijeme nyní." (s. 57)
"Jsou rány,
které čas otevírá,
už se nevysvobodíš pláčem
a naděje na zacelení ztichla docela.
Jsou rány,
skrze které potkáš čas." (s. 68)
Autorovy další knížky
| 2014 |  O lásce a o ničem |
| 2006 |  Veselá čekárna |
| 2011 | Na dosah |
| 2005 | Malé prosby |
| 2008 | Krajina nad parapetem |
Další verše, z nichž čtenáře pohltí Bornův básnický um.
+ moc krásné ilustrace od J. Milfajta (jež Bornovi ilustroval každou b. sbírku)