Na dostřel
Taylor Adams
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537489/bmid_na-dostrel-6630f7a8bcc25.jpg
4
555
555
Když mladí manželé James a Elle Eversmanovi projíždějí Mohavskou pouští vstříc novému životu, nečekaně se jim porouchá auto. Uvíznou uprostřed pustiny, bez vody, mobilního signálu a bez jakékoli šance na záchranu. K tomu je z více než kilometrové vzdálenosti drží na mušce chladnokrevný a děsivě přesný odstřelovač. Není kam se schovat ani kam utéct a nikdo nepřichází na pomoc…... celý text
Přidat komentář
Námět je jednoduchý a přitom lehko člověka zaujme. Stejné je to vlastně i s celým příběhem. Ačkoliv se děj odehrává, dá se říct, na tom samém místě, autor to vypráví tak napínavě, že se člověk u čtení prostě nedokáže nudit. Celý příběh jsem prožíval s hlavními postavami, k čemuž mi taky dopomáhalo prostředí, kde se to odehrávalo-pouštní krajiny v USA miluju, takže i tohle mi v knize sedlo. Jo, sice je to trochu přitažené za vlasy, třeba schopnosti toho odstřelovače, ale to se dá v pohodě prominout. Jsme s knihou spokojený a rozhodně si přečtu i autorovu další knihu, Není úniku.
Vzhledem k prostředí, které mi neznáme, se těžko dá orientovat. Moc popisu v knize mi nic neříkalo, jejich výpočty, písek a nikde nic a pak je schovaný někde a tam straně a oni taky někde, prostě jsem se v některých pasážích hroutila. Jen jsem si říkala....dobrá všude je písek a nikde nic. Ale co se týká samotného příběhu , tak to bylo drsný. Jak člověk udělá cokoliv proto, aby přežil. To opravdu musí zanechat na psychice následky a nevěřím, že by někdo tohle hodil za hlavu lusknutím prstu a žil dál, bez jakéhokoliv trauma jako tito manželé.
I když je kniha místy pořádně přitažená za vlasy, přesto autorovi odpouštím. Na dostřel pro mě byla rozhodně lepší a uvěřitelnější než její předchůdkyně a já jsem byla v podstatě spokojená.
Tuto knižní jednohubku jsem si opravdu vychutnala a jsem zvědavá, s čím přijde autor příště.
Žádný zázrak to nebyl, ale napínavé to celkem bylo, i když trochu moc super hrdinské. Na jedno odpoledne ideální.
Čekala jsem od knížky asi moc, zatímco Není úniku, mi nedovolilo knihu odložit, Na dostřel mě vůbec nezasáhlo, chvílemi jsem vůbec nevěděla, co se vlastně odehrává. Velké zklamání.
Na to, že jde o autorovu prvotinu, tak to nebylo vůbec špatné. Jasně, že Není úniku bylo o něco lepší, ale zase musím autorovi složit poklonu, že si na svou první knihu zvolil takhle těžké téma. Ono vytvořit atmosféru v příběhu, kde se v podstatě nemůžou postavy pohnout z místa, a to doslova, není vůbec lehké. Tayloru Adamsovi se ale podařilo nejen vytvořit nějakou atmosféru, ale dokonce vytvořil postavy, které nebyly totálně na pěst, což se také ne vždy povede. Za mě kniha, která není ničím extra, ale jako prvotina je obstojným rozjezdem.
Na tuto horkou novinku jsem se moc těšila, proto jsem se do ní pustila jen pár dní po koupi - natěšená, že to bude stejná pecka jako autorova kniha NENÍ ÚNIKU. Ovšem nadšení se nekonalo. Troufám si říci, že takovou neuvěřitelnou slátaninu jsem dlouho nečetla. Zatímco NENÍ ÚNIKU mě přikovalo k židli a bylo přečteno na jeden zátah, NA DOSTŘEL jsem s klidem odložila a šla uklízet.
Moje očekávání bylo asi moc velké, po knize Není úniku jsem čekala další pecku, což tato kniha rozhodně není. Od začátku mě nebavila, děj o ničem, žádné napětí..
Taylor Adams umí napsat knihu, která je napínavá od začátku do konce. Opravdu by ji člověk nejraději ani neodkládal, aby věděl, jak to celé dopadne. Já mám ale k jeho příběhům i nějaké výtky. Vadí mi omezený dějový prostor - v tom smyslu, že ačkoli je děj nabitý snahou o přežití, nic jiného v něm není. Odehrává se jen na malém prostoru, na kterém hrdinové kličkují tak, aby svůj boj o život vyhráli. V tomto směru na mě pak příběh působí až příliš rozvlekle, ačkoli o akci v něm opravdu není nouze. Tohle mají společné obě jeho díla, která u nás vyšla. A ještě jedna věc: těžko se jeho příběhům věří.
Za mě je to jedno velké zklamání a ztráta času. Jak jsem byla u Není úniku napjatá, div že jsem si neokousala nehty na kost, tak tady se nic nedostavilo. Spíš mě celá knížka iritovala tím, jak je to přitažené za vlasy. Škoda, ale zase se utěšuji tím, že tohle je autorova prvotina i přesto, že u nás vyšla až jako druhá kniha. Doufám, že nějaká budoucí kniha bude stejně dobrá jako Není úniku.
Hlavní hrdinové jsou sympatický,o tom neni pochyb, ale tak trochu ,, nepřemožitelný" až je to někdy fakt přitažený za vlasy. Jako thriller je to fajn,jak je to krátký,tak to odsejpá,stejně jako u Není úniku. Přesto předchozí knížka byla o něco víc realistější a hezčí
Není úniku bylo velice dobré, ale Na dostřel je pro mne ještě o chloupek napínavější, Výborný thriller, čtivý, hlavní dva hrdinové sympaťáci jako hrom a cca od půlky už jsem se nebyla schopná odtrhnout a zběsile četla až do konce. Výborně napsáno, pravděpobnost, že by se to mohlo stát vem čert, tady mi to nevadilo. V záplavě knih je to nadprůměr
Za me zklamani. Ten pribeh mi prisel dost pritazeny za vlasy a od pulky me to přestalo bavit. Hl.hrdina se podobal skoro supermanovi a jeho zena taktez
Super kniha, upřímně jsem se bavila.,,Ten tvůj klòbrc, procedila skrz zuby, ,, vypadá blbě.'' .........
Osobně mám nejradši knihy, které mě chytnou natolik, že je hltám tak rychle, až přeskakuju řádky. A tohle přesně mě baví na thrillerech Taylora Adamse - jednoduchý námět, ale děj tak brilantně vylíčený, že vám nedovolí přestat číst. Přečteno za jeden večer!
Jednoduchý příběh, jehož děj by se dal shrnout na pár řádcích. To, o co zde jde, je totiž napětí z popisované situace. Sice to byl podobně akční příběh jako v předchozí knize, ale tentokrát se mi to líbilo trochu míň. Nemůžu říct, že by kniha byla horší, možná jsem jenom při čtení byla v jiném rozpoložení. Takže komu se líbilo Není úniku, tak určitě zkuste i tuto knihu.