Na dvoře vévodském
Alois Jirásek
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/160974/bmid_na-dvore-vevodskem-160974.jpg
4
57
57
Na dvoře vévodském je jedním z prvních románů Aloise Jiráska a patří do próz s poměrně vysokou dějovostí. Zaujme nás barvitým příběhem, který není bez rozmarnosti, napětí i přitažlivosti. Odehrává se na náchodském zámku ke konci osmnáctého století a dává nahlédnout do rozladěných soukromých poměrů i do osvícenských snah tehdejšího držitele panství Petra Kuronského. Jeho záletná žena a naivní dcera jsou představeny jako soupeřky v milostné historce, která vytváří dějovou síť románu i jeho myšlenkovou základnu. Předstíraná láska dobrodruha ohrožuje osobní blaho lidumilného šlechtice a dokonce se staví do cesty jeho vůli a chuti zrušit poddanství na svém panství. Členové rodiny Petra Kuronského však nejsou hlavními postavami tohoto Jiráskova románu. Jeho základní děj, myšlenku a intriku nesou dva cílevědomí mladí muži, kteří se šťastnou náhodou dostali do služeb osvíceného pána náchodského panství. Oba jsou svým způsobem chudí, odkázaní na sebe a na své schopnosti, oba plni elánu a nadšení, a přesto jsou úplně odlišní. Hlasivec, na doporučení předního českého vlastence Pelcla, osobní sekretář Kuronského, si počíná jako uvědomělý Čech, který zná neúnosné poměry poddaného lidu a chce mu pomoci. Riskuje přitom ztrátu vévodovy přízně, neobyčejně výhodného místa i vyhlídek na blízkou svatbu s milovanou Eliškou. Od samého počátku cítíme. Že Hlasivcovo působení bude úspěšné a že jeho záměry se vyplní. Antonín Hlasivec je neustále v akci. Svými předsevzetími, vlastnostmi a především chováním působí jako udatný rek z pohádky. S přehledem rozplétá a kazí intriky svého protihráče i osobního nepřítele Arnoldiho. Jednání tohoto oslnivého zpěváka a společníka míří přímo jedním směrem: k osobním výhodám, k výnosnému postavení. Nakonec však v konfliktu se sobectvím všeho druhu (vedle Arnoldiho je ztělesňuje vrchní Vrána, proradný Hlasivcův otec) vítězí Hlasivcův návrh. Kuronský zmenší robotní povinnosti na svém panství a dočká se za to vděčnosti lidu. Jenže rány, které mu zasadila kněžna s Arnoldim, podryjí zbytky jeho zdraví a uspíší smrt osvíceného a moudrého, osobně však nijak šťastného pána. Jako absolutní vítěz vychází z příběhu Antonín Hlasivec. Nic již nestojí v cestě jeho zajištěnému postavení a šťastnému sňatku. Tento raný román je ještě velmi poplatný románům s milostnou zápletkou a intrikou. Velmi připomíná pohádku svým zjednodušeným protikladem dobra a zla; s hrdinou, který prokazuje své kvality v tom, jak jedná, jaká nebezpečí postupuje, aby naplnil svoji představu a svoje předsevzetí; pohádku připomíná i rozuzlením, které dá plně zapravdu dobru a spravedlnosti. To vše je navíc podpořeno poměrně jednoduchou až stereotypní větnou stavbou a převahami dialogů nad vyprávěním.... celý text
Přidat komentář
U všech „osadníků", či krátkodobých přivandrovalců nádherného Náchodského skvostu vidím značnou touhu po seberealizaci, a to klidně na úkor ztráty bližního svého. Vévoda Petr, konzervativní osvícenec nemá nic moc proti zrušení roboty, ale zároven nechce, aby se mu „spodní masa" producírovala kolem panství. Jsem strašně rád za ucelené sdělení o tom, co se na zámku stalo za dob Smiřických; princesa Johana v tom viděla analogii sama sebe, protože byla zblázněná do Taliána Arnoldiho. Hlasivec byl jasný- ač Pražák, tak jasný prostředník sedláků a tvrdě robotujících. Měl jsem možnost čísti jedenácté Jiráskovo vydání Mladé fronty Praha, a je opravdu pastvou pro uši, jak si mistr jazyka Českého poradil s výslovností. At už zastarale archaicky, nebo trendově s dobou. „Byltě krásný červnový den. Otevřeným oknem vlál čerstvý, čistý vzduch a vzdouval zlehka jemné záslony okna. Švehol ptactva až sem zazníval a zevzdálí kynuly lesnaté stráně, nad nimiž k modravým horám bělostné mraky spěly." 85%
Po dlouhé době jsem se vrátila k Jiráskovi a nebyla jsem zklamaná.Poslouchala jsem audio příjemná záležitost.
Četla jsem v říjnu 2012. Podle mých poznámek:
O roce 1799 v Náchodě a Ratibořicích v zámku a podzámčí.
Romantické, se zápletkou.
Dobře se čte.
Jedna ze slabších Jiráskových knížek. Opravdu jako z Červené knihovny a nedokázal jsem se pořádně začíst, což se mi u jiných děl dařilo už po pár stranách. Ale pořád lepší než Staré pověsti a Psohlavci.
Příliš lehké, naivní čtení, s hodně vykonstruovanou zápletkou. Nechci to ale nijak shazovat. Je to zkrátka romanticko historický román s velkým důrazem na slovo romantický. Pro čtenáře, spíše čtenářky, které dávají přednost různým, byť i umělým, historkám o lásce, kdy nakonec přes všechna protivenství vše dobře dopadne, je to čtení tak akorát. Čtenář, který toto neodmítá, ale očekává od knihy i trochu více, bude mírně zklamán.
Celkem hezký barvitý příběh, kterému nechybí napětí ani přitažlivost, s poměrně bohatým dějem.
no sice začátek nic moc ale konec mě chytil než jsem se dopracovala k jOHANCE PAK JSEM dlouho přemýšlela jestli Johanka není předobraz schovanky Hortenzie z knihy Babičky od Boženy Němcové
Jsem vzdělanec. Čtu Jiráska v originále. Kecám, četl jsem ho jako malé dítě a měl bych spíš prohlásit : "Jsem tvrďák. Přečetl jsem Jiráska celého a přežil jsem to. Bylo to vzrůšo - asi jako dráždit kobru bosou nohou!" Asi mi to nebudete věřit, ale fakt mne to tenkrát bavilo.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1970 |  Staré pověsti české |
| 1951 | Psohlavci |
| 1965 |  F. L. Věk I. |
| 2000 | Temno |
| 1955 | Z Čech až na konec světa |
Když si příběh představím jako veristickou operu (se všemi těmi intriky, záměnami, odhalování netušených rodinných vazeb a nečekanými setkáními), které v době vzniku knihy byly na vrcholu, tak jí odpustím tu sladkou naivitu a když si představím mistra v jeho 25 letech, myslícího asi neustále na lásku, odpouštím ten opravdu neuvěřitelný děj a dávám opět plný počet, protože se to tak krásně čte a hladí duši.