Na faře
Vlasta Javořická
Román Na faře o lásce a citovém zrání farské schovanky Gusty vždy patřil a patří k nejlepším a nejhledanějším knihám Vlasty Javořické. Poutavě také zachycuje život na Českomoravské vysočině v druhé desítce let minulého století.
Přidat komentář
Vlastu Javořickou mám zafixováno jako spisovatelku ženských románů ,životních osudů na Českomoravské vysočině, ale také knihy vydaných před 2. světovou válkou. Bohužel moderní překlady mi to dost ničí a nerozvíjí moji zvědavost- co se tím myslelo. někdy to byli i slova, která se používala v dané oblasti. Takže mám jiné vydání a tam toho dost chybí a to si jenom myslím.
Opět jsem sáhla o knize z Českomoravské vysočiny z druhé desítky minulého století,příběhy z této doby ráda čtu a myslím si ,že jsou i poučné.Příběh sirotka Gusty ,kterou si vzal do péče místní laskavý farář ,který se o děcko velice pečlivě staral ,ale bohužel z ní vychoval vzdorovité dítě.To ji v dospělosti potrestalo ,když se provdala,nedokázala dát svému muži najevo lásku .Vše si uvědomila,až když je rozdělila válka.
Přidávám úryvek z knihy ,tak jak umí popsat naši krásnou krajinu tato spisovatelka.
Bývalo veselo před polanskou farou,když jarní slunce sklánělo zlatou hlavu za vrcholky hor a v korunách starých lip,obklopujících vesnický kostelíček,to tajemně šeptalo ,mluvilo a zpívalo.
Před farou od pradávna stála kamenná lavička a na ní se odbývala od jara ,jakmile přestalo mrznout,až do samého podzimu,kdy zavály od severu studené větry-každý večer veselá beseda.
Roztomilá víkendová četba. Dostatečně naučná, dostatečně romantická, jen ten konec se mi nezdál dost pozitivní, ale koneckonců doba děje taky pozitivní nebyla. Občas oddechová četba neuškodí...
Autorka pečlivě balancuje na hraně realistického vesnického románu a červené knihovny, až jsem se divil, že je to možné. Využívá postupů červené knihovny, aby nabídla obraz venkova před první světovou válkou s běžnými lidskými strastmi i radostmi. Hlavní postavou je sice pan farář, který se snaží pomáhat svým ovečkám, ale velkou roli má zarputilá a tvrdohlavá Gusta, jeho schovanka. Původně jsem do nihy jen nahlédl, jak vlastně Javořická píše, ale dočetl jsem knihu pak na jeden zátah, jak se mi líbila. Javořická navíc dokáže velmi dobře pracovat s očekáváními čtenáře a peripetiemi, takže když dojde na katarzi, určitě nejedné čtenářce i čtenáři zvlhnou oči. Ve svém žánru skutečně vynikající dílo.
Když jsem ji poprvé přečetla, byla to má oblíbená knížka. Dokonce jsem ji četla několikrát, takže ode mě si 100 % zaslouží.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Granáty |
| 1998 |  Námluvy |
| 2005 | Bez lásky |
| 2006 | Můj život 1. a 2. díl |
| 2001 | Na Veveřím gruntě |
Stará dobrá literatura.