Na football!: Fotbalové diváctví a fanouškovská kultura v českých zemích do roku 1939
Martin Pelc
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/498472/bmid_na-football-fotbalove-divactvi-a-fa-JuI-498472.jpg
5
6
6
Kniha sleduje zrod fotbalového fanouška jako výrazného, až excentrického sociálního typu české každodennosti. Praktika pravidelné návštěvy fotbalových utkání má u nás kořeny v 90. letech 19. století, masově se pak rozšířila v prvorepublikovém období. Tehdy se také objevil novotvar „fanoušek“ a vznikla bohatá publicistická, umělecká a intelektuální reflexe fenoménu. Jeho historickými aktéry přitom už nebyli jen návštěvníci sportovních stadionů, ale i milióny těch, kdo „čtou noviny odzadu“, posluchači strhujících rozhlasových reportáží z utkání nebo konzumenti fanouškovského komerčního artiklu.... celý text
Přidat komentář
O fotbalu toho mám načteno dost a dost na to, abych věděl, jak obtížné je sehnat knihu, s níž si dal autor opravdu práci a jen dokola neopisoval od starších autorů. Pelcova kniha je úžasná v tom, že přináší obří kvantum nových informací, které autor neúnavně posbíral především v archivních číslech novin a časopisů. Poznámkový aparát má na fotbalovou publikaci obří rozsah a obsahuje víc jak 1 300 odkazů na citované zdroje.
Přitom kniha není ani tak o fotbale, jako vysloveně o jeho divácích a fanoušcích. Kdyby nejoblíbenějším sportem zůstalo veslování, jak tomu bylo před koncem 19. století, tak by prostě vznikla publikace o fanoušcích veslování. Autor si všímá všemožných aspektů fandění: jak chodili diváci oblečení, kolik stály lístky, jak fungoval předprodej, jaké bylo sociální složení obecenstva a jaké typy lístků se prodávaly a kam (sezení, I. stání, II. stání), jak byl fotbal reflektován v tisku, rozhlase, beletrii, filmu a také zmiňuje časté násilnosti a vandalismus; o nějakých lepších minulých časech vážně nemůže být ani řeč.
Přečíst knihu mi trvalo tentokrát docela dlouho, i když čtivá je. Čtenáře to ale neustále nutí, aby na Youtube dohledával záznamy slávistických zápasů z roku 1911 (ano, je to tam), sháněl se po reprodukcích obrazů s fotbalovou tematikou (loni byla velká výstava v galerii v Chebu a na jejích webovkách je to všechno pěkně v kupě), zjišťoval výsledky v textu zmíněných zápasů nebo se prohraboval bizarní historií Olympie Žebětín, vyloučené pro násilnosti ze všech fotbalových soutěží.
Čas od času se na pultech objeví opravdu zajímavé práce (naposled mě zaujala Vodičkova Liga mistrů první republiky, i přes ten bulvární název), ale Pelcova kniha je opravdu něco a od vydání Atlasu českého fotbalu jsem nečetl nic tak zajímavého. Knihu navíc doplňuje řada černobílých fotografií a barevných příloh. Doporučuji všemi deseti všem fotbalovým fanouškům, i když je pravda, že propagace knihy je nejspíš prakticky nulová. Dostal jsem ji k Vánocům a absolutně jsem přitom netušil, že něco takového vůbec vyšlo.
Autorovy další knížky
| 2022 |  Na football!: Fotbalové diváctví a fanouškovská kultura v českých zemích do roku 1939 |
| 2010 | Umění putovat: Dějiny německých turistických spolků v českých zemích |
| 2019 | Sport a česká společnost do roku 1939 |
| 2019 | Opavská nej |
| 2011 |  Opava - Vídeň: Měšťanská kultura 19. století mezi periférií a centrem |
Autor své téma naprosto vyždímal. Šel do neuvěřitelných detailů. Musel načíst nepředstavitelné množství pramenů. Je za tím opravdu vidět velké úsilí, velký zápal. Na druhou stranu se ovšem vkrádá i silně kacířská otázka, zda toto téma opravdu je tak důležité, že za tuto námahu stálo. Ve filmu Pelíšky se jedna postava vyjádřila hodně nekompromisně k pomníku padlých letců. Dovedu si živě představit, že přesně takto se může vyjádřit čtenář, který nemá rád fotbal a téma mu nemusí přijít jako dostatečně nosné. My, co máme fotbal rádi, ovšem výkon Martina Pelce musíme ocenit.