Na konci parku
Vladimír Janovic
Poema významného básníka, esejisty a překladatele Vladimíra Janovice. Pavel Hoza v doslovu knihy píše: Jsme na konci parku, a znovu slyšíme ozvěnu otázky „proč“, proč básníkův hlas zněl a zní tak silně a naléhavě, proč vůbec zní a co nám vlastně jeho verše sdělují, co nám chtějí sdělit, co nám chce sdělit poezie, umění, a jaký je smysl života? Autor sám si nepochybně onu otázku stále klade a pokouší se na ni hledat odpověď. Mnohé poznal, mnohé ví, a přesto v závěrečném zpěvu poemy přiznává: „Kdo z brány vychází ptá se kudy vešel.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1968 | Neohlížej se, zkameníš |
1984 | O mašince Žofince |
1976 | Dřěvo sě listem odievá: Milostné verše pěti století |
1984 | Dům tragického básníka |
2017 | Černé ryby okolností: (eseje) |
Janovicova poema, lyrickoepická veršovaná skladba, v sobě skrývá nejen meditativní pasáže, ale také retrospektivní děj vycházející jednak ze života básníka, ale také z významné regionální historické události. Čtenář se tak ocitá tu v současném parku, ondy ve studentských letech poety, aby se náhle ponořil do druhé poloviny 18. století. Putování časem, stále však na jednom místě.