Na konci světa. Burjatsko - Sibiř.
Jindřich Štreit
Záběry světoznámého fotografa z burjatské osady Kižinga doplněné etnografickými texty o původu Burjatů, jejich náboženství a současném stylu života. ,,Vážení čtenáři, do rukou se Vám dostává kniha, kterou svým obsahem, kvalitou i posláním můžeme označit za vyjímečnou. Výběr sedmdesáti černobílých fotografií prezentovaný významným českým fotografem Jindřichem Štreitem doplněný o příspěvky Dana Berounského (o životě v Kižinze) a Luboše Bělky (o burjatském buddhismu) není možné označit jinak. Jindřich Štreit studoval a naslouchal mnoha informacím o končinách, o kterých často snil a které chtěl jednou fotografovat. Přes jeho obavy z daleké cesty i uzavřených a na první pohled nemluvných Burjatů se mu jeho sen splnil. V létě roku 1997 přijal pozvání na výpravu do Burjatské republiky a spolu se svým průvodcem Danem Berounským působil ve vesnici Kižinga, která se nachází v drsném prostředí jižní Sibiře asi 200 km východně od hlavního města Ulan-Ude. Vznikl unikátní materiál, mající na straně jedné nevyčíslitelnou dokumentární a fotografickou hodnotu, na straně druhé materiál vyjadřující pohled na život v těchto končinách očima umělce...” ... (Martin Sedláček, Společnost pro Studia člověka, která připravila dvě výpravy do Burjatské republiky v letech 1995 a 1997)... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2014 |  Jižní Město: fotografický projekt z pražského sídliště z počátku osmdesátých let 20. století |
| 2015 |  Lágr Barbora |
| 1999 | Cesta ke svobodě |
| 2016 | Kde domov můj |
| 2000 | Na konci světa. Burjatsko - Sibiř. |
Kniha je zajimavou sbirkou fotografii z Burjatska - okolobajkalske republiky na Sibiri. Prvni cast pojednava o mestecku Kizinga, je kratka a vypravi o beznem zivote. Druha cast je venovama samotnym fotografiim, kterych je cca 70. Treti cast popisuje budhismus v podminkach od 19. stol. az dodnes, a zaverecna cast je jednostrankove shrnuti autorova zivota. Nutno sdelit, ze Jindrich Streit je pouze autorem casti s fotografiemi, prvni a treti cast zpracovali dva jini autori. Prvni cast, pojednavajici o Burjatsku, bych rozsiril a zahrnul do ni treti cast o budhismu, ktera je sama o sobe neprilis zajimava snuska dat a jmen a v celkovem kontextu fotografii se do knihy nehodi. taky bych si chtel, kdyz uz, precist o autorovi o trosku vice.
K samotnym fotografiim lze rici, ze soubory jsou temer vyvazenou kombinaci zoufalstvi a radosti ze zivota, ze jsou kompozicne casto velmi propracovane, a ze by jich mohla byt rovna stovka a nenudily by. Clovek v nich casto narazi na televizi, vodku, cigarety, pole, vodku a zase televizi, a je to cele takove prostinke a prijemne jednoduche. Misty jsem si rikal,ze bych takto dokazal zit a ze se mi nase zapadni kultura vic a vic hnusi, tento pocit me vsak pravidelne opoustel pri pohledu na bahno namisto asfaltu, lidi lezici v alkoholovem opojeni na zemi nohy v tom vsem bordelu bez bot a az temer zbozne vzhlizeni k zapadnim hodnotam. Toto vse autor dokazal ve svych fotografiich vystihnout temer dokonale, nutno se vsak zeptat - je to opravdu tak? Je toto plosne zachyceni reality nebo pouze pro nas, Evropany, zdokumentovane to nejkontrastnejsi, co byla s to tato zeme autorovi nabidnout?