Na konec světa
Kristina Carlson
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/237244/mid_na-konec-sveta-237244.jpg
4
9
9
Vrstevnatý příběh helsinského studenta Lennarta Falka, který hledá štěstí jako úředník v dalekých končinách sibiřské Nachodky, se odehrává na počátku 70. let 19. století. Ani zde, „na konci světa“, se však mladému Finovi nedaří uniknout rozporuplnostem života a nejistotám osudu. Ba právě naopak, neboť snaha o porozumění zdejší rozmanité a pestré společnosti, žijící v drsných a nelítostných podmínkách, od něj vyžaduje veškeré síly. Situace se ještě zkomplikuje, když se zaplete se dvěma ženami, Alexandrou Petrovovou a její dcerou Věrou, a současně se mu naskytne příležitost podílet se na utajovaném plánu na dolování uhlí, přičemž mu kdosi podle všeho usiluje o život. Zmatený Lennart se snaží zjistit pravdu a probírá všechny možnosti: Kdo po něm hodil cihlu? Jedna z oněch dvou žen? Nebo se ho ze světa snaží sprovodit žárlivý Viktor Petrov? Nebo to snad byli otec Spiros a Číňan, kteří si zisk z těžby chtěli rozdělit jen mezi sebou? Co toto Lennartovo dobrodružství vypovídá o skrytých zákoutích jeho duše, potažmo o nás samých?... celý text
Přidat komentář
Lennart Falk mal teóriu o tom, že spomienky sú príbehy, ktoré rozprávame sami sebe. Neviem si pomôcť, no presne toto pre mňa charakterizuje celú knižku. Roztečené útržky spomienok, hľadanie samého seba, hľadanie vlastného vraha. Cudzie spomienky pre mňa nikdy nebudú mať takú hodnotu, ako pre toho, koho sú.
Nevadila mi časová nespojitosť a skoky v deji, nevadilo mi, že tam bolo primálo tej Sibíre a 19.teho storočia, ani že som tam nenašiel nič, čo som podľa informácií z anotácie očakával. Vadilo mi, že som Na konci sveta nenašiel vôbec nič. Bol to text. Miestami vcelku príjemný, určite nie nudný, no stále iba text. Proste písmenká. Nič viac. Možno som však bol len málo všímavý, nemôžem vylúčiť...
Geniální! Podle mě tady nejde tolik o příběh a jeho vyznění, jako o formu. Totiž, u Zahradníka pana Darwina jsem poznamenala, že se mi líbí, jak autorka přiblížila čtenáři tak náročnou literární formu, jakou psali své knihy James Joyce nebo Marcel Proust. Tady mám pocit, že autorka jednoduše přiblížila jinou náročnou formu: vícevrstevnatý text. Opět nemůžu jinak, než tleskat, a dodat, že pokud by se někdy stala ta pohroma, a já učila, před opravdu náročnými texty tohoto typu bych dala žákům/studentům přečíst úryvky z této knihy.