Na křídle větrného mlýna
František Kožík
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/53790/bmid_na-kridle-vetrneho-mlyna-D0T-53790.jpg
4
84
84
Životní osudy malířky Zdeňky Braunerové, blízké přítelkyně řady význačných českých umělců. Dílo je zároveň plastickým obrazem českého národního života,zejména jeho uměleckých vrstev v letech 1875-1920. Vyprávění je střídavě situováno do Prahy, Roztok, na Moravské Slovácko a do Paříže.
Přidat komentář
Čtu teď zcela záměrně romány o umělcích a moc si užívám tu rozmanitost v pojetí. Tento román hodnotím níže z toho důvodu, že styl, který autor zvolil považuji za mírně zastaralý. Děj se vleče, zvraty žádné. Ale není to špatná kniha. Zdeňka by si zasloužila film!
Se Zdenkou Braunerovou jsem se seznámila obráceně, nejdříve to byla návštěva jejího ateliéru v Roztokách, pak několik výletů k Vltavě, do Unetic, návštěva Levého Hradce a nakonec procházka Tichým údolím, to vše mi připravilo patřičné zázemí pro čtení. Knížka byla hutná, nejednalo se pouze o její životopis, ale o zmapování kulturní i politické atmosféry spolu se vstupem mnoha aktérů, které známe jak z literatury, tak z dějepisu. A bylo to dost podrobné, žádné velké opisy přírody, spíše rozhovory, úvahy, spory, některé žabomyší, některé podstatné, protože dobu zastřešovala ještě monarchie a ne každý viděl přínos v češství .
Zdenka byla intelektuálně na výši, kromě toho, že byla malířka, všichni obdivovali její úžasný literární přehled, Zeyera, svou lásku, citovala zpaměti a Mrštík si byl také vědom jejího vkladu do své tvorby.
Četla jsem nezkrácené vydání a mnohokráte jsem myslela na pana Kožíka, který měl 25 let, když Zdenka zemřela. S největší pravděpodobnosti se jejich cesty nezkřížily. Přesto je v jeho románu toho tolik, že přemýšlím, jestli mu stačili pouze zdroje (dopisy, novinové články, literatura, psané vzpomínky a životopisy ostatních). Jak to nastudoval a vykreslil každou skutečnou postavu, domyslel jejich život do nejmenších detailů, dal jim řeč, povahu, myšlenky.
Dnes už asi těch čtenářů, kteří by se chtěli ponořit do ne tak vzdálené minulosti moc není, ale my zbylí jsme za toto dílo rádi.
(SPOILER)
O Zdence Braunerové jsem do přečtení této knihy věděla snad jen to, že existovala a že byla malířkou. Až se za to stydím – ale kolik takových nadaných žen upadlo téměř v zapomenutí? Obávám se, že jich není zrovna málo...
Osudy této mimořádné ženy v podání pana Kožíka jsou četbou nejen poutavou, ale i poučnou. Vlastně je to kniha nejen o Zdence Braunerové, ale i o řadě dalších významných postavách české kultury na přelomu 19. a 20. století. Největší prostor je věnován Juliu Zeyerovi a Vilému Mrštíkovi. Musím říct, že zatímco první z jmenovaných spisovatelů se mi díky knize stal natolik sympatickým, že jsem se rozhodla něco si od něj při nejbližší příležitosti přečíst, u toho druhého je to přesně naopak... ne že bych zavrhla jeho tvorbu, ale to, co Zdence provedl, jsem dost dobře nechápala... sice se to vyjasnilo v pozdější části románu, ale i tak mi připadalo, že přirovnání jejího života ke křídlu větrného mlýna, které se točí nahoru a dolů, je více než výstižné.
Nutno ovšem přiznat, že Zdenka Braunerová byla povahou poměrně komplikovanou a protichůdnou. Ráda se pohybovala ve společnosti, ale i uzavírala do samoty. Dovedla se obětovat pro druhé, byla by za své přátele dýchala, ale někdy svůj názor prosazovala tvrdě, což se projevovalo hádkami se sestrou i s některými přáteli. Ovšem těžko soudit, na čí straně byla vina... zdá se, že někdy šlo jen o upřímně vyslovený názor, což někteří lidé nejsou schopni přijmout.
Vzhledem k tomu, že jde o zkrácenou vverzi dvousvazkového díla, chvílemi mi připadalo, že život Z. Braunerové se odehrál v poklusu a že celá ta doba byla hodně hektická... ale možná, že to tak skutečně byla... Taky jsem ze všech těch jmen známých i méně známých umělců a dalších veřejných činitelů, s nimiž se Z. Braunerová stýkala, měla trochu guláš... byla to ale zajímavá doba, plodící plno zajímavých osobností. Ať se ale na život Z. Braunerové dívám z jakéhokoli úhlu, myslím, že byl naplněný a jistě by přinesl ještě mnoho dobrého ovoce, kdyby trval déle. A i přesto, nebo možná právě proto, že se nikdy nestala manželkou a matkou, věnovala přátelství a až mateřskou péči mnoha umělcům o generaci nebo dvě mladším.
Doporučuji nejen čtenářům, kteří hledají knihu o známé české osobnosti do letošní ČV, ale i těm, jimž dosud chybí kniha s názvem na 21 písmen (tam jsem si knihu nakonec zařadila i já).
Kniha mne nesmírně bavila i když někteří si tady stěžují, že je to výcuc ze dvou dílů, to mi nevadilo. Dle mého to ničemu neubralo na vykreslení atmosféry doby, zápasu českého umění a literatury o místo na světě a života naší přední malířky. Všechna ta jména z učebnic literatury a umění: Zeyer, Chittusi, Úprka, Mrštík ad. dostala barvu, emoce a živost...doporučuji přečíst studentům k získání plastičtějšího obrázku k faktům probíraným na školách. Možná, až bude více času, tak vyhledám plnou verzi. Spokojenost.
Život Zdeny Braunerové hodnotím jako bohatý a plný. Jak říká autor: „Byla to žena, která si z vlastní vůle zvolila jméno, věk, povolání i bolesti, celý svůj velký osud.“ V knize asi nejde o to popsat reálie konce 19. století a začátek 20., spíše jde o duchovní atmosféru v uměleckých kruzích té doby. Některá jednání postav a jejich dopisy nám dnes mohou připadat naivní a exaltované, ale snad to byla jejich snaha po něčem vyšším, co je hnala někam dopředu k vytržení. Mnozí skončily tragicky, ale vzpomíná se na ně dodnes.
Kožíka čtu ráda, ale tato kniha mě moc neuchvátila, ani jsem jí nedočetla, určitě zajímavý námět, ale nemohla jsem se začíst.
Příběh statečné a na tehdejší dobu velmi inteligentní ženy,která převyšuje muže ve světě pánských autorit.Narodila se ve špatné době, kniha mi velmi líbila.
Další povedená kniha pana Spisovatele.Jméno Zdenky Braunerové jsem vůbec neznal a tak jsem zase o něco chytřejší a navíc potěší další dílek do letošní čtenářské výzvy.80%.
tato kniha se doslova četla sama. Už se těším na další osudy Zdenky Braunerové v druhém díle. Zároveň mě velmi potěšil vhled do uměleckého a kulturního života v Českých zemích na konci 19. století, je zajímavé zjistit, že ti suší pánové (a dámy) z hodin literatury byli ve skutečnosti z masa a kostí...
Četla jsem zkrácenou verzi 2knížek. Čekám v knihovně na plnou verzi. Kniha je pěkná,ale okousaná dějově.
Knihy Františka Kožíka mám moc ráda. Proto jsem s radostí sáhla po této knize. Jaké bylo mé zklamání, když jsem zjistila, že tento titul je pouze velkým zkrácením dvou jeho dílů. Sice oceňuji snahu dcery Kožíka o znovuzrození Zdenky Braunerové, ale bylo to příliš strohé a občas zmatečné. Škoda. Doma mám druhý díl, který má přes 450 stran. První díl jsem si už objednala a ten má stejný obsah. Pokrácená kniha obsahuje 280 stránek. Obrázek si tedy udělejte sami. Pokud si chcete přečíst originály, udělejte to. To samé vám radí i paní Kožíková.
Přijde mi až nemístné kritizovat tvorbu Františka Kožíka, ale z této knihy mám rozporuplné pocity. Jednoznačně kladně hodnotím téma - Zdena Braunerova (záměrně píši s krátkým a na konci). Je to napsané čtivě, v tom jsem také neměla problém. Dozvěděla jsem se toho určitě dost zajímavého o době, o paní Zdeně, ale přesto jsem se nemohla chvílemi ubránit pocitu, že je to trošku "letem světem", občas jsem měla pocit že čtu jen strohý novinový článek. Nevím, jestli to tak bylo i když tato kniha existovala jako dvoudílný svazek a zkrácení do jedné a ještě celkem útlé knihy má za důsledek fakt, že na mě kniha takhle působí (jak píše v úvodu Alena Kožíková vznikla kniha, kterou jsem četla, spojením původně dvou svazků - Na křídle větrného mlýna a Neklidné babí léto). Zatím jsem jinou knížku od pana Kožíka nečetla, tak nevím, jak píše. Ale tohle pro mne nebyl moc román, možná "jen" životopis. Některé události se tam přeskakovaly přímo kosmickou rychlostí aniž by se autor jen náznakem dotkl příčin (například konec přátelství Zdeny Braunerové, F. X. Šaldy a Růženy Svobodové). Najednou se vynořovala jména která jsem si nedokázala nikam zařadit a nebyla nijak propojená s předchozím ani následujícím dějem. Během čtení této knihy se mi potvrdilo moje přesvědčení, že životopisný román prostě musí být tlustá bichle, ne jen malá útlá kniha.
Druhé a poslední setkání se skvělým autorem a úchvatným světem českého malířství a literatury. Dodnes s láskou vzpomínám na pěkné chvilky se Zdenkou B. a jejími přáteli!!
Kožík se mi v době mého mládí četl dobře, teď jsem již od něj dlouho nic nečetla.(až na pohádky) Životní příběh Zdenky Braunerové se mi dost líbil a uvědomuji si, že vlastně pan Kožík stál na začátku mojí celoživotní vášně pro biografickou prózu.
Úžasný Kožík a jeho knihy , co vás dokáží odvést do jiného světa, takže na své
" světaboly" dokážete koukat po přečtení jeho knih s nadhledem .
Štítky knihy
životopisy, biografie české malířství životopisné, biografické romány čeští malíři Zdenka Braunerová, 1858-1934Autorovy další knížky
| 1954 |  Největší z Pierotů |
| 1985 | Kronika života a vlády Karla IV., krále českého a císaře římského |
| 1989 | Na křídle větrného mlýna |
| 2006 | Synové hor |
| 1988 | Svátky krásné hvězdy |
Malířka Zdenka Braunerová je výrazná osobnost přelomu 19. a 20. století. Velice si cením precizní práce Františka Kožíka, který prostudoval všechny dopisy, které Zdéna psala své sestře Anně do Paříže, kde se provdala za francouzského malíře. Odtud čerpal věrohodné informace o životě a soukromí Zdény. Dozvěděla jsem se spoustu informací o spisovatelích a básnících, se kterými Zdéna udržovala kontakt. Jí nejbližší byl Julius Zeyer, ale samozřejmě že se stýkala i s Vrchlickým, Sovou, Březinou, Sládkem. Intimní vztah měla s Vilémem Mrštíkem, jejich svatba však nedopadla a chování Viléma je i do dnešních dnů odstrašující pro všechny dívky, které chtějí ryzí a upřímný vztah s partnerem. Velice si rozuměla s literárním kritikem F. X. Šaldou. Byla ženou, která v době národního obrození udělala mnoho pro Čechy. Ráda bych zmínila i významné osobnosti jako je mecenáš Vojta Náprstek, bez kterého by žádný sochař Bílek neexistoval. Kniha je hodně mnohomluvná a podrobná. Někdy jde až do příliš extrémních detailů v rozhovorech.