Na Modrovousově hradě: několik poznámek k redefinici kultury
George Steiner
Na Modrovousově hradě je rozsahem nepříliš dlouhý, myšlenkově ovšem nesmírně hutný a po jazykové i argumentační stránce strhující esej, jímž se George Steiner zařadil mezi přední filozofy kultury své doby. Tematicky navazuje na studii T. S. Eliota z roku 1948, jež zkoumá podstatu kultury a její postavení v západní společnosti. Steiner jde však ještě o něco dál a pokládá opomíjené a v mnoha případech doposud nevyřčené otázky, jimiž „naši“ kulturu představuje ve zcela novém světle. Čtenář má tak možnost podniknout unikátní historicko-filozoficko-literární sondu do dějin západní civilizace, jež odhaluje vzrušující, ale i značně znepokojující souvislosti mezi vyspělou civilizací a kulturním barbarstvím. Ústřední tezí, kterou se Steiner snaží obhájit, je tvrzení, že holocaust nemáme chápat jako exces, nýbrž jako doprovodný jev modernity, vyvěrající z příliš velké sázky na člověka, a že určité příčiny nelidskosti a obecné krize hodnot, jež vedly k současnému přehodnocení kultury, lze paradoxně najít v samotném srdci civilizovanosti.... celý text
Fejetony, eseje Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 2020 , DauphinOriginální název:
In Bluebeard's Castle: Some Notes Towards the Redefinition of Culture, 1971
více info...
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2011 | Errata. Prozkoumaný život |
2010 | Po Bábelu. Otázky jazyka a překladu |
2019 | Skutečné přítomnosti: Je něco v tom, co říkáme? |
2019 | Knihy, které jsem nenapsal |
2020 | Na Modrovousově hradě: několik poznámek k redefinici kultury |
Zatím asi nejlepší Steinerova kniha. Hutná, polemická, podvratná a i po tom víc jak půl století stále inspirativní. Jestli bych nějakou knihu doporučil jako vstup do světa Steinerových úvah, tak by to byla právě tato. Více v solidních recenzích. Doporučuji.
Druhé čtení červen 2024: Ty první tři části jsou naprosto skvostné, jedny z nejlepších esejí o kultuře a o tom, čím je kultura v době po "smrti Boha", po holocaustu. I dnes velmi inspirativní čtení. Čtvrtá část Zítřek je taková více spekulativní a je to snaha autora nahlédnout do budoucnosti. Na mě to bylo možná trochu moc mudrlantské lamentování. Je jasné, že Steiner je konzervativní intelektuál takového toho klasického ražení, a v době, kdy tuhle knihu psal (konec 60. let, začátek 70. let) se mu jevil ten nejen kulturní boom a revolta 60. let spíše v negativním světle. S tím odstupem let, tahle část působí občas až úsměvně staromilsky. Ale to ke Steinerovi patří. Skvělá kniha.