Na ocet: Deník slečny Daniely
Jiří Růžička
Pětatřicetiletá svobodná Daniela cítí, že se jí život s přibývajícími roky i kily pomalu ztrácí mezi prsty, a tak si aspoň píše blog, aby mohla humorem bojovat proti samotě. Touží po spřízněné duši, ale lidé se od ní odrážejí jako kuželky. Moc by si přála, aby došla dál než do kantýny a k firemní kopírce, kde pořád potkává zabedněného Michala, který není schopen opětovat její city, ale večer pak stejně končí v posteli pouze se svou oblíbenou čokoládou. Jednoho dne se jí však přece jen podaří začarovaný kruh rozetnout...... celý text
Přidat komentář
Opravdu vtipně popsán život "single ladies" a u knihy jsem se dost nasmála. Pohodový román :-)
Knihu přečtete během večera nebo delší cesty vlakem/autobusem. Chvílemi opravdu hodně vtipná, úžasně cynická, chvílemi sklouzává k trapnosti, ale celkový dojem je spíš dobrý. Jediné, co bych autorovi vážně vytkla je konec, který mi přišel opravdu nepovedený.
Vazne vtipna prirovnani, bavila jsem se naramne. Knizecku jsem precetla jednim dechem a nad cynickymi poznamkami se nasmala. Ken je trosku jednotvarna a nenapadita.
Čtení příjemné, ale pro mne konec nic moc. Z edice do kabelky se mi prozatím tato kniha líbila nejméně. Škoda, příběh měl dobře našlápnuto.
Celkem příjemná, vtipná a oddechová knížka. Nelze brát vážně, já knihu měla fakt jako lehčí čtení mezi detektivkami.
Pěkná oddechovka, kterou máte za chvilku přečtenou. Plná vtipů a ironie. Četbu jsem si užila a ještě se krásně nasmála. Pro zvednutí nálady ideální. :-)
Ve zkratce: chlap NIKDY nemůže psát jako ženská, protože jako ženská prostě neuvažuje.
Celá knížečka je o kopírce a nereálných trapasech ( které mívají tyto románové hrdinky tak nějak podobné a náhodně stejně hloupé) a o někom, koho vlastně chce nechce chce nechce....
Knížku bych shrnula jako slepičí kvokandu o ničem.
Ale jedno plus to má - díky těmto hloupostem vím, že ženské romány mě prostě nikdy bavit nebudou :)
Kniha me velmi pobavila jen skoda, ze byla napsana chlapem za zenu.V nekterych situacich a reakcich to bylo moc zrejme :-)
Vtipně napsaný "deník" dnešní pětatřicetileté slečny, kterých je kolem nás spousta. Když v této útlé knížečce nehledáte žádné duchaplnosti k přemýšlení, ale vezmete si ji na cestu autobusem nebo sezení před dveřmi lékaře, tak vás báječně pobaví a zpříjemní chvíle čekání. Nemá cenu dílko nějak podrobně rozebírat, zkuste si zkrátit někdy čas tím, že si ji přečtete.
Vtipně, ironicky a s velkým nadhledem nás ženy pan autor vystihl. Moc pěkně se mi tahle útloučká kniha četla a jen mě mrzí, že stránek nebylo víc.
Skvělý humorný ženský román nejen pro ženy. Musím přiznat, že jsem bavila královsky. Spousta vtipu, ironie i černého humoru. Vážně, nevážně o vážných věcech. Skvělé odpočinkové čtení.
Zas tak často takovýto žánr literatury nečtu, jenže když za mnou přiběhl kamarád s tím, že je to fakt pecka a ať si to přečtu, neodolala jsem. Je tedy pravda, že jsem si nejdřív myslela, že se asi zbláznil, když jsem se pak ale sama začetla, pochopila jsem.
Takhle kniha je fakt zábavná! Když k ní přistupujete s úsměvem, otevře se vám v celé své kráse a vy se bavíte. Je to prostě nadsázka – ta kniha si dělá srandu sama ze sebe. Prostě nečekejte nic hlubokomyslného, vždyť je to stokrát omleté téma, čekejte zábavu – pak budete nadšení.
I když to není nic originálního, cosi nového na tom je. Nebo lépe řečeno, když si uvědomíte, že to psal chlap, chápete pak, proč je třeba brát to všechno s rezervou.
Tedy já to tak brala... a náramně jsem se bavila!
Jak říkám, není to nijak převratné dílo - to by asi ani nikdo nečekal - ale svou hodnotu má.
Na ocet je jeden z nejlepších ženských románků, jaký jsem četla - od chlapa!
Takovéhle knižky nečtu, ale docela by mě zajímalo, jak tohle téma uchopí muž :) asi si to přečtu!
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2013 | Na ocet: Deník slečny Daniely |
2018 | Šťastnej jako blecha |
1999 | Kdo se směje naposled |
2024 | Hrdina od Jezera hrochů |
Neurazí, nenadchne. Nic hlubokého, ale zajímavá přirovnání. Na popojíždění MHD nebo k vodě ideální.